cheyene

Pokud nemáte rádi westerny a viděli jste jen stěžejní díla tohoto žánru, pak ani na tento počin nekoukejte, neboť nepřináší nic extra nového, nic, co byste neviděli v nejslavnějších westernech a už při úvodních titulcích budete slyšet melodii, jež vykrádá slavný motiv Sedmi statečných. Holt Elmer Bernstein se nezapře. :) Pakliže ale máte rádi westerny a Johna Waynea, nesmíte si Hathawayův snímek nechat ujít. Prostředí, v němž se příběh odehrává, potěší, zaujme zmíněná hudba, ale také děj, který jednak staví na rodinných hodnotách, resp. bratrských vztazích, ale rozehrává se tu také motiv pomsty a otázka soudce lynče. Všichni čtyři bratři Elderovi jsou sympatičtí, největší oblibu si musí získat John Wayne a Dean Martin, kteří jsou vskutku vynikající. Zaujala mě také kamera a jako příklad dobré práce s ní uvedu hned úvod na hřbitově, kdy obřad sledujeme ze skal jakoby z pozice první osoby, tedy hlavního hrdiny, přičemž po přemístění obrazu blíže k hrobu uvidíme záběr zpět do skal, kde již stojí John Wayne tak, jak ho známe a máme rádi. Westernu nechybí ani napětí, za zmínku stojí určitě scéna v baru, když Dean Martin předvádí svůj trik se skleněným okem a následně je přestřelka na spadnutí. Zde opravdu velmi dobře zhoustla atmosféra a divák je v napětí, jak to dopadne, neboť zde to mohlo skončit opravdu jakkoliv. Další napínavou scénou je běsnící dav před věznicí, v níž jsou Elderové. Nezapomenutelná a napínavá je také přestřelka pod mostem přes potok, která rozhodně patří mezi ty scény, které by se daly nazvat památnými. Dech však tento film neztrácí ani v úplném finále, takže za mě je to jasných 5*.

Kouzlem Vánoc v období viktoriánské Anglie vás očaruje tato adaptace Dickensova díla, které jsem nečetl, tudíž nemohu porovnávat, jak moc se filmaři drží předlohy. Vánoční koleda má skvělou atmosféru, výborného herce v roli Ebenezera Scrooge, je poměrně zdařile natočená a pozornému divákovi nabídne i emoce v trochu utopickém a snad i naivním konci, avšak k Vánocům určitá naivita a sentiment patří, tudíž mi to vůbec nevadilo. Samotný příběh je krásně vystavěn a obsahuje nejednu hlubokou myšlenku ohledně lidského štěstí, bohatství, lakoty, sdílení radosti a podstatě vánočních svátků.

Kromě vynikající kamery to byl kopec nudy. Bohužel nemohu hodnotit lépe. Od Wenderse jsem čekal víc po příběhové straně.

The Law and Jack Wade mi v určitých pasážích připomínal řadu jiných westernů, namátkou třeba Poklad na Stříbrném jezeře, Křivák, Hodný, zlý a ošklivý nebo Žluté nebe. Richard Widmark je ve westernech ostříleným hercem, ať už v kladných či záporných rolích, takže jeho přítomnost zvyšuje hodnocení i u tohoto počinu. Hlavní hrdina mi zase připomínal Deana Martina. Je pravdou, že po většinu filmu tu není skoro žádná akce, ale o to lepší je postupné směrování k finále, kde nejprve dojde na boj s indiány, který má atmosféru, podobně jako minuty před jeho propuknutím. Postupné odhalování minulosti Jakea také diváka zajímá a závěrečný střet je sice slabší (řada westernů má lepší finální přestřelku), ale přesto má něco do sebe. S mírně přivřenýma očima dám 5*, zejména za atmosféru a občasnou podobnost s jinými westerny.

Česko-slovenského fanouška musí potěšit, že se v americkém filmu o hokejové reprezentaci Československa hovoří jako o druhé nejlepší na světě a že z nich výběr USA měl strach. Daleko větší obavy však měl pochopitelně ze sovětské sborné, v podstatě neporazitelného mužstva. Škoda, že na olympijské hry tenkrát ještě nejezdili hráči z NHL, bylo by to jistě zajímavější a dost možná by Sověti nedominovali takovým způsobem, avšak pro Čechy je to dobře, protože na turnaji století pak mohli být těmi, kdo profesionály z nejlepší ligy světa porazil poprvé na slavném turnaji, turnaji, který byl setkáním nejlepších hráčů světa. Snímek Hokejový zázrak je zdařilý, ukazuje přesně to, co je v podobném žánru třeba, Kurt Russell hraje svoji roli skvěle, hudba příjemně podbarvuje scény a když si vezmeme, že je to do jisté míry rekonstrukce skutečných událostí, musíme být spokojeni. Chvílemi to je pro našince až moc proamerické, ale ono se není čemu divit, když jde o americkou reprezentaci.

Velmi dobrý western s prvky dramatu. Odehrává se v atraktivním prostředí, Vienna's saloon má velké kouzlo stejně jako srub v horách, k němuž se musí projet skrz vodopád. Na poutavosti se podílí také herci, resp. postavy, které ztvárňují. Obě ženy, ale i Johnny a Kid mají co nabídnout. Střety mezi nimi stojí za vidění.

Červená čísla si tento snímek zaslouží už proto, že dokázal navodit perfektní atmosféru Zkaženého města, čemuž kromě vynikajícího soundtracku napomohla také excelentní kamera a hra se zaostřováním. Po dějové, resp. žánrové stránce bych v tomto zpracování ocenil něco víc než horor, ale musím uznat, že Ana Lily Amirpour vkusně skloubila prvky hororu bez laciných lekaček, v podstatě je tu jen jedna, max. dvě, s prvky romantického filmu. Mezi ústředním duem to správně jiskří, alespoň z jedné strany určitě. :) Na tento snímek jsem šel v rámci projektu Scala naslepo, tudíž jsem byl poměrně mile překvapen a zvažuji i 4*. [v kině, 18.12.2014; 20:30]

Obvykle film ohodnotím a následně napíši komentář. Tentokrát to dělám přesně opačně, neboť stále ještě nevím, jak The Guest ohvězdičkuji. Svádí mě to jak ke 3* skrz ujetost během poslední půl hodinky, tak ke 4* kvůli vynikající atmosféře a dalším kladům, které nyní vypočítám. Snímek má krom zmíněné atmosféry sympatického hlavního hrdinu, kolem kterého se postupem rozprostírá víc a víc tajemna, nejasností a nevypočitatelnosti. Soundtrack prosvětluje a zatemňuje každou scénu, písničky s feelingem 80. let šmrncnutých elektronikou mají sílu a oceňuji je u každého filmu. Podoba se snímkem Drive, což se tu v komentářích často zmiňuje, je další pozitivum. Halloweenské finále svým pojetím nemá chybu, poněvadž z toho opravdu dýchá mysterióznost. Pravdou však také je, že si divák nestačí klepat na čelo nad tím, co tu tvůrci vymysleli ohledně Davida. Svým způsobem jsem v The Guest spatřoval kombinaci hned několika snímků, namátkou třeba zmíněný Drive, Terminátor, Univerzální voják nebo Noční můra v Elm Street. Zpočátku u mě tento počin aspiroval na 5*, poté klesl na 4*, ke konci kolísal mezi 3 a 4*, po poslední scéně skončil na 3*, ale následně jsem opět začal přemýšlet o té čtvrté hvězdičce. Přivřu oči a za tu zdařilou atmosféru budu hodnotit lépe.

Teacher's Pet se po trošku pomalejším úvodu brzy rozjede a začne diváka bavit svým vtipem. Zlomem je část, kdy hlavní hrdina, Jim Gannon, přichází na hodinu učitelky Ericy Stone. Začíná se rozvíjet romantická linie, humor a spousta skvělých scén, z nichž mnohé stojí opravdu za zapamatování, např. popíjení v baru s všeználkem, dr. Hugo Pinem. Děj je sice předvídatelný, ale to nic neubírá z kouzla tohoto starého skvostu. Clark Gable je charismatický a role mu dobře sedí, ostatní herci zdárně sekundují a dotváří tak nezapomenutelnou sestavu. Tato bezmála šedesát let stará romantická komedie zastíní svoji poutavostí, nápadem a celkově vkusným zpracováním většinu současných žánrově shodných počinů.

Zdařilý western odehrávající se v jednom malebném údolí, jehož majitel je zásadně proti násilí a jeho vůli se podřizují všichni lidé v něm žijící, včetně bývalého pistolníka Stevea Sinclaira. Problémy však dělá jeho mladší bratr, který rád střílí a brzy se jeho terčem stanou i lidé, což vede ke sporům nejen s vlastníkem údolí, ale také mezi sourozenci. Saddle the Wind má kromě dobré Bernsteinovy hudby také zajímavý, leč snadno předvídatelný děj, sympatické postavy (Steve, Joan, Deneen) a dobré herecké výkony hlavních hrdinů. Svoji atmosférou je tento western spíše pochmurný a tím má u mě plusové body.