klukluka

Hrůza hrůzoucí... Je vůbec možný, že do toho šel JGL? Umí číst? Tohle muselo být už ve scénáři - že tam VŮBEC NIC není. Udělalo se mi z toho fakt zle, tak strašně to bylo blbý.

To by člověk nevěřil, co všechno má být ta schizofrenie schopná vykouzlit... Ale to je nic proti tomu, co dokážou vykouzlit některé filmové postavy! Čáry máry fuk - a už třímám v ruce sekeru. Abraka dabra - a už startuju ruční cirkulárku. Takhle si můžu přičarovat prakticky kdykoliv naprosto cokoliv. Ale horor to byl, o tom žádná. A teď nemyslím ve smyslu nelogičností a nesmyslů. Myslím jako strašidelnej film, u kterýho jsem se bál. Fakt že jo. Nemělo to logiku, hrálo se bez pravidel, ale bylo to hustý...

Malý, celkem milý film. Kluk, o kterém se tady mluvilo coby o idiotovi, se párkrát projevil jako značně inteligentní, aniž by mu třeba někdo napověděl, vydal se pro prst do nemocniční márnice. K tomu si ho střihnul fešák Pitt, čímž z něj už definitivně udělali idiota ryze filmového. Takže rádobyumění, ale v mezích Hollywoodu.

Po Zrcadlech jsem se necítil úplně dobře v koupelně, na hory odjedu bez obav. Atmošku měly Zrcadla určitě drásavější, ale Hory mě snad vyjma jedné scény (hodinový hašení miniaturním minimaxem) pro změnu nedráždily zjevnými chybami a nelogickým chováním postav. A fakt, že se tenhle horor po většinu času odehrává za bílého dne, za plného slunečního svitu, je pro mě příjemný - vždyť tma je v hororech to nejotřepanější klišé. Navíc si dokážu představit, že zkušební výbuchy jaderných zbraní mohly něco podobného skutečně způsobit. Nikdo tehdy nevěděl (a ani se nad tím nezamýšlel), jaké by to mohlo mít dopady na život v okolní přírodě. Podobné mutace mohly postihnout i jiné živočichy a zatím se to nemuselo vůbec projevit. Štěpení atomu je hra na Boha, a ta nemůže zůstat bez následků. Kéž by nás všechny pobavily stejně neškodně jako tenhle film.

Hodnotil bych bývale i hůř, nebýt toho konce - ten se vážně povedl. Ale jinak mě iritovaly ty všudypřítomné nelogičnosti - Benovi se v práci dějí šílené věci, nikomu se s tím ale nesvěří, nikomu to nepopíše, s nikým si o tom nemá snahu promluvit... Manželce se sice zmíní, že má problém se zrcadly, ta si to ale nespojí s podivnými nočními můrami malého synka. Když likvidovat zrcadla, tak zatřít, rozhodně ne vyhodit. Když se mi domem prohání démoni, tak přece neuteču na ulici... Ne, tohle nebylo dobrý. Ale atmošku tomu upřít nelze, ta byla hutná.

Paní Třeštíková měla "štěstí" (klidně i bez úvozovek - o něco podobného usilovala a ono se to povedlo), že Lídu Baarovou vtáhla do rozhovoru/ do osobní zpovědi, do níž nastříhala ukázky z jejích filmů, dobové zpravodajské reportáže se související tematikou, osobní fotografie... a výsledkem je tento dokument. Z pohledu celkové tvorby paní režisérky je tato věc nezvykle tradiční (obyčejná) - nejde o další z jejích pracných časosběrů. Je v ní ale zachycen mimořádně silný příběh skutečné filmové hvězdy, jediné svého druhu vzešlé z našich luhů a hájů. Název filmu je zavádějící, Baarová netrpěla pro krásu, ale kvůli politice. Zkáza politikou by byla přesnější. Z historického hlediska je důležitý jeden zásadní detail: Baarová měla s Goebbelsem poměr dávno před druhou světovou válkou. Dávno před tím, než na nacisty praskla jejich zvěrstva. Dávno před tím, než se Goebbels stal tím, kým se nakonec stal. Její ostrakizace byla a je naprosto absurdní. Jinak nic netrvá věčně. Všimli jste si ale, jak krátce obvykle trvá to, co za něco v životě stojí? Alespoň tady u nás - v srdci Evropy (od kdy se srdce nachází hluboko v zadní části těla?) - to tak je. Nepřej a nebude ti přáno. Takhle to patrně chceme. A daří se, v tomhle jsme vážně mistři.

Zatímco jeden ošklivec - Luděk Staněk - pro nás vypíchne pořady, na které se nemá cenu dívat (čímž jim udělá reklamu), druhý ošklivec Jarda Konáš dělá reklamu tomu nejhoršímu hudebnímu balastu. Koncepty Pořadu a Hudebních masakrů jsem skutečně nepochopil a domnívám se, že je špatně chápou i sami jejich tvůrci/ spolutvůrci.

Tohle je tak ukrutně chytrej film, že se nebojí tvářit nablble. Ale zkuste v něm objevit jedinou nelogičnost, jedinou myšlenkovou díru. Přitom si nemuseli pohlídat jen klasickou krimi, ale ještě vybalancovat tu mystérii, aby to nesklouzlo do trapnosti. Jediná linka, se kterou jsem měl od první chvíle (pietní akt v lese- na místě vraždy) problém, byl otec/ možný budoucí tchán. Jeho skálopevné přesvědčení, že jeho dceru zavraždil Iggy, na mě působilo nepochopitelně a nevěrohodně. A tohle zvláštní chování mu vydrželo po celý film, v každé scéně bez výjimky. Tím jsem si ale Rohy pokazit nenechal, na to se mi moc líbily. Jeden z pocitů, který ve mně vyvolávaly, byl údiv nad tím, že pro mě Daniel Radcliffe přestává být Harry Potterem, že se už několikátou zajímavou rolí zbavuje nálepky dětské hvězdy ocejchované jednou nepřehlédnutelnou filmovou sérií. To bývá většinou nesmazatelné stigma. Já jsem ale na jeho čele žádný blesk neviděl. Byly tam jen rohy!

Čím jsem starší, tím víc mi Lynchovy filmy přijdou nefér. Jeho osvědčený recept sestává z velké dávky ženské krásy a nahoty, obskurních vedlejších postav, zdánlivě mnohasmyslných jinotajů navozujících dramatickou atmosféru a dojem neprostupného tajemna. Po letech mi ta bublina splaskla. Holky nejsou zdaleka tak krásný (nahý jsou furt dost), vedlejší postavy budou obskurní vždycky, jen místo hrůzy vyvolávají spíš pousmání, jinotaje jsou jen slepé uličky v příběhu bez skutečného děje a pointy, tajemno je neprostupné natolik, že by ho nepřekonal ani sám jeho autor. Závěrečné resumé: Lynch měl v profesním životě kurva štěstí. Posbíral tolik chvály, že už není, kdo by řekl: všichni jsme mu skočili na špek.

Jedna z jistot mého dětství. Smolíkovi nikdy nezklamali, byli to nejlepší sousedé, jaké jsem nikdy neměl.