poz3n

Formálně nadprůměrně natočený film s několika opravdu nádhernými obrazy, který byl ale na můj vkus ve své druhé polovině stále víc a víc překombinovaný a přehlcený. Bavil jsem se u první poloviny, která ve stylu jiných jihokorejských kousků pomalu a trpelivě před diváka zlomyslně předkládala vybrané informace a vytvářela setting pro polovinu druhou. Ta se však roztočí do jakési crazy černé komedie, která by třeba v podání americké produkce byla takovým průměrným popcornovým komediálním thrillerem do multiplexu. Ztrácí to tu enigmatickou zlomyslnost a krutost, která je v korejských filmech posledních 2 dekád přítomná, a která z ní dělá tak originální umělecký vývozní artikl. //KVIFF 2019// 6/10

Klasický festivalový bizárek, aneb povinný výmaz mozku, který si chcete proti své vůli dopřát. Geniální úvodní scéna. //KVIFF 2019// 2/10

Bez debat zábavný film, který je ale v mnoha momentech tak neskutečně naivní, že k němu musíte buď s podobnou naivitou divácky přistoupit, anebo se mu prostě tak nějak trochu vysmívat. Pravdou asi bude, že zmíněná naivita je zároveň ale svým způsobem i prvkem, který ději dodává na dynamice a táhne ho vpřed. Záporáci jsou idiotsky nablblí, nikdo z obětí si však také 2 a 2 nedá dohromady, takže nade všemi leží takový prach pohádkové stupidity. Zvraty se dějí tak nějak zničehonic, celou tu tvůrčí upachtěnost podporuje i uspěchaná střihová skladba, která v zásadních dramatických momentech přijde vždy s následujícícm střihem o něco dřív, než by se slušelo. Celé to ale zůstává mile zábavné a já vlastně nedokážu říct, jestli to byl záměr, anebo tvůrčí neschopnost. Nicméně první setkání s egyptskou kinematografií mohlo asi dopadnout hůř. //KVIFF 2019// 6/10

Pro fanoušky PJ Harvey patrně zábavný dodatek k jejímu albu, pro diváka, který její hudbu jen povrchně zná, případně ji nezná vůbec, je těch 90 min zacyklené dramaturgie příliš. Střídající se systém "pár abstraktních záběrů cizí země doplněné o lyrický komentář" a "pár záběrů z nahrávání souvisejícího songu" je zajímavý třeba 20 minut. Na stopáž celovečerního filmu to nemá dostatečnou dynamiku temporytmu a dramaturgickou rozmanitost a co si budeme povídat, ani nějaké nosné téma. //KVIFF 2019// 5/10

No nevím. Chvílemi jsem měl pocit, že nesleduji dokument, který by svými informacemi rozšiřoval pozadí vzniku legendárního filmu, ale že koukám na senzacechtivý a chvílemi téměř konspirační patvar, kde se každý předhání v co nejexpresivnějším podání historek a zážitků. Za mě tedy jako hodnotný dokument týkající se dějin kinematografie naprosto nedostačující, jako popkulturní televizní výplň dosti průměrné. Nechápu, proč to je na KVIFF. //KVIFF 2019// 4/10

Atraktivní scenáristický setting v kombinaci s přítomností Ingrid Bergman slibuje zajímavou vztahovku (navíc se přeci jedná o Martyho oblíbený film!). Co mi ve výsledku vadilo je vágnost, se kterou Rossellini, alespoň v mých očích, klouže po povrchu psychologie obou postav a jejich vztahu. Dokladem budiž především jalový závěr, který jakoukoliv serióznější vztahovou psychologii posílá do horoucích pekel Vesuvu. A je to škoda. Tyhlety kontemplativní vztahovky, kdy se celý film ve výsledku jen někde zevlí a vše podstatné se odehrává uvnitř postav, mám rád. Nebylo to špatné, mohlo to být výborné. 6/10

Hodnocení a komentáře tu ve většině postihují spíše politický názor hodnotících, než hodnocení samotného dokumentu. Já se to tedy pokusím vzít spíše z pohledu filmu jako uměleckého média. Ač si myslím, že Maďarsko je v pěkném průseru a s názorovým směrem dokumentu plus mínus souhlasím, samotný film a především pak jeho formát mě nebavil a nezaujal. Forma počítačové hry mě neustále vytrhávala ze snahy získat nějaké informace a nekonečné čekání u "mission goal" obrazovek na mě působilo silně zcizujícím efektem. Nechci kritizovat samotný princip a snahu přistoupit k dokumentárnímu filmu nějakým inovativnějším způsobem, nicméně zvolená forma v kombinaci s pro mě poměrně prázdným obsahem a nepříliš kvalitním technickým zpracováním (ano, i dokumentární žánr by měl disponovat určitou technickou a formální úrovní) mě za tu hodinu málem unudila k smrti. 2/10

Velký hollywoodský životopisný film, se všemi typickými pro a proti. Aneb po stránce formální, režijní i herecké je vše na správném místě, výsledek je ale poměrně konzervativní a až na pár milých výjimek na můj vkus málo hravý (sekvence Chaplinova ukrývání, která se stává sama o sobě groteskou - takových momentů, kdy výrazové prostředky filmu půjdou naproti ikonické postavě, o které film vypráví, bych čekal mnohem víc). Filmu o životě Charlieho Chaplina by totiž podle mě slušelo mnohem víc, kdyby byl bytostně autorský, plný nápadů vzdávajících hold jeho tvorbě, a který by si divák zapamatoval jinak, než jako čistě kvalitní životopisné drama. 6/10

Podobně jako už u Rozhněvaných mužů, i u Fail-Safe Lumet dokazuje, jak skvěle ovládá předkamerový prostor a jak málo mu stačí k tomu, aby diváka přikoval napětím k sedačce. Důvodem budou snad jeho televizní začátky. Fail-Safe dokonce na první pohled připomíná něco na způsob televizní inscenace, jenže právě práce s prostorem, volba velikosti záběrů ve střihové skladbě i různé malé pohyby kamery, dělají z téhle "několikapokojovky" paradoxně vysokou kinematografii s nebývale působivým závěrem. 9/10

Dokumenty o lezení jsou pro mě vždycky takovým silným motivačním kurzem, který mi ukáže, čeho všeho jsou lidé schopni, co dokážou pro své sny obětovat, co překonat. Dawn Wall tohle splňuje v každém svém okamžiku a nabízí silný příběh, úchvatné výkony, ale i silné lidské emoce. Skvěle natočené, s funkční dramatickou strukturou, v samém závěru pak mimořádně dojemně vygradované. O fous lepší než Free Solo, kde namísto empatie a přátelství hraje prim nebezpečí a hazardování. 9/10