Awer

Proboha co víc už byste od Novy chtěli! Je to čirý zázrak a odvaha vyobrazovat svět realisticky a nechat lidi nebýt hrdiny konzerativních archetypů, jíž pořád nemá 90 % filmařů, je naprosto admirable. Bravo

super duper materiál, který je prostě too cool, aby to byl úplný propadák. První dva díly jsou hrůza, skoro se nedají překoukat. Pořád sledujete novinářku, která není ta nejvíc likeable osůbka ve vesmíru. Zoufáte si, že seroš o super duper Anně bude ve skutečnosti fakt příběhem o tom, jak tahle zoufalá manželka s pohaslou kariérou v magazínu, co už taky pamatuje lepší časy, honí hrou na všechny strany svůj kredit, aby mohla být něčím víc, a servíruje světu i nám coby diváctvu pravdu o Anně Delvey, jíž nazřela a prakticky i vytvořila. "Jenže to unikátní a zajímavý tvořila ta (ne)podvodnice, ne ona!", máte skoro chuť křičet na monitor. Krom toho celý koncept Scriberie, kam neproniká hluk ze zbytku open officu, která je totálním světem pro sebe samý a kterou tvoří samý ty "ne the most likeable" typy, hustokrutej hollywoodskej tým investigátórů, co dostávaj nápady, které VŠECHNO MĚNÍ, kdykoli se začne měnit hudba. To samé novinářská návštěva, jíž nutno "týdny vyjednávat" a hle, naráz je to potřeba, tak to jde hned. Podobně stačí jen tak přijít za advokátem a po formální chvilce odmítání poskytne každý materiál... Brr, fuj, to všechno bylo už předevčírem starý. Napříč seriálem jsou příšerné i nucené narážky na "surreálně odlišný svět bohatých" a vysloveně ubohé jsou narážky na "lůzu líných odborů" (ač je obdivuhodná odvaha nechat být tou línou Afroameričanku, jíž nejen pro PC, ale i v kontextu děje máte mít jakože asi rádi). Nefunguje ani paradigma "obrovského světového příběhu" střetávající se s jeho provincialitou a ztraceností ve světě, jež je plný jiného dění. Od pátého dílu přesto přichází zlom a je obecně lepší, když je druhá půlka "ta dobrá". Čověk taky začíná chápat, že naší horlivé novinářce opravdu jde o nějaké komplexní uchopení, byť na můj vkus stále až nekriticky maternalistické. Stejně tak vy, pokud jste to teda nevěděli už před prvním dílem, přestáváte fandit tomu, "aby nebyla podvodnicí", a začínáte fandit tomu porozumění. A takhle to celkem funguje, byť tu a tam přicházejí další a další banální floskule a simplifikace. Postavu Anny to nakonec uhraje – poměrně nebanálně. Což je jádro pudla a stačí mi to na to, abych říkal, že je to super seriál, "jen" s brutálními problémy.

Klasický dojmový film, který nenabízí až tak moc překvapivého, ale činí prezentovaný problém představitelnějším, a tím vyvolává otázky a vlastně funguje. Hodnotil bych ho líp nebýt té velmi přehnaně zmytizované kliniky daleko v lesích. To už není minimalismus, ale prosté neodolání kýči.

Tohle je prostě tak neskutečná přehlídka filmařských klišé, tak zabitý námět, tak hrůzně odrazující první díl seriálu... Jasně, že bych to nenatočil líp. Ale hodně jsem se na to těšil a minimálně v té první epizodě je to natočený blbě, to poznám. "Strašlivě napínavé" levné obraty, parta čtyř super duper investigátorů vytržených z okolního světa, jejíž kinematografická účelnost umřela před padesáti lety, a ta neustálá rádoby hustota, kterou v pár kratičkých sekvencích dokážete považovat za autentickou, ale nakonec slouží jen k tomu, abyste viděli, jak se laťka ani netřese, protože celý ten flop se odehrál hluboko pod ní... Bída, strašná bída, anachronismus, čiré sorokinství.

Tenhle superkrátký kraťas je jeden z těch, které dokonale vyjadřují ducha doby. Do 1 minuty a 11 vteřin vtělená naděje dlouhé covidové zimy (a především čekání na jaro) 2020/21, že "svět zase bude v pořádku".

Velmi trefný název. Citlivé zpracování. Chybí tomu jen skutečný prvek neotřelosti v oblasti námětu - námitka, jíž člověk uvnitř v hlavě až slyší křičet jinak nesympatickou, ve vnitřních rozporech utopenou postavu Antoina. Ano, mladý intelektuál opustí hnízdo a po 12 letech se vrací na venkov za rodinou, jíž jen psal pohledy. A moc nevědí, co si říkat, a zjišťují, že on 12 let žil stranou jako intelektuál ve velkém městě, kdežto oni jen s polevou glancu (ne)spokojeně spolutvrdli a stárli na vsi. Nemají si co říct, i když v dané situaci cítí nutkání si něco říct. Definují, jaká situace vlastně nastala (chaoticky, tápavě, někdy přímo v rozporu se zájmy dalších tápajících) a co s ní... Ono to není málo látky, pro tohle komorní zpracování akorát. Stále tam však zůstává drobný otazník, jestli fakt jen nesedíme v autě a nedostává se nám poeticky opsané zjevnosti, že když člověk letí nočním letadlem a pak někam nechce vrazit hned po ránu, sedne si (ó ano, "za rozbřesku") do bistra a kouká na ranvej.

Vtipné, bláznivé, napínavé, sociálně kritické i existencialistické. A když se to takhle dobře natočí, vůbec to nebolí. Ačkoli si film najde prostor dokonce na efekt skutečného v podobě nevyužitých motivů, nepřebývá tu jediný záběr.

Vnucuje se mi srovnání se dvěma seriály: Black mirror a Tales from the loop. Ani jeden nemám moc rád. A tenhle film z mého pohledu řeší drtivou většinu faktorů, které mě k tomu vedou. BM typicky nastavuje situace velmi konkrétně a velmi extrémně, TFL zase velmi abstraktně a symbolicky. Odpovědi BM postrádají typicky jakoukoli překvapivost, TFL zase zůstává pohlcené svou estetikou, která jakákoli možná morální sdělení má tendenci přebíjet. BM i TFL za mě jako seriály nefungují: stopáž je utopená ve středu mezi skutečně sofistikovaným rozpracováním témat jednotlivých dílů a rezignací do úrovně pouhých nakousnutí. Tohle je přesně to, co mi Warning poskytl. Dává to smysl, seroš se stopáží z fleku 20+ hodin by nebyl koukatelný ani moc realizovatelný. Takže minimalism it is. A k tomu ona zkrocená fantazie scénáře. Estetika ano, ale ne pouhá póza. Rizika vývoje ano, ale ne podaná se směšným fatalismem BM. Pořád nemůžu říct, že by pro mě Warning byl strhující a převratný. Nicméně je to krok správným směrem.

Úplně nechápu, co tenhle film katapultovalo do žebříčkových výšin, protože je odvyprávěný velmi naivně, vědomě se vzdává většiny možností překvapit a byť popisuje naprosto příšerné věci, které stojí za to být reportovány, je to fakt spíš reportáž s nadstavbou audiovizuálního podání toho, o čem byste jinak jen slyšeli, než filmové drama. Zajímavým detailem je bod, kde, nota bene v polském konzervativním kontextu velmi podstatně, zazní skutečnost, že většina znásilnění není hlášena. Snímek se tím vyhýbá zlaté medaili za boj proti cancel culture, ačkoli v daném kontextu je to celkem blbost. Brutální znásilnění neznámým pachatelem nepřekvapivě většina obětí hlásí. Problém nehlášení tkví primárně v traumatizujícím vyšetřování, které tady vykonává sám "dobrý polda" (jen tak pro srandu králíkům si udělá opakovaný výslech s obětí v autě), a v tom, že "rodina drží spolu", což film glorifikuje rovněž. Proto za mě hvězdy čtyři a možná spíš tři než pět.

Ujetej film, který je z části solidní mikrostudií (jakože třeba making of cool stuntů na YouTube), z části vtipnou narážkou, má i trochu příběh, ale primárně je to fakt neskonalá konina, která se podobně jako e.g. Ztraceni v Mnichově záhy hroutí pod vlastní vahou. Na uvolnění fajn, na "kinematografii pro náročné obecenstvo" za mě (a asi se dá říct i za tu kopu prázdných sedaček) málo.