michald99

Nejedná se tak úplně o překvapení, protože o kvalitě tvorby Hank&Jeda jsem neochvějně přesvědčen už nějaký ten pátek (BFFs a Doraleous & Associates patří k mým absolutním favoritům), šlo spíš o naplnění mých očekávání - většina jejich projektů byly krátké videa pod pět minut, tudíž jsem byl potěšen, když jsem zjistil, že přesto, že se jedná o ucelený jedenaosmdesáti minutový film, Toonstone nevyzněl nijak rozcupovaně, např. jako slátanina několika krátkých videí ze stejného prostředí, které by tvořili final cut. 

Když tak sedím a přemýšlím, co napsat, zjišťuji, že k tomu vlastně nemám vůbec žádné výtky. Možná, že to plácnout nakonec mimozemšťany bylo už trošku přes čáru, ale to je jediný negativum, který dokážu z tohohle skvostu vytáhnout a nepamatuji, že bych se u nějakýho filmu tak upřímně nasmál. Čekám, až se tenhle film objeví v databázi CSFD (žádost už odeslána), abych tomu mohl za zvuků výbuchů fanfár napálit legitimních pět hvězd.

Battlefield Friends se po roce konečně vrací zpět na YouTube, kde debutují svou pátou sérii úvodním dílem Hotwire, který paroduje nejnovější Battlefield hru - Hardline. Veškeré předchozí díly od první až po čtvrtou sérii můžete zhlédnout zde.

Ex Machina dokázala něco, co se povedlo fakt jenom málo filmům a to, přikovat mě do sedadla a na 108 minut naprosto ztratit pojem o čase. Jako téměř u každého filmu jsem měl svá očekávání, zhruba lehký nákres v hlavě, jak jsem si představoval, že bude film pojat a zpracován, ale Ex Machina prostě překonala moje očekávání úplně ve všech kategoriích, od vizuálu, přes herecké výkony až po scénář.

Domhnalla Gleesona už jsem viděl několikrát, v Harry Potterovi, v Dredd, kde hrál vedlejší role, a poté v About Time, kde mu byla věnována snad téměř každá sekunda, a kde jsem si o něm také utvořil ucelenější obraz, takže u něj jsem věděl přesně, co očekávat a jaký nádech bude jeho postava mít. S kým jsem však neměl žádnou zkušenost předtím a tudíž neměl žádnou představu o tom, co mám očekávat byla Alicia Vikander, která v tomto komorním dramatu opravdu září. Její Ava je naprosto perfektní ve všech směrech, kouzelná, tajemná, nevinná a nebezpečná a Ex Machina je proto také jedním z oněch pár filmů, kde jsem se dokázal naprosto dostat do kůže hlavního hrdiny a cítit to, co cítí on - vzrušení, když se poprvé setkal s Avou, okouzlení v průběhu jejich vzájemných konverzací a zmatení, když se film chýlil ke konci.

Vizuál je krásný, jak vědecká centrum uprostřed zelené krajiny, tak její interiér i svítící drátky, jimiž je protkáno tělo Avy. Soundtrack fungoval perfektně, v některých momentech byla atmosféra téměř hororová, k čemuž hudba v pozadí občas nenápadně nahrávala. Konec při zpětném ohlédnutí dobrovázené opakovanou projekcí vypadá trochu odfláknutě, ale když jsem ho sledovat poprvé, vůbec jsem ho nečekal.

Třetí díl herní série Zaklínač, inspirované skvělým stejnojmenným literárním dílem polského spisovatele Andrzeje Sapkowskeho vychází 19. května 2015, několik dní před vypuštěním jedné z nejlépe vypadajících a nejvíce otevřených her vůbec vydává CD Project Red svůj Launch Cinematic s názvem "A Night to Remember".

Většina lidí už ví, že CW nedělá nějak zvlášť kvalitní seriály, povětšinou se jedná o patosy plné nelogičností atd. (zkušenost + co jsem slyšel). Já tohle například zjistil u Arrowa, který se od první série změnil v naprosté monstrum a chrlí klišé na všechny strany, Flash mě také nijak neoslovil (hodnotím seriály po prvních třech dílech, pokud mě nezaujmou, nepokračuji), pro mě to bylo jenom lehce "kvalitnější" Arrow, jenže pak jsem narazil na The 100, který, byď rozhodně nepatří mezi seriálovou elitu, se ukázal jako relativně slušný seriál. Prvních pár dílů bylo takovej slabší rozjezd, ale pak se děj více rozproudil, víc poukázal na své silnější stránky a donutil mě zhlédnout to všechno. Zároveň si ale říkám, čím to je, že zrovna Stovka je dobrá a Arrow taková sračka?

Nebude to hereckých obsazením, ale spíše jako tím, jak moc prostoru dostanou herci na plátně. Protagonistka Clark, až na hranu iritující blondýna sice dostává jako hlavní postava nejvíce prostoru, ale Bob Morley jako Bellamy dostává také poněkud velké množství prostoru a to, troufám si říct, se jedná o kvalitního herce (ťuk ťuk ťuk). Druhým dobrým hercem je pak Henry Cusick, který sice dostává o dost méně screentimu, dokáží to však v klidu vyvažovat, a to zbytek castu také není tak špatný. 

Arrow na druhou stranu nemá, co nabídnout. Stephen Amell mi po obrazovce jako hlavní hrdina běhá nejvíc, jde však spíše o průměrného herce, který se přes většinu stopáže propašovává se svým kamenným výrazem, občas zabrečí a to je vše. Problém nastává tam, kde jako druhá nejčastější postava běhá po plátně Felicity, otravná a nechutná kráva, která nemá ve filmech co dělat. Svým xichtem a otravným pištivým hlasem tráví průběh epizody tak, že buzeruje ostatní postavy hromadou nelogických patosů, které vypouští z huby a stále se vyhýbá facce, která jí měla přistát už hodně dávno. Jedinými kvalitními herci jsou tak představitelé Johna Diggla, zmrzačeného vypatlaným scénářem, Ra's Al Ghula, který ale dostává minimum prostoru a Malcolma Merlyna, který je na tom ještě hůře, než Ra's.

Druhým problémem bude scénář, který má ve Stovce jasný cíl, ale háže protagonistům do cesty nejrůznější překážky, zatímco samotný cíl ani nepředstavuje. V Arrowovi je scénář pro každou epizodu takovým unikátem, že vypadá, jako by jej psali lidi, co se ani neznají, nikdy o Arrowovi neslyšeli a neobtěžují se ani přečíst, co se stalo v minulé epizodě. Dialogy pak tvoří slůška nesmyslů, postavy si protiřečí, veškeré scény končí většinou klišovitě a lámaně ani nemluvě o tom, že nikdo to neumí zahrát.

Další věc je úmrtnost hlavních postav. V The 100 se moc neumírá, aspoň né v hlavní linii, ale když už někdo umře, tak vždy zůstává mrtvý. V Arrowovi když někdo umře, což se stává docela často, tak ožije buď na konci oné epizody a nebo v epizodě následující a využívají k tomu opět nelogická vysvětlení atd atd.

Poslední věc, o které budu mluvit (rozhodně by se jich našlo víc, ale už mě unavuje ťukat do klávesnice) je kamera, záběry a efekty. Začnu opět se Stovkou, která sice nemá efekty nijak na špici, vypadají ale v celku dobře. Kamera je zvládaná též dobře, v druhé sérii se pak vyskytuje řada poměrně působivých shotů na krajinu, či lidi zlézající horu za svitu měsíce atd. Akce je přehledná, jediná věc, na kterou si stěžuju jsou záběry skrze zaměřovače zbraní, které jsou nereálné, nepraktické a neexistují. Arrow zažil naprostý efektový spád od konce druhé série, většina efektů... pokusů o efekt jsou směšné a hraničí s úrovní filmů starých desítky let. Samotný vizuál je též otřesný, ona zvláštní zelená záře přemrštěného gama u flashbacků už mi začíná lézt na nervy. Kamera je spíše amatérská, když pominu, že choreografie soubojů je příšerná, záběry na něj a mezi střihy na sebe neodpovídají a většina scén končí tak, jak končí pouze díky střihu. 

Když jsem vlastně do tohohle filmu šel, počítal jsem se shlédnutím jemně nadprůměrného akčňáku, kde se bude hodně střílet a bude hodně krve a tak jsem si řekl: "Proč ne." Jenže ono se z toho vyklubalo něco jinačí, leč však daleko skvostnějšího. Tady u tohoto filmu jsem pochopil, že Tarantinovy filmy nejsou o přehnané akci, spíše o konverzace mezi určitými lidmi, což sice často vrcholí akcí, která je samozřejmě mistrovsky zpracovaná, nejde však o hlavní atrakci.

Další klíčovou věcí filmu je hudba. Správné podložení pasující hudbou určité momenty filmu dokáže vytáhnout film dost nahoru, ne na kvalitě snímku, ale spíš v pocitech lidí, kteří jej sledují. A zde je hudba prostě krásná. Jako příklad uvedu Un Amico, píseň jež se nachází na samém konci filmu v momentě, kdy dochází k (SPOILER!) k poslednímu střetnutí Shosanny a Fredericka Zolly. Sice bývá spíše ojedinělá, ale dokonale vystihuje moment, tak jak to Tarantino chtěl.

Herci jsou znamenití, Brad Pitt se svým akcentem je nezapomenutelný a německý "detektiv" v podání Christophera Waltze byl znamenitý, přesně tak nechutně mazaný, abych ho dokázal nenávidět i za to, že se napil vína. Zbytek posádky krásně doplňuje mezery, zanechané hlavní hereckou linií.

Celkově je tento film samozřejmě obrovským překvapením, čímž si pochopitelně vydobyl své místo v mém skromném deníčku, a positivním upravením názoru ohledně mistra Quentina, od kterého jsem měl do této doby zatím to potešení vidět pouze Kill Bill a Nespoutaného Djanga.

Arrow začal velmi slibně. První série se do toho fakt vložila, výsledkem bylo mimořádné dílo, které až atmosférou pomalu blížilo k Nolanovu Batmanovi. Herci byli vesměs neznámí, nedalo by se však mluvit o výrazně špatných hereckých výkonech, žádná elita to ale také není. K super zážitku samozřejmě patří i neodmyslitelné flashbacky, prakticky nejzábavnější částí každého dílu, kde jsme se pomalu současně s Oliverovým životem ve Starling City propracovávali přes všechny detaily počínající jeho ztroskotáním. Série vyvrcholila efektovým finálem, část toho má určitě na triku pan zlý Merlyn, který byl tak dokonalý záporák, jak jen mu scénář dovoloval a je nepochybně nejlepším hercem celého seriálu.

To až druhá série byl ten problém. Dřívější hezká, místy až epická akce se změnila v nudnou, neustále se opakující frašku, která se omezila na dvě akce za díl, 1., kde Oliver vystopuje svého úkladného 45 minutového nepřítele, zaklepe mu na dveře výbušnou hlavicí, ale záporák V-Ž-D-Y-C-K-Y uteče, ať se Arrow snaží, jak se snaží. Proto tu je akce č. 2, kde Oliver opět útočí na záporáka, tentokrát se mu však po nehezké dvouminutové akci konečně snaží toho budižkničemu zpacifikovat. Areál působení Digglovy postavy se omezil na "Arrow cave", kde se čas od času pohádá s Oliverem, aby se děj trošku "namixoval" a oni se pak mohli zase v dalšm dílu usmířit.

Postava Laurel se propadla do černot klišé díry, kde se uvelebila na zbytek série. Konečně se zhruba v půlce série odhaluje pravý záporák (ano, trvalo to méně než v první sérii), celkem zajímavou Sladovu postavu, která se celou první sérii pohybovala na prvních příčkách v oblíbenosti, však scénář jednou rukou proměnil ve strašného zlouna, docílil tak vložením do hry postavy Ivánka, který hledá japonský zázrak, a druhou rukou zacpal Oliverovi pusu, aby nemohl jednoduše říct: "Víš, Slade, já jsem vlastně nezabil Shado, on totiž Ivo namířil svůj kvér na Sáru a pak zastřelil Shado." Poněkud jednoduchá větu, která by však zruinovala "logiku" celého zbytku série.

Posledních pár dílu byl v podstatě trest za to, že se mi líbila série první. Napěchovali díly takovým množstvím klišé a hovadin (Oliver už několik dílů za sebou fňuká, jak nedokáže zastavit Sladea, když pak jde však zachránit Roye, jen tak ledabyle střelí do Sladea paralyzující šíp, jakoby se nechumelilo a místo, aby pak došel k jeho omráčenému tělu a já nevim, nastřílel do něj kvanta sípů, rozsekal ho na cucky nebo zkrátka udělal něco co by japonský zázrak nespravil, tak radši rychle vezme Roye a uteče).

Poslední díl měli tvůrci v hubě tak dlouho, že jsem čekal nějakou fakt epickou bitku, kterou by sérii zakončili a pořádně natěšili diváka na další sérii. Sladova zápletka se vyřešila jak nic, ubohým Olicity trikem a další vlnou nelogičkostí (po urputném začátečním fightu Diggle versus paní Rochev, se do dení vměstná Felicity, která doslova nabere Rochevovou na kapotu. Co budu dělat, panebože, ona je super silná a umí se rychleji regenerovat!! Co kdybych jí přejela tím třitunovým autem a rozmázla jí na sr*čku...? Ne, to je blbý, já radší odjedu).