Jeoffrey

Pohodový a příjemný film ze života mladých lidí. Hudba velmi dobrá, animace také slušná, i když animace postav a některé jejich pohyby se mi příliš nelíbili. Příběh má vcelku příjemné tempo a tak se mi na film velmi dobře koukalo a nenudil jsem se. Každopádně je to opravdu zajímavé vyobrazení takové té naivity mládí, kdy jsem si občas říkal, jestli můžou být čtrnáctileté dívky a chlapci vážně takhle pitomí no a pak jsem si vzpomněl na svá vlastní hloupá dobrodružství, když mi bylo čtrnáct a řekl si že vlastně úplně bez problémů. Ve výsledku dosti povedený film u kterého mě vlastně vůbec nemrzí, že všechny ty záhady ve stylu "Jidáš co měl čtyři ženy záhadně zmizel, asi byl zavražděn..." byly vysvětlené takhle hezky civilně. 7,7/10

Začnu tím, čeho si člověk všimne prakticky ihned a to je animace a hudba. První dojmy, kdy jsem spatřil tu neskutečně barevnou záležitost, nablýskanost a nádheru, byly prostě úchvatné. Navíc i hudba byla skvělá. Problém je, že když je to takhle nablýskané celý film, tak zhruba po 30 minutách z toho začnou bolet oči a po hodině už vám to přijde spíš přehnané, podivné a otravné. Jistě, některé záběry jsou opravdu kouzelné a při pohledu na zdejší noční oblohu jsem si smutně povzdechl, když jsem si vzpomněl jak jednotvárná a nezajímavá je ta, co vidím venku. Na druhou stranu, kdyby tam venku bylo to co je tady tak bych asi pro všechno to zelenkavé světlo neusnul. Takže animace je pěkná, barevná a kouzelná, ale prostě to s ní přehnaly a tak je po pár minutách všechno kouzlo pryč. Čeho jsem se nezbavil byl dobrý pocit z hudby, tu vybrali dobře a některé známé motivy se tam prostě krásně hodily. K charakterům mám jenom potvrzení toho co zde již napsal "oploutvený" kolega , tedy že příliš propracované v podstatě nebyly a některé jako třeba energická kamarádka z dětství zamilovaná do hlavního hrdiny byly prostě naprosto klišé. Ale pořád to nebylo úplně děsivé a nekoukatelné klišé, jako v některých jiných především seriálových kouscích. No a kapitola sama pro sebe je příběh. Ze začátku mi přišlo, že se to děsně vleče, pořád jsem tak nějak čekal, co se bude dít a jak se rozvine to sci-fi téma a jestli už konečně přestanou řešit ty nudné všední věci a romantiku. V určité chvíli, když jsem měl pocit, že jsem u toho strávil strašnou dobu jsem si musel jít zapálit a překvapeně zjistil, že jsem viděl teprve 32 minut. Potom se to postupně začne zamotávat a já musím říct že většinu prostřední části jsem autorům věřil jak tu romantiku tak i to sci-fi. Můj dojem byl náhle o poznání lepší a dokonce jsem přemýšlel o tom prohlásit tenhle film za nadprůměrný a to až do momentu, kdy jsem očekával finální konfrontaci a místo toho jsem dostal jenom: "Nepůjdeme zítra na pláž?" Tahle věta mě zaskočila a zabila veškerá má očekávání. No a samotný konec je další věc, kterou budu asi ještě dlouho rozdýchávat a přemýšlet nad tím co to vlastně mělo znamenat... Když si to shrnu, mělo to pár silných okamžiků a pár věcí co mě nemile překvapili. Takže vlastně hodně rozporuplný průměr. 5/10

Také jeden z nápadů, jak propagovat svou počítačovou hru - udělejte o ní anime... Bohužel u takovýchto kousků dost často hrozí, že divák neznalý této hry nepobere všechny souvislosti, nebo ho už samotný fakt, že je to vlastně jen jakési promo na hru, odradí. Také se málokdy z takovéhoto nápadu zrodí cokoliv smysluplného, povedeného a zajímavého. Onigiri je však svým způsobem unikátní, protože na hru upozorňuje vtipným a nenásilným způsobem. Takže nám vzniklo anime, u kterého se člověk může příležitostně pobavit a které má zároveň i nějaký ten docela srozumitelný děj a které díky stopáži vysloveně nenudí a zároveň může i někoho nalákat na to aby si zkusil za ta děvčátka třeba zahrát. Zkrátka Onigiri se jako reklama docela povedlo. Ale jak je to s tím anime? Animace mi nepřišla nikterak úchvatná, hudba mi nepřišla špatná a některá děvčátka byla i docela sympatická. Příběh jak jsem už zmínil byl docela srozumitelný a některé pasáže, jako třeba dva díly zaměřené na setkání našich hrdinek s jednou Kamikui co měla amnesii, se mi docela líbily. Na druhou stranu to bylo až příliš krátké, takže nějaký hlubší požitek, nebo prožitek se nedostavil, stejně jako se nedokázala dostavit nuda. Vtipy tam byly, ale na nějaký hodně dobrý si vlastně asi ani nevzpomenu, ale pár momentů mi lehký náznak úsměvu na tvář občas dokázalo dostat. Zkrátka jako anime to zase až tak intenzivně a zajímavě nepůsobí. Můj výsledný dojem ze sledování byl tedy asi takový, že Onigiri je zajímavý nápad jak prezentovat svůj výrobek, ale jinak je to spíš mírně podprůměrné anime. 4,4/10

Je to pitomý, je to neskutečně přehnaný, ale je to hodně dobrá zábava. Temné fantasy s temným hrdinou, které má sice tolik nelogičností a děr, že by to člověku mělo vadit, ale tohle je přece fantasy, tady se hraje na tajemno, magii, meč a spoustu klasických hlášek jako: "I have a bad feeling about this place...". K tomu pár neskutečných zvratů, několik neskutečně stupidních dialogů a spousta oldschoolového fanservisu z dob, kdy měl ještě fanservis smysl. Výsledný dojem je naprosto shodný s uživatelem Bounded: "I když vím, že to bylo hloupé, …sakra, líbilo se mi to". 7,5/10

Z počátku mě to docela nadchlo, líbila se mi ta bezprostřednost, jednoduchost a roztomilost. Postupem času se to však stále více zamotává a i když některé aspekty pořád působí přesvědčivě, tak někdy to spíš začíná působit lehce nepřirozeně, kdy se naivita vytrácí a začíná působit spíš jako hloupost a některé projevy mladých dětí působí spíš tak, jako by je přednášel nějaký Don Seladon a ne 12-ti letý chlapec. Prostě se začínají objevovat okamžiky, kdy si říkám, že přece není možné, aby dívka ve věku 12-ti let byla až tak naivní jako je Hanabi a že skuteční 12-ti letí chlapci rozhodně nepůsobí ve věcech romantické rivality tak, jak na mi jsou prezentováni Takao a Cucumi. Já nevím, ale za mých mladých let by to už dávno skončilo rvačkou. Zkrátka to začíná být až moc hrané na efekt a až příliš neuvěřitelně sluníčkové. Skoro si říkám, že kdybych teď chtěl ve svých letech napsat romantický seriál o dospívajících dětech, kde by chlapci byli děsně cool a děvčátka roztomilá, tak bych stvořil něco velmi podobného. Problém je, že už je mi skoro třicet a tak moje představy lásky, cool chlapců a roztomilých dívek jsou někde úplně jinde, než jaká byla realita dospívání. I když možná to tak není, protože co já vím o lásce, roztomilosti a cool věcech... Ale zatím mě to pořád ještě docela baví, ale je to spíš taková pohádka, než pohled na první romantické pokusy mladých lidí. 6,5/10

Sice nevím tak úplně přesně proč, ale mě se to ve výsledku docela líbilo. Původně to na mě působilo jako takový slice of life harem z prostředí hráčů MMORPG s trochou toho vtipu, docela sympatickými postavami a nijak extrémně originálním příběhem. No a ve výsledku je to vlastně tak, akorát to není tak úplně harem, protože hlavní hrdina má své romantické záměry plně rozmyšlené a ostatní dívky jeho vztah s Ako víceméně respektují. Takže je to místo toho haremu hlavně ten slice of life o tom, jak se roztomilá asociální dívka, která nerozeznává rozdíl mezi hrou a realitou poblázní do svého prince ze hry, kterým je z počátku lehce nedůvěřivý "typický student" Hideki, neboli Rusian. No a ten se rozhodne jí s ostatními spoluhráči pomoct z její ulity a napravit jí hlavu, což se mu částečně daří, ale zároveň sám začíná mazat rozdíly mezi hrou a realitou... Co se postav týká, jsou to většinou zase klasické šablony (typický student, tsundere blondýna...) a v podstatě hlavním tahounem všeho je Ako, i když hlavním charakterem má být Rusian vše se nakonec stejně hlavně točí kolem ní. No a tady nastává problém. Ako je naivní hloupoučké děvčátko, které visí na svém Rusianovi jako pejsek, Ako občas nedává smysl a je to především ona, kdo má být tím vtipným a originálním elementem. Problém je tedy v tom, že pokud vám tohle děvčátko nesedne, pak prostě sledovat déle jak 3 díly nevydržíte, protože Ako je všude a skoro vše je o Ako. Mě Ako nevadila a i jsem se tou její podivností nechal malinko okouzlit, což asi hlavně rozhoduje o výsledném hodnocení. Hudba mě příliš nenadchla a animace nebyla dle mého také nic světového, tady bych to viděl spíš na mírný podprůměr, kdy především ty pasáže ze hry mi přišli moc barevné a divné (první moment, kdy jsem viděl herního Rusiana, nebo spíš jeho oči, které vypadají, jako by na ně někdo použil řasenku, byl jedno velké WTF). Takže i když je to hodně rozporuplné a kvalitativně bych to viděl tak na ty 2*, tak můj pocit ze sledování byl o něco lepší, takže dám 3*, prohlásím to za +/- průměrné a ukončím tohle své rozepisování dřív, než přestanu rozlišovat rozdíl mezi světem před a v počítači... 5,5/10

Lucky Star jsem už viděl... No každopádně první díl Anne-Happy se mi líbil, postavy byly hodně příjemné a pro mě velmi sympatické, nápad s třídou lidí co mají smůlu mě zaujal a bylo to barevné, příjemné a docela vtipné. Hanako jsem si hodně rychle oblíbil a i s ostatními děvčátky nemám nejmenší problém. Animace je taková hodně jednoduchá a příjemně barevná, hudba se mi líbí. Druhý díl je o něco slabší jak ten první, pořád se mi to líbí, ale bez toho mechanického králíka bych se klidně obešel. Třetí díl byl hodně slabý, bylo to takové nudné, divné a docela dost hloupé, jestli půjdou tímhle směrem, tak to dost pravděpodobně pro mě zabijí. Čtvrtý díl byl zase jednou hodně příjemný a roztomilý, tohle chci sledovat, děvčátka a vytváření jejich vzájemných vazeb přes různé zajímavé a roztomilé situace. Skoro si začínám říkat, že u takovýchto seriálů by se mi to hodnocení jednotlivých dílů docela hodilo, protože ty rozdíly jsou docela velké... No a drobné výkyvy v mém dojmu se dostavovaly až do konce, ale nenašel se asi žádný díl, který by mě nějak výrazněji naštval a naopak tam bylo pár dílu, které jsem si příjemně užil. Na Timothyho jsem si nakonec také zvyk, i když tomu napomohl fakt, SPOILER že se za ním skrývá další lolitka KONEC SPOILERU. Anne Happy není anime pro každého, je poměrně jasně zaměřené na nás fanoušky roztomilosti, ale bohužel v tomto žánru, když si shrnu všechny pozitiva a negativa, se pro mě osobně nedostává výš než na trošku lepší průměr. 6/10

Od tvůrců krátkého a nízkorozpočtového anime Jk-Meshi přichází další krátké a nízkorozpočtové anime. Tentokrát se nezaměříme na přípravu zaručeně jednoduchých pokrmů, ale dostaneme pár tipů, jak stoprocentně vyhrát nějakou tu cenu na automatu s plyšáky, který má mechanickou paži. Zatímco v případě Jk-Meshi jsem o jistém užitku nepochyboval, tady zatím nejsem o jakémkoli přínosu vůbec přesvědčen. Kdo potřebuje vědět, jak vyhrát plyšáka na automatu? Já tedy určitě ne! Chápu, že tahle hra je v Japonsku asi docela oblíbená, ale dělat o ní anime? Navíc celá ta pointa proč mají dívky na těch automatech hrát, zkrátka to o idolech a zničení Země mi přijde tak pitomé, jako asi máloco předtím. Když si to shrnu, tak je to divné, není to vůbec vtipné a je to o věcech, které mě míjí. Na druhou stranu alespoň mírně podpořím snahu tohoto malého studia o další projekt a nenapálím tomu odpad, i když tady je tomu můj dojem velmi blízko. Drop po třetím díle. 1/10

Ze začátku to na mě nepůsobilo jako příliš originální podívaná. Další velmi silný hrdina s tragickou minulostí, který tentokrát bude vymítat "duchy". K tomu hrdé děvče jako rival a lehce šílený "šéf" a pár hodných kamarádů... Úvod mě nebavil, spory mezi ústřední dvojicí mě příliš nenadchly a svět Magano a jednotlivý Kegare také nic moc. Snahy šéfa dát hlavní dvojici dohromady mi přišli spíš hloupé než vtipné a pořád nechápu, že mu kývli na společné bydlení... Časem se však ukazuje, že jistý potenciál tam je a že backstory hlavních hrdinů a to jak jsou propojeni je docela dobré a nudit to přestává. Pak přichází nějaká ta konfrontace a v momentě kdy by to mohlo být opravdu docela zajímavé, tak dojde předloha a nastoupí filler arc. Filler sice dosti průhledný, hodně natahovaný a vlastně nepříliš originální, přesto ale s vcelku zvládnutým emocionálním finále u kterého i když člověk naprosto přesně ví, jak to dopadne, tak na mě nakonec stejně vše zabralo a při čtení obrázkové knížky malé Sae jsem se cítil smutně. Bohužel po této vložce, která mě bavila asi nejvíc se začíná vařit z vody a celé se to stále víc zamotává a natahuje, ovšem na mě to čím dál tím víc působí stereotypně a divně a zájem opět opadá. Některé věci se prostě dějí jen tak bez vysvětlení a ani u hlavních hrdinů nevidím skoro žádný pokrok. Vždy se jen objeví nějaký další nepřítel, na kterého zkusí své "twin star triky", hrozně dostanou a pak je z toho tahá někdo další mnohem schopnější, to vše doprovázené spoustou rádoby dramatických rozhovorů a momentů, které ale tím, jak se to vše opakuje, jakoukoli dramatičnost ztrácí. No a po čase už to nudí a tak ani velká odhalení najednou skoro vůbec nešokují a míra mojí znuděnosti jen pořád roste. Tedy u mě nyní zase (stejně jako na začátku) jen slabý průměr. 4,5/10

Hundred je stejné jako stovka anime co už jste viděli a minimálně i stovka těch, které v budoucnu uvidíte. Je to sto klišé v jednom. Je tam opravdu vše co může člověka napadnout včetně generického hrdiny, tsundere blondýny, souboje s tsundere blondýnou po pár minutách, speciální akademie, nudné speciální schopnosti, sestra s přehnanou fixací na svého bratra, přiléhavé kombinézy, boobie grab, fanservis a velké oppai, neoriginální příběh, hrdina se superschopnostmi, které ale nevíme proč má a neumí je zatím ovládat, ale díky kterým bude děsně OP, chlapec co je ve skutečnosti děvče a nikdo to samozřejmě nepozná, protože to bude "big plot twist"... Zkrátka sto věcí již stokrát viděných, to je hundred. A jestli vám někdo bude vykládat, že Hundred je název pro ty jejich schopnosti/zbraně, tak to je taky fakt... Smutné je, že když něco vidím už po sté, tak mě to prostě nemůže bavit, tady navíc není zatím ale absolutně nic nového, takže tomu ani ty své pravidelné 2* prostě nemůžu dát a na odpad to není protože jak píše kolega, není to horší (nebo stejné) jako třeba Pupa. DROP po 7 dílech a 1,5/10