-bad-mad-wolf-

Trochu trapas. Skvěle, nebo přinejmenším zábavně hrající Kozub těžko sám zachrání film, jehož tvůrci si podobu postižení hlavního hrdiny (i další věci) směšně a lacině upravují pro nezbytnou potřebu dojení emocí z krizových situací / zvratů. Silné téma ve slabém filmu - když se ale člověk podívá na minulost tvůrčího týmu, je to jednoznačný krok vpřed.

Konečně zase jednou biják, jehož nedozírná imbecilita stojí za větší rozmr... rozbor! Arnaudův román se dočkal třetího filmového zpracování a jelikož je jeho premisa jednoduchá a zároveň nesmírně atraktivní, neváhala se ho ujmout tlupa pomatených břídilů. Ti sice potřetí změnili prostředí, tím ale veškerá jejich nápaditost beznadějně chcípla. Když si zahrajeme na senilní slepce a budeme předstírat, že film není jen vymaštěná, sterilní a připosraná maketa rutinního thrilleru, zůstane před námi jeden dost zásadní vroubek: podstatou předlohy i předchozích adaptací je únik bandy nesourodých charakterů ze zoufalé situace, v rámci čehož musí s vypětím všech sil zmáknout pekelnou fušku. Tady nám sebranka nesympatických jinochů veze dva metráky nitráku jak pytel cementu na stavbu a místo řidičského umu či zdolávání zapeklitých překážek se musí vypořádat maximálně tak s tím, že MAJÍ ŠTĚSTÍ a neustále útočící domorodci nikdy nic netrefí (domorodý snajpr nedokáže sejmout ani staticky stojícího borce). Když dojde na nesmyslně provedený „zvrat“, objeví se na scéně domorodec pro změnu hodný, pomůže raněnému a ještě zbytku hrdinů vysvětlí situaci… někde tady jsem definitivně rezignoval a smířil se s faktem, že tenhle film zřejmě cílí výhradně na pitomce. Kromě vykastrování dramatické složky došlo i na řádné zmasakrování dalších významů: žádné hledání vykoupení z pekla bezbřehé nudy a nuzáctví, naši hrdinové mají průsery ve stylu tuctových kriminálek (zabil jsem poldu, ajaj). Žádné morální tlaky a dilemata, nýbrž nejtuctovější dějové obraty z příručky pro mamlasy (teď tě zastřelím, protože chci tvojí výplatu a nikoho to nepřekvapí, protože jsem od začátku vykreslován jako hajzl). Žádný hořkosladký závěr, nýbrž kýčovité sebeobětování hrdiny (to bylo přesně potřetí, kdy jsem se smál nahlas). A co je nejhorší - vůbec ŽÁDNÉ napětí (!!!). Nejstarší filmová adaptace byla působivá mj. i tím, že hořící vrt představoval jakousi vzdálenou, skoro až abstraktní chiméru, pro jejíž likvidaci je třeba projít očistcem. Tady? Banda šašků jede zachránit nebohé vesničany, jejichž ohrožení vyjadřují dramatické záběry na tlakoměr a kde v závěru dojde i na nezbytné pistolky u hlavy. Všechno vocaď pocaď. Když chceš téma pojmout po svém, měl bys mít v první řadě nějaký nápad. Pokud chceš téma převést na akční blbinu, měl bys umět natočit atraktivní film. Když chceš prostě jen adaptovat jiné dílo, neměl bys ignorovat jeho silné stránky. Leclercq nezvládl ani jedno. Diletantsky vypreparoval hrubý základ a nalepil na něj hloupý thriller - bez koulí, zato s hromadou směšných scén a nudným audiovizuálem. Divácký zážitek: Mzda za totální sračku.

Janák je u mě stabilní dvouhvězda, přičemž druhou hvězdičku dávám stejně stabilně z milosti. LOVEní je každopádně o ždibec sympatičtější než jeho někdejší pokusy o pubertální komedie, byť by bylo ještě lepší, kdyby nezůstalo u prvotních náčrtů trapných karikatur a stereotypů.

Osvěžující domácí bubákování s bubákem nebubákem a příjemnou nadsázkou. Největší devízou jsou praštěné charaktery (hlavní hrdinka má do miloučké scream queen na míle daleko) a neméně praštěné zacházení s žánrovými součástkami. Johnstone jejich prostřednictvím vybudoval určitou nepředvídatelnost, aniž by byl trapný nebo samoúčelný. Navzdory solidní porci srandy se nejedná o HAHA komedii - spíše to divák sleduje s pobaveným šklebem; kupodivu ovšem funguje i napětí a gradace. Jeden by jinak neřekl, jak super zbraněmi může být xylofon, struhadlo nebo prádelní koš.

Ne všechno se mi na první dobrou líbilo, ale i potenciální nedostatky tu mají nakonec svůj účel. Film je ohledně svého sdělení hodně názorný a rád využívá extrémy (včetně detailů, jakým je např. nacistický boss, mazlící se během masakru vesničanů s roztomilou opičkou), takže těžko např. Fljorův vyděšený, křečovitě strnulý výraz považovat za herecký přepal. Kravčenko tu nepředstavuje ani tak konkrétní roli, jako spíše přímou vizualizaci hrůzy, kterou do člověka nacistické peklo zasévá. Pátou hvězdu u mě nakonec vyhrála sekvence už z první půle. Když Fljora krátce po bombardování utíká do rodného domu a nachází ho opuštěný, přičemž všechno kolem naznačuje, že je něco silně v nepořádku, je celá scéna ve své přízračnosti a předtuše čehosi zlého neuvěřitelně sugestivní. Pak stačí to cosi na pár vteřin zahlédnout... Jeden z nejlepších (proti)válečných filmů a přesně ten typ zážitku, který je intenzivně brutální, aniž by byl přehnaně explicitní .

Do depky zabalená honba za nuzáckým pytlákem a posléze rovněž vrahem, jež ovšem vyjma "neokoukaného" rybářského prostředí a solidního herectví nestihne nic moc nabídnout. Materiál by zasloužil spíše seriál.

pozn.: studené jako psí čumák, sterilní jako nemocniční pokoj; informačně OK

Adaptace povšechných hesel z Wikipedie se zdechlou dramaturgií. Film tak předposraný, že se přes dvě hodiny snaží nesejít z cesty sázky na jistotu a nabízejících se klišé. Za pozitivum by se možná dala považovat jistá nestrannost, ale co z toho, když se jedná o naprosto rutinní antikomouš thriller, na který se do roka zapomene. Největší koule měli ti, co si troufli tohle poslat na Oscary (kde se film zcela po zásluze ani neohřál).

V devadesátkách mi obsah tohohle filmu vyslepičilo Bravíčko a já už nikdy neměl potřebu ho vidět (LOL). Přitom je to docela bžunda, kterou od podprůměrnosti nezachraňuje faktor Carrey, nýbrž spíše faktor Stiller. Body plus za detaily a vtipně trefnou multimediální predikci.

Katastrofický film, v němž je největší katastrofa scénář. A to pořádná, protože přečíst si tuhle sračku skutečný důlní propad, hodí tam zpátečku a prošťouchne díru maximálně tak pod barákem autora. Zatímco pohromu interpretují houpající se lampa, ďoura v pískovišti a digitální mrak prachu, filmaři se věnují trablům nesnesitelné rodiny, která si i během pádů do propasti a propichování těl vyříkává nejotravnější klišé z příručky "Jak natočit průměrnou epizodu aktuálně korektní telenovely." Počínají si vskutku výborně, takže divákovi na konci ani nedojde, že příběh nemá žádnou pointu a nikdo se vůbec nepokusil o tak snadno se nabízející téma, jakým je třeba varovný prst nad lidskými zásahy do krajiny. Nekonají se ani akční nebo trikové sekvence, pokud pomineme burácející zával ve tmě a propadající se ulici v prašné mlze. Když se dostavilo nezbytné závěrečné zachraňování a obětování (které by předčila i nejhorší epizoda seriálu Medicopter 117), šilhal jsem silně po odpadu - a vlastně netuším, proč ho nakonec nedám. Možná proto, že se Skandinávci aspoň pokoušejí o žánrovou různorodost, která v našich končinách dost chybí.