atmen

Bylo zajímavé sledovat osudy manželství Johna (O. Wilson) a Jenny (J. Aniston). Sledujeme počátek společné cesty od svatby, společné hledání zaměstnání. Jsme svědky obav, zda již dozráli do fáze založení rodiny. Poté trable s rodičovstvím, neboť tři děti dají zabrat. Jak děti rostou je nad slunce jasné, co je v životě důležité a co ne. Situace, které nám scénaristé překládají jsou realné, a tak jediným negativem, co mně na celém filmu vadí je pes Marley. Na začátku to je celkem zábavné, neboť každé štěně něco rozkouše, někde udělá loužičku, něco rozbije, ale pokud to dělá neustále, tak to otravuje. A věta "ten pes půjde z domu" zazní vážně po téměř hodině filmu. V životě páru to je tak cca 5 roků (nevím přesně). Život s tímto "psem" byl byl horor a pochybuji, že by si ho někdo tak dlouho dobrovolně nechal....

Celkem sympatická dívčína jménem Claire se přestěhuje s rodiči do nového města. Přechodným bydlištěm se stává dům nejpopulárnější dívky v místní škole Massie. Ta a její tři kamarádky vládnou celé škole a určují, co je trendy a co out. Když se ovšem rozhlédnete po žácích (spíše žákyních), tak těžko rozeznáte, kdo patří do které skupiny. Všichni totiž vypadají, jak z titulní stránky časopisu Vogue a za jejich povrchní, snobské chování by je měli rodiče preventivně mlátit už po ranním probuzení. Claire chce zapadnout, a tak se začne projevovat podobně. Po hodině a čtvrt dojde k procitnutí a uvědomění, čímž se dostanou morální hodnoty na samotný piedestal. Ale toto pětiminutové intermezzo už nedokázalo přebýt mé předsudky k jednotlivým postavám, které se ve mně nahromadily během této komedie.

Přijdu z odpolední směny a chci sledovat něco příjemného. Mžourám nad tv programem, předpokládám, že na nic zajímavého nenarazím. Hm, tak asi půjdu spát.... Ejhle, JE NÁM OSMNÁCT, nad názvem této komedie se potutelně usmívám a vzpomínám, na svých "bezstarostných" osmnáct (tak to nyní vnímám, tehdy ovšem...). Jo to byly časy. Je rozhodnuto, kouknu se, jak se líší dospívání "frantíků" od toho mého... Kvituji, že se film nesnaží být vtipný za každou cenu. A tak můžeme sledovat docela uvěřitelný film o strastech s maturitou, s láskami, o tom, že kamaradství překoná kdejakou svízel. Celé to působí tak nějak obyčejně, ale právě v té obyčejnosti je kouzlo tohoto snímku. A proto jsem si jist, že s k němu budu vždy rád vracet. Takové milé pošimrání vzpomínek na dobu, kdy končí bezstarostné mládí a začíná kruté objevování světa dospělých...

Nechci řešit, zda příběh může být realný či ne. Koneckonců komedie má jiný cíl, a to pobavit diváka. A to se v mém případě stalo mírou vrchovatou... Bizardní panoptikum, které přijde v ten den do restaurace, nebo v ní pracuje je natolik zábavné, že si budete přát, aby se "zavíračka" protáhla...

Před úsvitem je mým top filmem (příběhem), proto v roce, kdy šlo pokračování do kin, tak jsem tak dlouho glorifikoval původní snímek, až jsem přesvědčil tedější ( současnou a doufám i budoucí ) přítelkyni na návštěvu premiéry snímku. Plní očekávání jsme vyrazili do "okresního" města Znojma s dostatečným předstihem, aby na nás zbyly vstupenky. Více jak hodinu před promítáním jsme je zakoupily. Netrpělivě jsme vyčkávali, až se otevřou dveře sálu. Nebyli jsme samy. Půl hodiny před projekcí se dveře otevírájí. K našemu překvapení vcházime k sedačkám osamoceni, ostatní zůstávají v přísálí. Sedáme si do poslední řady úplně do středu, budeme mít krásný výhled. Začínají běžet reklamy, trailery a čekáme na naše sousedy. Jejda, světla zhasínají, dveře se zavírají. Před soumrakem začíná toužebně očekávaný film Před soumrakem. V sále pro cca 150 lidí sedíme samy. Jak romantické, promítá se jenom pro nás. Od té doby jsme navštívili spoustu snímků, na většinu si stěží vzpomínáme, ale Před soumrakem si budeme pamatovat do smrti. BYLA TO VYJÍMEČNÁ CHVÍLE S VYJÍMEČNÝM FILMEM....

Plusem je pouze herecké obsazení, nebýt toho, tak o této komedii dnes už nikdo neví...

Dívaje se do budoucnosti 500 let vzdálené, ochladne touha má po nesmrtelnosti k bodu, rovnaje se nula...

Film o naslouchání, o tom, že každý by chtěl v životě víc než má. O touze změnit sebe sama, o tom, že může být vždy hůře, o tom, že ne všechno, co nás obklopuje je špatné...

Filmy Bohdana Slámy mě doposud odrazovaly od shlédnutí, neboť jeho zobrazení života na vesnici ve kterém už na první pohled čiší všudypřítomná bezmoc, smutek, letargie, neutěšená realita ve které postavy mají vše dopředu nalajnováno a z tohoto kolotoče není cesta ven a tak nezbývá nic jiného než jako figurka na šachovnici uskutečňovat dopředu známé tahy… I přes toto negativní vnímání režiséra, jsem tušil, že Venkovský učitel u mě zaboduje. Můžou zato podmanivé lokace a civilní příběh. Děj by se dal parafrázovat úryvkem písně P. Nováka. „úděl bumerangu je míjení“ Přesně tohle zažívá ústřední trojice. Rozvedená statkářka (Z. Bydžovská) by ráda uhnala učitele (P. Liška), toho ovšem přitahuje její syn (L. Šedivý), v jeho srdci má místo pražská studentka (T. Voříšková), pro ní je však pouhým víkendovým povyražením na vesnici, kam přijíždí navštěvovat svou babičku…Postupné vzájemné oťukávání je předzvěstí budoucího konfliktu, ten pramení z překročení pomyslné hranice přátelství těch tří …

Pro mnohé něco víc v žánru teen komedie, pro mě pouze průměr. Jedním z málo plusů je postava McLovina, ten s přehledem stčí do kapsy ústřední dvojici.... Michael Cera si pouze osahával postavu nekňuby, kterou lépe zahrál v Nekonečném playlistu Nicka a Nory (zde jeho postava nebyla tak plochá) . A též dívčí osazenstvo nemělo potřebnou štávu... Hlavní myšlenka spočívala v ukázce síly pravého přátelství, ale tak nějak u postav, o kterých se dozvíme pouze to, že půjdou na vysokou, mluví jako dlaždiči a hlavním cílem je sehnat alkohol, opít se a přitom obšťastnit nějakou podobně "postiženou" dívku, to nezabírá. Superbad se tváří jako něco víc, než obyčejná komedie pro mladé, ale ničím jiným není.