Poslední recenze (2 955)
Já, ty, on, ona (1974)
Myslím, že překlad do češtiny by měl zahrnout celé jednotné číslo, tak jako originál: "Já, ty, on, ona, ono". Od množného čísla se název, jako celý film, distancuje. Nejradějí bych se ovšem smířil s názvem: "Já, on, ona" - proč by mě do toho (ty) měla zatahovat. Film-performance se odehrává v prostoru čekání "až naprší a uschne" (či až nachumelí a roztaje, viz film). Nebo také ve třech "ročních" obdobích, která se neustále opakují. Film je svým způsobem zneklidňující, ale i uklidňující. WillBlake píše něco o "nedotknutelném stavu" (někdo jiný píše o "dotknutelném") a není to jako zapomenout na čas, spíš jako zapomenout na skutečnost.
Hrabě Monte Cristo (1979) (seriál)
Už nechci Monte Crista. Na poslední díl jsem se díval náhodou, předchozí jsme neviděl. I když patřím spíš ke generaci Jeana Maraise, zaujala by mě určitě i tato verze, kdybych ji viděl jako první. Každý, kdo se mstí, musí počítat i s jednou obětí navíc - se sebou samým. U Edmonda Dantèse to mělo smysl, protože s tím počítal. S lodí se nám nevzdauje Monte Cristo, ani Edmond Dantès, nýbrž někdo úplně jiný, koho dosud vůbec neznáme.
Voltairova chyba (2000)
"Za to může Voltaire"! A za co všechno? Za ideály francouzské revoluce? Nebo za kritiku nemístného nadšení a bujarého optimismu (Candide ou l'optimisme, 1759) či osudu, který můžeme označit jako dobrý nebo špatný pouze při porovnání (Zadig ou la Destinée, 1747). Včera jsem dostal dopis z jedné německé redakce: "Mit voltairianischen Grüßen". Voltaire je nyní v oblibě, pokud v ní nebyl vždycky. Za co ale může a nemůže, je věc jiná. Nemůže za to, že člověk plný šťávy a touhy po životě zemře zaživa, protože tak se chová smrt; člověka je schopná kdykoli transportovat (i letadlem) z tohoto světa na onen. A je jí docela jedno kolik kamarádů má kolem sebe nebo u obrazovky.
Poslední deníček (1)
111 evropských dramatických režisérů
Seznam ve formátu Excel (i za účelem vlastních úprav) mohu zaslat na libovolnou e-mail adresu.
Pro ujasnění především svých "kinematografických" postojů jsem sestavil seznam režisérů (viz nadpis). Přitom jsem se snažil řídit následujícími parametry:
- neupřednostňovat ani neupozaďovat žádné režiséry, proto se sem někteří nedostali (z našich třeba Menzl a Chytilová, Forman jen s odřenýma ušima, ale i jiní známí a proslulí).
- seznam je tedy určen pouze pro ty, kteří: nesledují filmy (jen) proto,
a) aby se pobavili
b) aby se poučili
c) aby žasli nad krásou obrazu
d) preferovali filmy s konkrétním dějem
d) aby vypnuli a nemuseli přitom přemýšlet
Důvodem, proč se tedy dívat na filmy je tichá a pohodlná meditace.
Časově jsem přece jen dal přednost režisérům, kteří tvořili za mého života, a střední mu proudu, tak ak ho chápu; filmové umění je pro mě definováno jmény Bergman, Visconti.
Jsem si jistý, že jsem v seznamu neuvedl nikoho, koho bych tam nechtěl mít. Pochybuji však, že jsem v něm uvedl všechny, které bych ta m mít chtěl.
To, co jsem zde stvořil chci ale zároveď odvolat. Ke každému filmu je třeba přistupovat nevinně a nevědomě, bez balastu jakýchkoli předběžných informací. Tohle je jen rámec, v němž je možno se pohybovat, ale určitě je ho třeba překročit.
Zohledněny jsou pouze hrané, celovečerní filmy, pokud dokumentární, tak pouze pokud se jim blíží.