Recenze (12)
Ztraceni - Ztraceni v překladu (2005) (epizoda)
jsem si říkala, jak dlouho mu vydrží ten discman, velice nerealistická výdrž, ale kdo ví, kolik baterek vlastně měl
Okupace (2021)
Vizuálně velmi povedené - barevná koordinace napříč osvětlením, kostýmy i výpravou, se mi zkrátka velmi líbila. Skvělá volba tématu i zasazení do doby. Některé pasáže byly sice lehce předvídatelné, ale to snad ani nevadí. Chytrý humor odrážející společnost.
Gump - pes, který naučil lidi žít (2021)
Citově vyděračný kýč.
Ubal a zmiz (2021)
Ten film sice zmíní rasismus, ale vlastně to použije jen jako záminku pro to, aby jedna z postav mohla říkat rasistické narážky. Problémem je, že lidi, co na tohle přišli do kina, se nejvíc smáli právě těm rasistickým "vtipům".
Tichý společník (2021)
Na "besedě" k filmu Tichý společník v Uherském Hradišti paní poznala svoje zesnulé rodiče na filmovém plátně (scény, kdy si mezi sebou povídají náhrobky). O tom, že by se v tomto filmu měli objevit, dopředu nic nevěděla a režisér to potom zakecal a vtipkoval o tom. No nevím, lidé se tomu smáli, ale mně přijde dost nevhodné a zvláštní, že pozůstalé nikdo nekontaktoval s prosbou o svolení použití jejich fotografií.
American Horror Story - Roanoke (2016) (série)
Tak tohle bylo zklamání. První epizody ještě dobré, těšila jsem se na další díly, ale nad těmi posledními se dalo už jen smát, jak to bylo blbé. S každou další sérií je to horší a horší. V tomto případě se příběh snad ani nedá hodnotit, nápad dobrý, ale tvůrci ho dostatečně nerozvinuli. Celá série pak připomínala spíš nepodařenou parodii.
Přežijí jen milenci (2013)
Z celého filmu na mě dýchala hlavně umělecká atmosféra doprovázena silnou hudbou, která mě naprosto fascinovala a samotný soundtrack je skvělým zážitkem. Příběh není až tak výrazný, film je spíše plný záběrů více uměleckých a bez nějakého děje. Původně ve filmu mělo být více akčních scén, ale nakonec byly všechny vyškrtány a za to já jsem velmi vděčná, jelikož myslím, že kdyby tam ty scény byly, tak by to filmu akorát tak uškodilo a ztratil by na svém uměleckém vzezření. Možná mě maličko mrzí, že tím dějem nebylo trochu víc vysvětleno, jelikož některé části, některé konce nebyly naprosto vysvětleny - já vím, tvůrci nám tím asi říkají, domyslete si to, ráda si domýšlím filmy apod. to není ten problém, problémem spíš je, že tady těch nevysvětlených konců je poněkud víc.Vlastně i začátků, jelikož jsme vhozeni rovnou do děje. Ale přesto...Film jsem si naprosto užila, utápěla jsem se v té skvělé atmosféře - mě tento snímek uchvátil a rozhodně jsem ho neviděla naposledy.
Padesát odstínů šedi (2015)
Pro mě samotnou je dost velká překvapením, že jsem se nakonec na tento film podívala - dokonce jsem si přečetla i pár ukázek z knížky. Jde o to, že nerada přejímám ostatní názory, ráda si udělám svůj vlastní názor a to nešlo bez toho, aniž bych se podívala na film (nebo si přečetla knížku, ale tolik času jsem s tímto příběhem trávit vážně nechtěla). Bylo mi jasné, že od filmu jsem toho neměla moc čekat, takže v tomhle ohledu jsem nebyla zklamaná. Anastasia je tuctová holka, která na sebe příliš neupozorňuje a taky nemá mnoho zkušeností s chlapy. Vlastně je to panna - o to překvapivější je, jak je v sexuálních stránce.. skoro zkušená, působí tak. První polovina filmu, možná i více, je naprosto o ničem - žádný děj, jenom sledujeme tuhle dvojici, jak si různě užívá, přičemž většinou jsou přes celý záběr vidět pouze prsa Dakoty Johnson - jako promiňte, ale zrovna tohle není úplně to, co by mě zajímalo. V druhé polovině filmu už se i něco děje a končí to samozřejmě v části, kdy se chceme dozvědět více. Nebudu lhát, že některé části filmu mě nebavily, bylo to trošku nudné sem tam, ale co čekat. Ale ještě vezmu pozitiva - bez ohledu na děj. Líbila se mi kamera, ta byla podle mě dost dobrá. A dále soundtrack, který byl skvěle vybraný a tenhle soundtrack si sem tam určitě pustím i mimo film. A poslední, co bych zmínila je herečka v hlavní roli - moc mi tam neseděla a její roli jsem jí vůbec nevěřila, taky měla tendenci přehánět.
Teď a tady (2012)
Je jasné, že tento film je smutný - brečela jsem u něj opravdu hodně a ke konci je to už opravdu "ždímačka na slzy", ale nepřijde mi to tak vyprosené, jak u některých jiných filmů. Tessa má ráda sarkasmus a má tendenci některé věci zlehčovat - alespoň slovy. Nevím, co více k filmu napsat - mně se velmi líbil, hodně emotivně mě dostal, hudba mě také dojmula, nevím, jestli i ve skutečnosti by šlo s touto nemocí si život posledních pár měsíců, takhle "užívat", ale i to vážné téma (nemoc), bylo v tomto filmu pojmuto skvěle. Určitě nečekejte, že vás tento film pozitivně naladí, spíše vás rozesmutní, ale zároveň si člověk uvědomí některé věci.
Nedotknutelní (2011)
Humor tohoto filmu je velmi osobitý a to je to, co si u něj zamilujete. Nemám pocit, že bych viděla jakýkoliv film podobný tomuto. Navíc film Nedotknutelní je inspirován skutečným příběhem, a proto je zážitek z něj o to hlubší. Hlavní hrdinové vám přirostou k srdci a je neuvěřitelné sledovat, jak se jejich vztah vyvíjí. I když je jeden z hlavních hrdinů těžce postižený, necítíte se špatně za to, že se u filmu smějete, jelikož se mnohdy smějete spolu s ním. Svůj celkový dojem shrnu jednou větou: „Pokud se mě někdo zeptá na moje oblíbené filmy, rozhodně nezapomenu zmínit i tento."