JASON_X

Devadesátková akční komedie, tím je myslím řečeno vše podstatné. Děj a "humor" na mentální úrovni žáků základní školy, občas i školy zvláštní. A povinný, pozitivně diskriminovaný "vtipný" černoch, je osina v zadku věru převeliká. Ale Dacascos nohama i rukama válel dobře, i když ho samozřejmě režie nechala trochu zrychlit. Ale hlavně a především, když už se zdálo být nejhůř a já zvažoval, jestli tu retardovanou debilitu nemám stopnout a hodit do koše, se na plátně zjevila nebožka Brittany Murphy v roli tak pěkné a na tělo jí skvěle padnoucí, že mě film najednou začal skoro bavit. Bohužel dlouho nepobyla a dál už se nic zásadního nestalo. Jo vlastně jsem ještě zjistil, že se tímhle veledílem dost okatě inspirovali (a scénu s muzikou v autě a kýváním se do rytmu dokonce natvrdo obšlehli) tvůrci Rush Hour o rok později. Ovšem Chan s Tuckerem, a hlavně ten jejich scénář, jsou oproti tomuhle videobéčku úplně jiný, na hony vzdálený level.

Dlouho jsem váhal, na co že se to vlastně dívám, tedy na jaký žánr. Na horror určitě ne. Tak na nějaké postapo scífko? Na nějakou mysteriózní new age ptákovinu? Na psychedelický thriller? Na ekologicko-epidemiologickou agitku, napsanou nějakým covidiotským přizdisráčem? Došlo mi to bohužel dost pozdě na to, abych "to" stopnul a vyhodil, a z povinnosti jsem "to" už dorazil. Ale vám to prozradím předem, jako varování: jedná se o extrémně nezáživnou pseudomysteriózní krávovinu, jejíž děj jsem vlastně ani pořádně nepochopil. Snad něco o jakési nelidské entitě, o duchu lesa nebo přírody nebo o kom, o tajemném kameni s tajemnými znaky, který ani pořádně neuvidíte, stejně jako tajemnou čarodějnou knihu, o psychotropních/halucinogenních spórách, o více nebo méně pošahaných vědcích, kteří se s entitou snaží komunikovat pazvuky, stroboskopem a lidskými oběťmi, to vše natočeno s hereckými ochotníky, epileptickou kamerou a nepřitažlivou amatérskou formou... Zaujme-li "to" někoho, tak mu tímto gratuluju. Já dávám slabou jednu za hezkou Indku (nebo Indiánku?), sekání prstů sekerou, stanový kolík v oku a závěrečné titulky, které byly z celého filmu to nejpovedenější. A zkritizuju aspoň dva scénáristické kiksy: 1.Ukradne-li mi někdo přes noc pod širákem boty a všude kolem se válí mraky všelijakých látek (stan, spacák, oblečení), jistě dál nepůjdu lesem bosý, abych si zrasil chodidla, ale lehce si vyrobím provizorní ovinovačky. 2.Pokud mi nějaký pošuk usekne prsty a chystá se mě zjevně později zabít, tak v případě, že se dostanu z pout, nepraštím ho jen něčím po hlavě a nezačnu utíkat, ale budu ho mašlovat do šišky tak dlouho, dokud neuvidím mozek, abych měl jistotu, že už po mně nepůjde, to je snad jasný jak facka.

Džej Dý Morgan je sympaťák každým coulem, takže není divu, že jsem mu jeho psychopatického záporáka Negana ve Walking Dead nevěřil nikdy ani vteřinu. Zato postava oportunistického, ale zároveň i charakterního a charmantního novináře Fenna, byla napsána snad přímo pro něho a je radost ho v téhle roli pozorovat. A dalo by se i říct, že jeho role a jeho charisma celý film táhnou. Ovšem zaujalo mě i několik jiných herců a hereček a navíc jsem měl pocit, že celková atmosféra postrádá obvyklou strereotypní šablonovitost, na kterou jsem v podobných filmech zvyklý. A přitom vlastně dost dobře nechápu proč, protože děj je nabušený spoustou obvyklých klišé a nakonec dojde i na klasický poslední záběr, ponechávající otevřená vrátka pro případné pokračování (i když ten záběr byl přece jenom trochu jiný, než jaký jsem očekával a jaký se okatě nabízel). Ani vizuální stránka filmu není kdovíjak oslnivá a připomíná levnou televizní tvorbu, ale díky dobré (=klidné a pomalé) kameře má místy šmrnc áčkového kinofilmu. Zkrátka příjemná, pohledná a záživná záležitost, i když ve skutečnosti ničím extra výjimečná, ani originální.

Zajímavá kapitola litevských dějin (40. a 50. léta 20.století) je bohužel zprasena poněkud přihlouplým scénářem, konkrétně lovestory tak retardovanou, že by z ní museli hnusem zvracet i jinak perverzní hollywoodští scénáristi. Náklonnost submisivního židovského sirotka k vulgární a primitivní dívce (a posléze ženštině) je křečovitě vyumělkovaná a hlavně trapná. Nicméně ostatní děj (kterým je lovestoryové jádro obaleno) je vcelku zajímavý a podnětný. Přiznám se, že jsem dodnes neměl ponětí o tak velkém rozsahu protisovětského odboje "lesních bratrů" v Litvě a v menší míře i Lotyšsku a Estonsku. Škoda toho červenoknihovního idiotismu, mohla to být působivá variace na Michalkovovo Utomljonnyje solncem, s ním srovnatelná, takhle se jedná jen o průměrnou nápodobu.

Zaprvé nebýt toho, že jsem si na Wikipedii před projekcí přečetl něco o příslušném období ruských dějin, tak nevím nevím, jak bych ten divácky nevstřícný děj filmu vstřebal. Působí tak zmateně, jako kdyby nejenom střihač, ale i scénárista a rejža byli sjetí muchomůrkami. Ani z Tarkovského Andreje Rubljova jsem napoprvé neměl tak zamotanou šišku. A zadruhé se nemůžu ubránit dojmu, že onen slavný kníže Vladimir I., byl ze všech filmových mužských rolí (a že jich bylo) vyobrazený jako ten bezkonkurenčně největší budižkničemu, přizdisráč a neschopný slaboch, za kterého neustále rozhodovali, bojovali nebo dělali špinavou práci jiní, a který se zmohl jenom na ošukávání na pospas mu vydaných ženských. A fakt, že byl později prohlášen za svatého, protože v Kyjevské Rusi z vypočítavosti nastolil byzantské křesťanství, vypovídá hodně o pokrytectví pravoslavné církve, které si v tomhle případě nijak nezadá s pokrytectvím katolickým. Příběhu pak nasadila korunu závěrečná scéna kolektivního křtu šťastně rozesmátého prostého lidu, kterýžto výjev mi evokoval kýčovité malůvky z jehovistických časáků. Dvě hvězdy za opravdu skvělou výpravu, za nějaké ty syrové rubačky, za psychedelickou scénu s Vikingy plujícími z rozbahněného kopce na lodích do bitvy s Pečeněhy, prostě za působivý vizuál.

Možná ode mne není úplně fér napsat, že jsem po dlouhé době zklamaný z ruského filmu, protože varovné anotace hovořily jasně: Je to fikce a nic než fikce, s fiktivními postavami a fiktivními příběhy. Odehrávající se sice v kulisách vybuchnuvšího Černobylu, ale realitu zobrazující jen rámcově. Prostě taková jednodílná melodramatická telenovela na pozadí černobylské havárie. Ale nemůžu si pomoct nebýt zklamaný, protože samozřejmě nemůžu nesrovnávat s pětihvězdovým seriálovým Černobylem americkým. A zamrzela mě i mizerná ruční kamera, na tu v ruských filmech zvyklý nejsem. Na druhou stranu moje zklamání je trochu vyváženo dobrou dobovou atmosférou, skvělými exteriéry (Kurčatov), zajímavými herci a hezkými herečkami (jako už v ruských filmech obvykle) a slušně atmosférickými scénami z černobylského podzemí, i když tedy fiktivními. Při závěrečné potápečské pantomimě jsem se sice cynicky pochechtával, ale výsledný dojem z filmu nakonec nemám vůbec negativní, tedy na to, že jsem z něho vlastně zklamaný.

Tak zaprvé lidé, kteří si spontánně pamatují svoje minulé životy, se nenazývají Nekoneční (Infinitiess), ale buddhové. A zadruhé buddhy, neboli Osvícené, si představuju úplně jinak, než jako nechtěně legrační figurky v tomhle komerčním popcornovém bijáku. Jedná se o takovou nějakou podstatně hloupější verzi Matrixu šmrncnutou Highlanderem. To může znít možná lákavě, ale zápletka i děj jsou opravdu hodně retardované, podobně, jako třeba u béčkových videofilmů z osmdesátek a devadesátek, i s tunou slabomyslných dialogů, jen je to vše oblečeno do moderního, lacině líbivého kabátku. Takže se těšte na trikově opulentní vizuálno, naspeedované tempo a spoustu akce. A moje pocity? No co by, nudná a plytká krávovina, s hnusnými herci i herečkami, kterou do týdne beze zbytku zapomenu. Ale dětem se to možná bude líbit a bavit je to. A některé z nich si možná při sledování filmu položí i nějakou tu existenciálně závažnou otázku o smyslu života, vesmíru a vůbec, takže úplně zbytečné a marné filmové lejno to nakonec nebude. Nicméně jak jsem tak poslouchal ten monolog osvíceného nihilisty a misantropa Bathursta, dával jsem mu za pravdu, taky bych lidstvo, potažmo vše živé, bez lítosti vyhladil. Protože veškerý život je utrpení. Třeba sledování podobných filmů.

Možná je na vině moje natvrdlost, ale myslím, že nebýt nejprve zhlédnutí rejžova následného stejnojmenného celovečeráku z r.2021, příliš bych nechápal, co chtěl tímhle kraťasem vlastně jeho tvůrce sdělit, nebo jaké pocity v divákovi jím chtěl vyvolat.

Dost možná originální námět, ale kvůli jeho neumětelskému zpracování jde asi o jediné větší pozitivum filmu. A k větší atraktivitě mu (aspoň v mých očích) rozhodně nepomůže ani křečovitá multirasovost, ani trapné náznaky lesbismu. Nezáživný, scénáristicky kostrbatý a nevěrohodně zahraný popkulturní a groteskní popthriller o psychopatce s milou tvářičkou. Absurdně sofistikované zápletky, jako třeba samohybná mučidla, dálkově ovládaná harfa, nebo chirurgicky zaváděné implantáty, pak celý film hází do říše filmové fantasmagorie a la japonský bizár, kteroužto sice divácky navštěvuju rád, ale tenhle její exemplář se mi jeví poněkud nedomrlým.

Kdybych chtěl popravdě napsat, co si o tomhle  nechutném svinstvu myslím, musel bych se rozepsat trochu obšírněji také o okolnostech, které výrobu podobných svinstev umožňují, o lidech, kteří je natáčejí či jejich natáčení podporují a financují (váhám co je horší), potažmo o nezdravém a zvrhlém duchu dnešní doby celkově. A to by mi nejspíš vyneslo nejen doživotní ban zde, ale dost možná i soudní žalobu od nějakého méněcenného narušeného jedince, tedy od nějakého toho slavného "užitečného idiota", který by si to náhodou přečetl. Takže jen tolik, že po štítivém zhlédnutí prvního dílu jsem proklel tvůrce i celý filmový štáb, a teď se na tenhle kinematografický zážitek budu snažit co možná nejrychleji zapomenout (což ale myslím nebude velký problém).