Jeoffrey

Naprosto dokonalá pohádka, která je neskutečně vtipná a plná hlášek, které člověk s radostí používá a tak když pánům ve skladu spadnou nějaké ty krabice tak první co slyším je "Spadlo ti to Máchale, asi vítr..." a neubráním se úsměvu. Karel Heřmánek je rozhodně nejlepší vládce pekel jakého jsem kdy v pohádce viděl a i další herci jako třeba Petr Nárožný excelují. Takže pro mě naprosto kultovní dílo a druhé místo v mé TOPce, protože tohle si opravdu málokdy nechám ujít.

Film u kterého jsem si uvědomil, že k dokonalé zábavě mi nestačí, když někdo někoho praští, ale že ho musí nejdřív pořádně slovně utřít. Taky mi došlo, že svět je nebezpečné místo, kde na nás Satan Klaus číhá a my prostě musíme být připravení. Naučil jsem se pár obecných pravd, jako že "voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství". Zkrátka tenhle film mě osobně neuvěřitelně sedl, co se hlášek týká, tak obzvlášť u té původní verze, co mám doma na VHS a co je mnohem údernější, než ten odvar co vám pustí dnes v televizi, jsem se prostě neskutečně bavil a spoustu hlášek používám dodnes... Navíc Willis je zde ve vrcholné formě a přijde mi snad ještě lepší než v sérii Smrtonosných pastí. Vůbec postava Joe Hallenbecka je pro mě osobně dokonalá, hrdiny, co nejsou tak úplně hrdinové, ale spíš se potácí někde na okraji společnosti a dělají si srandu ze všeho i sami ze sebe zkrátka hodně můžu. Má to akci, má to napětí, neuvěřitelný humor, pár námětů k zamyšlení a tak kdykoli mám mizernou náladu, je tohle první film po kterém sáhnu. Navíc když se ráno probudím a kouknu do zrcadla, první co mě napadne je "Nikdo tě nemá rád, všichni tě nenáviděj, posereš to, usměj se čuráku...". No a tak když jsem měl vybrat svůj TOP film, bylo mi hned jasné co vybrat, protože tohle opravdu formovalo můj charakter.

Dílo, díky kterému jsem se před cca 8 lety znovu vrátil k anime. Přestože se ke mě pár prvních dílu dostalo víceméně omylem, neodolal jsem a velice rychle si mě tohle dílo dokázalo získat. Má to hodně zajímavý a napínavý příběh, skvělé postavy (hlavně Killua a Hisoka), nebojí se to ukázat násilí a krev a to vše v krásných barvách a s pěknou hudbou. Remake z roku 2011 jde sice v příběhu mnohem dál a má mnohem ráznější tempo, ale z čistě nostalgického hlediska jsem si dal do TOP 10 tuto starší verzi.

Málokdy mě něco dostane silou svých emocí a skoro nikdy nebrečím, ale to co se mnou dokázal udělat Clannad a především Clannad After Story to byl masakr. Sakra, vždyť já už brečel jak želva u příběhu s Fuko a to jsem netušil, co bude všechno následovat dál. Zkrátka jestli mě něco opravdu dokázalo emotivně dostat, tak je to Clannad a už jenom za to si to zaslouží být mezi mými TOP i když bude hodně dlouho trvat, než se odhodlám si tohle dílo pustit znovu...

Tohle dílo je něco naprosto neuvěřitelného. Neskutečná atmosféra, charismatický hlavní hrdina, který toho nemusí ani příliš namluvit a stejně z něj nespustíte oči, dokonale promyšlený pestrý a barevný fantasy svět, kterému vévodí Mushi všech tvarů a velikostí. Navíc samotný koncept Mushi a co všechno vlastně může být Mushi a jak se může chovat a vypadat vás bude prakticky každý díl dovádět k němému úžasu. Dále pak parádní příběhy, kdy si kolikrát nebudete vůbec jistí jak to vlastně dopadne a kdy vás tohle dílo bude prakticky pořád něčím překvapovat. K tomu všemu přidejte naprosto úžasný opening, který parádně navodí atmosféru a hudbu, která skvěle sedne. Zkrátka tohle anime je opravdový skvost, v kterém nám autoři ukazují, jak nádherná může být fantazie a co vše se dá na základě v podstatě docela jednoduchého konceptu vymyslet. Závěrem bych ještě zmínil, že na toto dílko potřebujete mít slušnou představivost a jistou psychickou vyzrálost, jinak by se vám mohlo stát, že to třeba jako já před cca 6 lety dropnete po prvním díle, protože vám to přijde jako divná duchárna... Každopádně pokud máte výše zmíněné atributy pak vás toto dílo nejspíš chytne a nepustí... 10/10

Když tady vidím všechny ty většinou negativní názory, tak jsem potěšen, pamatuji si, že po shlédnutí tohohle anime jsem si kladl jen jednu jedinou otázku: "Je to vážně taková debilita, nebo jsem to jenom nepochopil?". Sledovat tohle dílo bylo pro mě osobně opravdu neskutečnými duševními muky, kdy jsem absolutně nechápal o co jim s těmi vizemi jde a kdy mi úplně lezlo krkem řešit nejrůznější vztahy mezi hlavními hrdiny, sakra tohle bylo ještě horší, nežli sledovat puberťáky z Beverly Hills. Nejhorší bylo, že se tam kromě těchto dvou věcí prakticky nic jiného neřeší a tak jsem ke konci trpěl jak zvíře. Na jedné diskuzi jsem dokonce oslovil jednu zapálenou fanynku s tím aby mi to všechno, co se tam děje vysvětlila a zkusila mě přesvědčit, že není retardovaná když ke každému dílu píše, jak je to "great anime" a musím říct, že vysvětlení, která jsem od ní dostal jsem taktéž vůbec nepochopil. Takže jsem se smířil s tím, že tohle dílko je buď tak geniální, že ho pochopí jen lidé s IQ nad 130 a nebo je totálně debilní a pochopí ho jen pár zvláštních jedinců, no a vzhledem k zdejším komentářům to vypadá, že by správná měla být ta druhá možnost. Jediný důvod proč jsem tomu nedal odpad je, že to mělo hezkou animaci...

Teda na to jak je to stará záležitost jsem opravdu příjemně překvapen. Jistě obzvlášť na animaci je věk docela vidět a statické střihy v soubojích, kdy se jen mění obrazy trošičku ubírají na dojmu, ale i přesto se mi tohle dílko docela líbilo. Hlavně hudební stránka byla podle mě moc pěkná a já si jí docela slušně užil. Příběh není nijak hluboký a je to spíš taková hrdinská povídka, kde to navíc vypadá, že hlavní hrdina ani není příliš v centru dění a tak nejvíce prostoru na nějaký vývoj dostává Hilda, což ovšem pro mě, který se do Hildy poměrně rychle zakoukal a rád poslouchal když zpívá, vlastně nebyl vůbec problém. Navíc to mělo jistou dávku roztomilosti, takže jsem se občas i přiblble usmál, takže v podstatě velmi příjemný zážitek a u mě sympatických 8/10.

Po pro mě moc krásné Arriety jsem byl hodně zvědavý i na další dílo pana Jonebajašiho o to víc, že mu tentokrát scénář nenapsal pan Mijazaki a tak jsem si mohl naplno prověřit co v tomto autorovi je. O tom, že má "Když tu byla Marnie" stejně jako snad každý počin studia Ghibli nádhernou hudbu i animaci se asi nemusím příliš rozepisovat, tohle zkrátka už beru tak nějak jako samozřejmost a už jenom proto díla tohoto studia rád vyhledávám. Takže nakonec o výsledku (a většinou řeším jen otázku zda 4* nebo 5*) zpravidla rozhoduje intenzita emocionálního prožitku, zkrátka jak dobře se autorům podaří mě zasáhnout příběhem, charaktery a fantazií s jakou s nimi pracují. Musím říct že i toto dílko jsem si poměrně krásně užil a že u mě vzbudilo ty správné emoce. Začátek byl docela příjemný, hlavní hrdinka, která je tak nějak v pozici outsidera, je pro mě vždy velmi zajímavá a ani u Anny tomu nebylo jinak. Další část, během které se seznámila s Marnie, pro mě byla díky jistým okolnostem dosti mysteriózní, ale musím říct, že se autorům krásně povedlo vykreslit intenzitu a sílu vztahu mezi oběma dívkami. Zkrátka to vzájemné pouto bylo opravdu citelné a už v tomto okamžiku ve mě zněla otázka proč? Chvílemi jsem si i říkal, že z toho bude Shoujo-Ai až tak silně na mě to pouto působilo, ale není láska jako láska... Konec a logické odhalení, které nám vlastně vše osvětlí jsme nakonec odtušil ještě dřív, než k němu opravdu došlo a provedení emotivního finále jsem si tak mohl s poklidem užít (bylo to silné, ale na slzičky u mě nedošlo). Celkový dojem je velmi příjemný a tak dám 5* ale je to spíš tak 8,5/10.

Co se Kellsu u mě nepovedlo, to Píseň moře zvládla dokonale, zkrátka tenhle příběh jsem si užil a prožil naplno a opravdu se mi neskutečně líbil. Je to taková příjemná kombinace pohádky a keltské mytologie, která se opravdu krásně sleduje. Stejně jako u Kellsu je nutné i zde uvést pěknou barevnou animaci, která obzvlášť v poslední části, (když začne Saoirse zpívat) graduje do podle mého opravdu nádherného vizuálního zážitku. Když k tomu přidám hudbu, která je prostě kouzelná (především ústřední melodie), dále pak zajímavé charaktery v čele s neskutečně roztomilou Saoirse a příběh, který sice není příliš složitý, ale o to víc je emotivní, dostávám zážitek pro mě veskrze dokonalý a tedy za mě naprosto jasných 5* a 10/10.

Neznám asi nikoho, kdo viděl Totora a nezamiloval se do kočkobusu. Tady je úžasné jak to mini provedení, nebo spíš kotěbus, tak i ta ohromná babička, jinak samozřejmě nádherná hudba i atmosféra. Díky uživateli mr.filo za odkaz, je opravdu docela těžké (spíš skoro nemožné) tyhle Mijazakiho krátké filmy sehnat a tenhle je jeden z mála co mi ve sbírce chyběl...