MickeyStuma

Zimní rekreační středisko, spousta rekreantů užívajících si sjezdovek, připravovaný zimní karneval a nějaká příšera z hloubi lesa útočící na rekreanty. Zrušení karnevalu z bezpečnostních důvodů? Ani náhodou. Organizátorka karnevalu a místní šerif o tom nechtějí ani slyšet. Televizní ekohoror s typickou dějovou šablonou z dob úspěšného filmu Stevena Spielberga „Čelisti“ (1975). Jednoduše řečeno, film je založený na zimní zábavě dospělých, který je překvapivě, na nízký televizní rozpočet, plně shlédnutelný i dnes. Příběh je jednoduchý a krvavé scény jsou ztvárněny vskutku impozantně. Onoho Bigfoota, příbuzného Yettiho, občas krátce vidět lze, ale jeho útoky jsou ztvárněny jeho pohledem a při úmrtí oběti jen zčervená obrazovka. Scénář napsal Joseph Stefano, který mimochodem stojí i za scénářem slavného filmu Alfreda Hitchcocka „Psycho“ (1960), takže pokud jde o tento film, už jméno autora napovídá o kvalitě děje. Také režisér Herb Wallerstein si na nízký rozpočet vedl docela dobře. Ale ano, ani tentokrát se to neobešlo bez patřičného kýče, ale to už je prostě u takových filmů standard. A jelikož se jedná o čistě televizní film, budou zejména dnešní diváci zklamáni hereckými výkony, hororovou atmosférou a přímou přítomností Bigfoota, ale na 70. léta se jedná za nízký televizní rozpočet o dobrý film, který bez problémů strčí do kapsy současné produkty filmových společností Asylum či SyFy.

„Za hranicí nenávisti“, jak zní český název tohoto spaghetti westernu, by se dal bez sebemenších servítků označit jako filmová antimayovka. Ano, všechno je tu obráceně. Bílí osadníci nejsou ti zlí, ale jen krvelačný indiánský kmen Apačů. Čert vem, že je to historicky korektní, je to prostě jen obyčejný film. Jako kontrast k mayovkám jsou použity scény přímo z těchto západoněmeckých filmů, takže hned na začátku ve výbušné scéně nelze přehlédnout postavu Old Shatterhanda, o něco později i Vinnetoua vedoucího kovboje přes Údolí hadů. Schválně, z kterého filmu to je? No nic. Podobných scén je použito více, takže znalec mayovek nevypadne z úžasu. A teď už asi víme, odkud američtí filmaři v rámci rozpočtových škrtů u nízkorozpočtových videofilmů devadesátých let vzali takový nápad. Tím je tedy prozrazeno, že se tento italský film, i když vypadá zajímavě, spíše řadí mezi filmový brak. Hrané scény jsou převážně krátké, pomalé a nezáživné. A když má navíc běloška žijící od dětství u Apačů, kdy ji Apači unesli, namalované oči…  Snímek je shlédnutelný a kdo vydrží až do konce, může být překvapen neobvyklým koncem, ale je třeba počítat s tím, že tohle žádná spaghetti westernová pecka rozhodně nebude. Jako by to bylo natočeno ve spěchu, aby se naplnil filmový plán.  Těžko posoudit.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Může to připadat divné, ale je tomu tak. I do románu Aloise Jiráska ´Temno´, které dle literárních odborníků představuje jeho vrcholné dílo. A to by nebylo, aby i něco takového nebylo dle stranického zadání zprofanováno. Základní dějovou linkou je melodrama o nešťastné lásce dvou mladých lidí, které tragicky rozdělí víra. A právě víra je kamenem úrazu všeho nešváru a nenávisti a tak se i zpracování do filmu Jiráskova díla stalo ve své době cíleným agitačním plodem proticírkevní a protikatolické propagandy. A samozřejmě je také použita tradiční šablona protestů chudého lidu, v tomto případě proti šikanujícím Jezuitům, a tak i zde se mimo jiné mluví o zakročení vojenskou silou proti chudinské rebelii, v tomto případě, kacířů. Film, který byl dokonce jako každý jiný mimořádný historický film natočen na barevný materiál, má tedy vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje filmovou spojnici z historií oné neslavné éry.