-bad-mad-wolf-

Zdejší vysoká hodnocení korejských romancí jsou mi občas záhadou, nicméně ačkoliv se jedná o filmy v jádru srovnatelné s hollywoodskými cajdáky, tvůrčí přístup je u nich obvykle mnohem střízlivější. Uvěřitelněji vyhrocená sentimentalita, opravdovější postavy, civilnější prostředí. Situace zcela běžné i absurdní, ale vždy plně prožité. Když se pak přidá jímavé téma, jakým je postupná a nevyhnutelná ztráta blízkého, silný film je na světě. Chce to správnou náladu...

Milý film se slibným námětem, trpící klasickými sladkobolnými neduhy. Rodinka jak z obrázku, jejíž démoni jsou opatrně představeni a samozřejmě zahnáni, místy bředne v kýčovitých momentkách, což lehkosti zbytku filmu moc nesluší. Příběh je krásně odříkaný, i když nezasáhl a silný prožitek nenabídl, což při potenciální síle dané tematiky zamrzí. Vizuál hezký, protivná mi byla tentokrát hudba. Mám chuť ponechat bez hodnocení, spravedlivé mi nepřijdou tři ani čtyři hvězdičky. 7/10

Ano, občas musíme potkat nějakou tu BITCH, abychom si utřídili hodnoty a mohli šťastně žít s později nalezenou PERFECT GIRL. A dál? Roztříštěná chronologie ději nepřekáží, ani ho neobohacuje, působí spíše jako módní trik. Pamětihodné momenty utrpěly debakl od těch lehce zajímavých až obyčejných. Režie svěží, místy nápaditá, titulní dvojka... eh... príma? Přítelkyni bych na to do kina možná i vzal, vyložená negativa tu nejsou. Originalita sice taky ne, ale příjemně nezvyklé to je. Na druhou stranu, moje filmové senzory nějak nezachytily přísady, dělající z tohoto díla onu vyzdvihovanou prestižní záležitost. Chytrá romance pro mladistvé (být mi 19 a mít za sebou první rozchod, pravděpodobně bych dal o hvězdičku víc), jež je sice možná upřímná, ale také přespříliš banální a neobjevná. 6/10

I stříbrná mince se v příliš velké kapse ztratí. Stopáž Mostu je hrubě přestřelená. Dilema titulní postavy je velice kruté, ale opravdu intenzivní by bylo zhruba v desetiminutovém filmu (případně obestřeno nějakým tím příběhem). Vaty v podobě záběrů na cestující vlaku nebo anglicky hovořící osoby (?) je příliš a zcela jasná mi není ani forma - staré uličky Prahy doplňuje moderní elektronika v tramvajích, aby záhy nastoupila parní lokomotiva a ke všemu hraje francouzská hudba. Unikla mi nějaká symbolika, či jde pouze o autorovo zalíbení v několika nesourodých prvcích? Linka s feťačkou je možná hezká, ale poněkud podbízivá. Největším kladem jsou nakonec herecké výkony představitelů otce a syna...

Ledové, přesto živé a opravdové. Přizvednutá poklička hrnce s dávno studeným obědem, který byl rutinně připravovaný a s nechutí pojídaný, přesto neodmítaný a nakonec doceněný. Lantana chladně vypráví o věcech, které obvykle drásají emoce i psychiku nejvíce... každá slza pak působí jako drobné vykoupení, ne-li dar shůry.

Předlohu jsem nečetl, ale být mi zhruba osm let, budu tenhle film milovat až za hrob. Očím dětského diváka je tu přizpůsobeno vše, těžko však říct, zda film trochu neprohrává s dobou. Laskavého ducha vyprávění i humoru, dobově příbuzného třeba s Pippi dlouhou punčochou, asi dnešní děcka nedokážou ocenit, což jsem si v kině ověřil - smích byl nejčastěji slyšet z úst rodičů (pravděpodobně ponořených v hezkých vzpomínkách), zatímco dvě vedle sedící holčičky zhruba desátého roku věku si střídavě hrály se svými drahými mobily a vyměňovaly si otázky typu "baví tě to"? Mému dětství podobné příběhy v různé podobě vládly, možná i proto ve mně Mikulášovy patálie zanechaly převážně příjemný dojem a smějící se taťky i mamky jsem plně chápal.

Vcelku fajn teen-komedii s crazy nádechem brzdí nemálo předvídatelných vtipů a laciné romantické linky. To první omlouvá stejné množství vtipů povedených a to druhé... no a? Vždyť je to pro puboše. Co je důležité - tenhle film v žádném případě nenudí a má výborné herecké obsazení.

Když se zamyslím nad vlastním možným skóre, začínám vědcům fandit v hledání nesmrtelnosti.

Robert Pattinson poměrně slušně (nikoliv výborně) hraje, v některých momentech se Dalímu opravdu podobá, což ale nic nemění na tom, že film krom docela hezké atmosféry nenabídne vůbec nic...

Schindlerův seznam byl očividně od začátku zamýšlen jako filmový pomník obětem holocaustu a musím přiznat, že jeho výpověď na mě v rámci podobné kinematografie zapůsobila zatím nejvíce. Totéž ale nemohu říci o filmu jako celku, křivdil bych Polanskiho Pianistovi (Polanski oproti Spielbergovi dokonce ghetto na vlastní kůži okusil) nebo třeba Georgeově Hotelu Rwanda. Spielbergův opus se do diváka zakousne nejpozději ve scéně likvidace Krakovského ghetta, což je těžce sugestivní, nemilosrdně dlouhá momentka a taky nejsilnější zbraň filmu. Spielberg se nedopouští žádné exhibice ohledně brutality, přesto toho kamera ukáže dost a slabší povahy budou mít namále už v polovině tříhodinové stopáže. Všichni hlavní herečtí představitelé hrají výborně, škoda, že jim scénář nedopřál bohatší charakterové základy. Tedy, u Fiennessova nácka to příliš nevadí, u Kingsleyho Itzhaka Sterna také ne, ale u Schindlera samotného bych prokreslenější profil uvítal. Bez něj působí závěrečná slova o životech, jež mohly být ještě spaseny, bezmála jako vykonstruovaný tah na branku průměrného Hollywoodského dojáku. Totéž by se dalo říci o závěrečném pokládání kamenů na Schindlerův hrob, ale to by bylo tentokrát poněkud nevhodné...