Jeoffrey

Japonská verze komiksových superhrdinů a příběh o mladém chlapci bez schopností, který ve světě, kde mají schopnosti všichni, nemá prakticky žádnou šanci stát se hrdinou, ale co je vlastně podstatou toho hrdinství? Ono je v podstatě strašně průhledné o čem to bude a směr kam se to bude ubírat je taky docela jasně daný, vždyť nám ho dokonce na konci druhého dílu prostě sprostě vyzradili. Na druhou stranu je to vcelku zábavné a má to docela slušnou emotivní stránku, kdy jsem ty smutné i veselé okamžiky s hlavní hrdinou opravdu prožíval (i když pochopím i každého, kdo prohlásí, že to stojí za houby, protože hlavní hrdina celou první polovinu probrečí). Animace je taková lehce "retro" a mě se líbí. Je to klasický shounen, zaměřený na souboje, které jsou především tedy v druhé polovině docela povedené. Když si to shrnu, tak jsem si udělal jistou představu, jak by vypadaly superhrdinské komiksy, kdyby je vymýšlel Japonec a ta představa pro mě není nijak strašná. Jistě, srovnávat s universy od Marvela nebo DC se to určitě nedá, ale mě osobně se i tohle líbilo, protože to má japonskou hravost, nadsázku a slušně zvládnuté emoce... Možná je to pro 5 leté japonské děti, ale při dlouhém zamýšlení se sám nad sebou (když už mi to doktor Strange radí) jsem nakonec zjistil že toho příjemného pocitu ze sledování se prostě nemůžu zbavit. Půjdu ještě dál a dokonce prohlásím že mě to z jarní sezóny bavilo asi nejvíc. Co to o mě vypovídá? Asi hlavně to, že mě dokáže bavit jednoduchost, že jsem ve svých 30 ti letech možná jen přerostlé dítě... Na druhou stranu se mám fajn a jsem se sebou spokojený (mám práci, nemám dluhy a dělám si co chci) a stejný fajn pocit a spokojenost jsem měl i ze sledování "Mojí hrdinské akademie". 8,3/10

Naprosto geniální záležitost! Hlavní hrdina je prostě skvělý a jeho škála nejrůznějších výrazů je prostě parádní, navíc není jediný, ale i ostatní hrdinové dokáží velmi rychle zaujmout a nebyl tam nikdo kdo by se mi nelíbil. Souboje mají šťávu, navíc byly parádně hudebně dokreslené a i příběh měl co nabídnout. Navíc je to velmi vtipné !!! Když si k tomu přidám parádní finále a souboj z kterého jsem měl trochu obavy a zároveň jsem se na něj asi nejvíc těšil (zkrátka "když jedna rána nestačí") a který páni z MadHousu zvládli opět výborně a samotné finále po posledních titulcích, které opět pobavilo, tak musím říct, že jsem právě viděl něco co jsem už dlouho nezažil - dokonalost! 10/10

V roce 2015, kdy Yurikuma Arashi běželo jsem o něm napsal, že je to takový Attack on Titan pro lesbičky. Anime mělo totiž tu smůlu, že vyšlo zrovna v době, kdy byl internet plný lidí bojujících proti přerostlým titánům, hmyzu a všelijaké jiné havěti a tak mě medvědi sice zaskočili, ale říkal jsem si, že v téhle době to nic originálního prostě není... Co mě ale tehdy překvapilo bylo, jak moc přeslazené to bylo a hlavně také jedna konkrétní snová scéna s olizování květů. Tohle mě už tehdy odradilo a (já anime hned dropnul po prvním díle) i po těch letech mě to nejspíš odradilo znovu. Tehdy jsem nevěděl, co co znamená a po pravdě to nechci pitvat a zjišťovat asi ani teď. Takže i když medvědi nejsou medvědi, zeď není zeď a lízání okvětních lístků nejspíš také něco znamená - ani napodruhé jsem víc jak jeden díl nedal. Zkrátka stejný příběh jako v roce 2015 a stejný příběh jako u mého předchozího komentáře . Drop po 1. díle (2x)

Každý z nás po něčem touží, každý z nás něco skrývá (a jak by dodal House - všichni lžou)... No a režisér Ikuhara se o tom prostě nedokáže bavit jednoduše! Díky Starletce jsem pochopil, že někdo prostě musí nacpat hromadu symboliky všude kam to jen jde a tak jednou medvědi nejsou medvědi jindy tučňák není tučnák a tady kappa nebude kappa, krabice nejsou jenom krabice - vždyť ani u těch medvědů prý zeď nebyla zeď... Zkrátka složité, překombinované a s počtem vrstev větším než má Shrek a jeho cibule, ale především vždy plné dosti šokujících scén a bláznivých barevných expozic. No a tohle všechno bude pro mě asi kámen úrazu, protože ty šokující scény a mě vzdálená tématika vedli k tomu, že Utena mě neláká, tučňáky jsem už (jak jsem zjistil) z velké části zapomněl, medvědy nepochopil a zahodil hned po prvním díle a Kappu jsem zvládl jen celé 3 díly. Takže já mám jasno - tohle prostě není pro mě a je jedno, že příběhem je to možná další "masterpiece", postavy jsou složité a každý díl nám odhalí jejich nějaké další šokující tajemství - já u toho stejně nebudu. Je mi líto - Drop po 3.díle a ano, má to své kvality, ale zároveň to není pro mě a pořád spoustu z toho nechápu! 5,5/10

Když hlavní hrdina, přezdívaný chodící libido, který trousí co díl jednu vtipnou poznámku se sexuálním podtextem za druhou, motá se kolem něj hromada žen všech věkových kategorií a třídní učitelku dokonce prý přesvědčil, že je moderní chodit v sexy oblečku Domina 2000, dostane do ruky obraceč času (nebo spíš přepínač s možností uložit si pozici), tak se začnou dít věci... Po pravdě to zní jak návod na "kvalitní" hentai a některé situace i mnohá interakce hlavního hrdiny s jakoukoli ženou má (dle mého) silně erotický podtext, takže to háčko bych z toho dokázal zrežírovat během pár vteřin. Ale ono to není háčko, ani nějak silně erotický seriál, spíš je tam jenom hodně scén, které v někom, kdo viděl hodně hentaie, vyvolají divné asociace. Asi jako v seriálu Přátelé, když Joey koukal moc dlouho na porno a pak byl překvapený, že ta holka co mu veze pizzu nechce sex... Takže co to vlastně je? Když si odmyslím to výše zmíněné, tak mi zbude vlastně jen něco, co vzdáleně připomíná Steins;Gate (minimálně ten 4. a 5. díl), ale není to ani z poloviny tak zajímavé, napínavé, či zábavné. Zdejší rádoby vědecké "mambo jumbo" jim ani moc nevěřím a nemůžu se prostě pořád zbavit pocitu, že jim všem jde stejně jen o to jedno... Končím, než mi z toho hrábne a jdu si pustit nějaký "seriál" s uspokojivějším průběhem. Drop po 6. dílu a 3,14.../10 - protože π.

Proti čínské animaci (snad kromě Krtka a Pandy) a čínskému "anime", na rozdíl od některých svých známých, žádnou averzi nemám. Dokonce jsem v jejich produkci našel i několik kvalitních kousků, na které si občas vzpomenu a mám někdy nutkání si je i znovu pustit. Je proto škoda, že tady mi dojem do jisté míry kazila právě kvalita animace. Pohyby působily místy nepřirozeně, někdy (z fleku si vybavím hned 2 scény) to skoro až vypadalo, že se postavy místo chůze sunou po jezdícím pásu, jindy byly pohyby škubavé... Také mě nenadchlo CGI provedení některých momentů a objektů. Zkrátka oproti tomu na co jsem zvyklý z jiných anime filmů, tohle všechno byl spíš takový mírný podprůměr. Na druhou stranu měli dobře vybranou hudbu, byla výrazná a některé momenty díky ní měly tu správnou sílu i atmosféru, což se hodilo, protože právě v tomto ohledu by to chtělo v těch dalších, nudnějších pasážích přidat. Příběh byl totiž za mě super, civilní, reálný a vzhledem k faktu, že jde +/- o stejnou generaci (hlavní část děje se zde odehrává v roce 1999) jako jsem já, tak mi to přišlo takové docela blízké. I ten námět dospívání, rozhodování se, kam dál, to vše mě zaujalo a bylo to tady slušně zpracované. Co mě ale bavilo nejvíc byla romantická linka. Nevím jestli to bylo tím, že nějak podobně "neuspokojivě" si vybavuji svoje studentské romance (třeba to, že dáváte někomu, koho sami máte rádi, rady do jeho romantického života, týkajícího se někoho jiného - jsem v mládí zažil asi jenom 4x), nebo jestli mi hlavní hrdina svým chováním tak moc připomněl sebe samotného (slušňáci, co půjčují dívkám rukavice totiž v období dospívání většinou nevyhrávají), každopádně mi to bylo opět blízké... Takže jsem si film vlastně užil, i přes jisté výhrady k animaci, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že to mohlo být mnohem intenzivnější i emotivnější, minimálně někteří japonští režiséři tohle umí. Rozhodování bylo těžké, celkový dojem u mě byl lehce nadprůměrný, takže silné 3*, nebo slabé 4*? Spíš ty silné 3* --- řečeno poměrem 6,4/10.

"Tak se mi tu objevil nějaký nový film, co to je? Že by další rip-off na Letadla, která vlastně ne zrovna úspěšně navazovala na Auta?" Z nudy jsem si to pustil a to jsem zase jednou něco viděl. Takhle hnusnou animaci, nesympatické postavy a debilní a nudný příběh jsem už dlouho nezažil... To jak to vypadá, ta statika pozadí, pohyb rtů co vůbec neodpovídá, no na rok 2018 naprostá tragédie. Původně jsem vše chtěl přejít a tvářit se, že jsem to v životě neviděl a že tahle hodina mého života se stejně jako pár dalších prostě nestaly. Pak jsem se ale podíval na profil pana režiséra a uvědomil si, že tenhle blázen sype jeden odporný animák za druhým, na kvalitu animace a všeho kolem se asi vůbec nehledí a nějak mě to naštvalo. Vždyť jen za roky 2017-2018 vytvořil pan režisér 22 filmů a podle hodnocení na IMDB jsou to většinou asi "poklady". To sakra nemůže on a jeho produkce investovat všechny tyhle finance z 22 šíleností do jednoho normálního alespoň trochu slušného projektu. Tohle je jak sypat do světa hromady děl v kvalitě traileru na Bubeníka a princeznu! To se mi nelíbí... Chtěl jsem dát zase jednou odpad! ale když jsem si to během sepisování tohohle výtvoru promýšlel, tak jednu hvězdu dám, protože i když byly jakkoli nudné, ty robotovi informace o letadlech měly jakousi edukativní hodnotu, což dává téhle odpornosti pro mě alespoň jakýsi smysl... 1/10 a nic od pana Tramela už v budoucnu radši nechci vidět...

Zajímavý a emotivní dokument, který nechá diváka nahlédnout do zákulisí, ale hlavně pomůže dotvořit obrázek toho, co se za úspěchem téhle hry skrývá. Jistě, mnoho práce, krve, potu, nervů, nejistoty a slz, ale hlavně to, že do toho autoři dali něco ze svého života, dali té hře své srdce. Dokument je sice hodně dlouhý, ale zaznívá tu spousta emotivních vět, pravdivých myšlenek a SPOILER !!! když vidíte "Teal'ca" jak vám povídá o své rodině a málem se u toho rozbrečí, tak to nejde přejít s kamennou tváří - konec SPOILERU. Každopádně to co s touhle značkou všichni tihle pánové a dámy dokázali je stejně skvělý výkon, jako když J.J. "rebootoval" Star Trek a tu hru roku 2018 jsem jim vážné přál. Zkrátka - Good job BOY !

Za mě obrovská spokojenost, protože tohle anime má mnoho opravdu skvělých a silných okamžiků a to ve všech rovinách, které nabízí. Ať už je to romance, bromance, drama nebo hudební stránka, v každém tomto ohledu jsem vždy našel minimálně jeden zajímavý a povedený okamžik, který mě dostal. Jistě mohl bych zlehka vytknout, že za sebe bych si přál trochu víc hudby a méně těch věcí okolo, protože jazz mě jako hudební styl baví, ale tím bych přišel o hodně z těch povedených romantických momentů, naprosto realistických a pro mě zajímavých lidských dramat... Zkrátka třeba konec linky takového Juna a Yuriko pohladil mé romantické srdce a úplný konec anime mi přišel tak krásně uspokojivý... Ono to bude hodně i tím, že jsem si oblíbil skoro všechny postavy co zde byly a tak i když byly na dně a občas se chovali tak, že mi to třeba i šlo proti srsti, stejně jsem jim pořád dokázal fandit... Jistě, (v mém srdci) na mém trůnu nejlepšího hudebního anime je stále Nodame, ale tohle bylo taky vynikající. 9,1/10

Takový docela příjemný příběh o tom, že některé věci se mění, ale život jde dál... Po stránce hudby a animace poměrně povedené, po stránce příběhové takové civilní a sympatické, ovšem ne tak hluboké a zajímavé, jak jsem chvílemi očekával. Drama spíše v náznaku (a pokud si to člověk nespojí s tragédií, která se v Japonsku stala, tak mu polovina poselství uteče) a takové běžné, lidské, smutné - ze života. Za mě dobře strávená půlhodinka, ale dobře je jen za 3. 6,3/10