Jeoffrey

Za mě obrovská spokojenost, protože tohle anime má mnoho opravdu skvělých a silných okamžiků a to ve všech rovinách, které nabízí. Ať už je to romance, bromance, drama nebo hudební stránka, v každém tomto ohledu jsem vždy našel minimálně jeden zajímavý a povedený okamžik, který mě dostal. Jistě mohl bych zlehka vytknout, že za sebe bych si přál trochu víc hudby a méně těch věcí okolo, protože jazz mě jako hudební styl baví, ale tím bych přišel o hodně z těch povedených romantických momentů, naprosto realistických a pro mě zajímavých lidských dramat... Zkrátka třeba konec linky takového Juna a Yuriko pohladil mé romantické srdce a úplný konec anime mi přišel tak krásně uspokojivý... Ono to bude hodně i tím, že jsem si oblíbil skoro všechny postavy co zde byly a tak i když byly na dně a občas se chovali tak, že mi to třeba i šlo proti srsti, stejně jsem jim pořád dokázal fandit... Jistě, (v mém srdci) na mém trůnu nejlepšího hudebního anime je stále Nodame, ale tohle bylo taky vynikající. 9,1/10

Takový docela příjemný příběh o tom, že některé věci se mění, ale život jde dál... Po stránce hudby a animace poměrně povedené, po stránce příběhové takové civilní a sympatické, ovšem ne tak hluboké a zajímavé, jak jsem chvílemi očekával. Drama spíše v náznaku (a pokud si to člověk nespojí s tragédií, která se v Japonsku stala, tak mu polovina poselství uteče) a takové běžné, lidské, smutné - ze života. Za mě dobře strávená půlhodinka, ale dobře je jen za 3. 6,3/10

Pro mě asi nejlepší film s Burianem, nejoblíbenější "film pro pamětníky" a kdykoli na něj narazím v televizi, tak ho prostě dokoukám a pokaždé se bavím.

Už jenom kvůli Rimmerovi nejde tenhle seriál nemilovat...

Jako děcko jsem ten seriál miloval, navíc ve mě vzbudil zájem o lidské tělo a i jsem se nějakou dobu chtěl díky němu stát doktorem. Nedávno jsem se k němu vrátil a pustil si pár dílů a zjistil, že i jako dospělého mě pořád hodně baví. 10/10

Příliš se mi nechce nadávat na seriál, který má dle mého docela příjemný nápad o "zachraňování otaku komunity" a také má v sobě každý díl odkaz na nějakou velmi známou (např. Neon Genesis Evangelion) nebo i méně známou anime sérii (Gochūmon wa usagi desu ka? ; Rozen Maiden ; Ryūō no oshigoto! atd.). Vždyť je to příjemné připomenutí toho co už jsem viděl a bavilo mě hádat, který seriál je v epizodě vyobrazený tentokrát. Jenže bohužel to bylo asi tak to jediné, co mě bavilo! I když zde bylo hodně roztomilých děvčátek, tak za srdce mě nechytla ani jedna a nejspíš už za pár týdnů nejen že zapomenu jejich jména (už se dost možná i stalo), ale zapomenu je prostě celé. Ani styl jak byly jednotlivé manga/anime série dívkami zachraňovány, ani koncept protivníků v podobě různě vyvedených "virů" a ani ta "hlavní záporačka" mě také nezaujali. Navíc to většinou bylo stále stejné, asi jako Ashovo setkání s Rakeťáky v Pokémonech a to (Už zase mizíme ze scény...), řekněme si upřímně, časem dost omrzí... Na seriály (mnou viděné), na které tohle anime odkazovalo jsem nezapomněl, ale "Pastelové vzpomínky" mi z hlavy nejspíš časem vyprchají a proto, když si to srovnám a uvědomím si, že v momentě, kdy jsem uhádl, co máme v dnešním díle skryto za seriál, můj zájem sledovat dál rapidně opadl, tak musím dát jen nějakých 4,3/10.

Seriál mám rád, první dvě řady mě bavily a na třetí se chystám, takže když jsem si všiml díky jednomu svému oblíbenému uživateli, že je venku i film, který mi loni asi nějak utekl, tak jsem neváhal a hned si ho včera našel. No ale po pravdě musím říct, že to nebylo ono. První zhruba hodinku jsem se totiž tak nějak nudil a to i když mě autoři uvedli do děje povedeným flashbackem a pak rozjeli docela zajímavou story do které zasahovala minulost obou hlavních hrdinů. Měl jsem chvílemi problém sledovat vše na plný plyn a moje pozornost po tuto dobu občas utíkala někam jinam. Byla to chyba filmu? Po pravdě nevím, možná jsem si za to mohl sám a měl přehnaná očekávání... Ale jsem si jistý tím, že to byla až poslední půlhodina kdy se vše pořádně rozjelo, přišly zajímavé souboje, které mě po stránce akce i animační originality zaujaly a já byl zase na plno nalepený na obrazovce a vzpomněl si proč mám rád tuhle sérii a originalitu zpracování studia Bones. Ale bylo to docela dost pozdě, takže celkově je to u mě jen trošku lepší průměr - 6/10

Čekal jsem, že bude druhá série, ale že tak rychle na to jsem nevsázel. Ale je potřeba nasytit diváky dalšími vzrušujícími scénami plnými rádoby napětí z hazardu a hlavně orgasmických záchvatů hlavní hrdinky a některých dalších. Svoje fanoušky to má a tak si vymyslíme další novou zápletku, aby se mohlo dál vesele gamblit, přidáme nové postavy, aby se nám to neokoukalo a všechno to rádoby napětí proložíme dalšími lehce sexy scénami, občas si tu někdo někomu někam sáhne, občas to tu i eroticky zajiskří... K tomu spousta jakože promyšlených her, které ale vždycky jdou mnohem promyšleněji obejít a někde za vším tím se skrývá hlavní příběh -celková soutěž, která je zajímavá asi jako jakýkoli průměrný "tournament arc". V první sérii to všechno na mě nějak fungovalo, teď se to začíná pomalu okoukávat, i když pořád to ještě udrží mojí pozornost a protože se zatím pořád nenudím, tak dám druhé sérii ty nejslabší 3* co znám a mám - 4,5/10

Zrovna když to začalo být zajímavé, tak je konec... Na druhou stranu když si vezmu, že mě začátek druhé série vůbec nechytl a já se musel v určité části do dalších dílů nutit... Zkrátka prvních pár dílů pro někoho jako já za moc nestojí, přemýšlel jsem, kdy se z téhle pro mě po první sérii "béčkové napodobeniny Natsumeho knihy přátel" stalo shoujo a proč je tu najednou tolik nových bishíků a jestli jsou ti "Vykonavatel" a "Spravedlnost" (někdo to překládá i jako "Soudce") pro děj nějak důležití a vůbec kam se celý ten děj prvních pár dílů ubírá. Nebavilo mě to, to sympatické o pomáhání démonům, ten příjemný pocit z dobrého skutku, nebo povedeného krátkého příběhu, byl v prvních pár dílech naprosto pryč a já se tu patlal v nějakém divném dramatu a řešil věci, které pro mě nebyly zase až tak zajímavé. Zhruba někdy v půlce se to ale zlomí, přijde i nějaký ten díl, kdy se opravdu hlavně pomáhá a kdy to má zase ty kvality (i když tady stále béčkové), které mám tak rád třeba už u zmíněného Natsumeho. A pak přišlo příjemné překvapení, když vytáhli autoři novou zápletku o Ashiyovic rodině a mě to konečně chytlo. Sice je to zase tak trochu jako "záhada kolem Natsume Reiko", ale provedení tu není špatné a Ashiya Sakae jako postava vypadá zajímavě. Dovedu si sice docela dobře domyslet, kam tento příběh teď povede, ale ta cesta nevypadá vůbec zle a tak i když tady jen zopakuji stejné hodnocení jako v první sezóně, tak na další díly se teď i trošičku (ale vážně jenom malinko) těším. 5,5/10

Za mě bych to také zhodnotil jako lehce nadprůměrné a příjemné anime s povedenými příběhy a zajímavými postavami, kde pro mě nejlepší je jednoznačně Boogiepop. Hlavní postava mě bavila a líbily se mi hodně všechny její monology a to především tím, jak byla postava namluvená, stylem a taky barvou hlasu. Zkrátka když Boogipop mluvil, tak se mi to velice příjemně poslouchalo a většina toho, co jsem slyšel, měla hlavu a patu. Ono se tu hodně filozofovalo a rozebírala spousta věcí, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo a to jak z pohledu množství dialogů, tak jejich obsahů, spíš naopak, občas to bylo zajímavé a dialogy stejně jako každý příběh i jejich propojení byly poměrně pečlivě promyšlené. Akce, i když jí bylo spíše poskrovnu měla spád. Mělo to i atmosféru, takže jsem občas byl i příjemně napjatý a zaujatý tím co bude dál. Nebylo to sice nikterak intenzivní napětí, ale nenudil jsem se... 6,9/10