Kobitch

Trochu ztrácím naději, že bychom se v tomto ročníku dočkali nějakého zajímavého filmu. Neděle je o chlapci, který zažívá — no, celkem nezáživnou neděli. A je nezáživná jak pro něj, tak i pro diváka. Osobně nechápu, za co byl film nominován. Ačkoliv je celkem vtipně animován, nedal mi vůbec nic. Možná trochu špatný pocit z toho, že klučina si jako jedináček nemá moc s kým hrát. Opravdu nevím, co víc bych k filmu napsal, po pár dnech se mi vykouřil z hlavy. [Oscary 2011]

Wild Life jsem na první zhlédnutí moc nepochopil a říkal jsem si, jaká je škoda, že tak krásně animovaný film je tak bezduchý. Že nepojednává o ničem, co by mě zaujalo, navíc je prokládaný nesmyslnými texty o kometách, které jsem nepochopil. Po pár dnech, kdy jsem se jal psát tento článek, mi to ale nedalo. Našel jsem nějaké rozhovory s autorkami a on ten film vlastně není o ničem, jen vám neřekne, o čem je. V podstatě celý pojednává o lidech zvaných Remittance Men (viz anglická wikipedia), což byli odpadlíci z aristokratických rodin, kteří se nepozdávali svým rodičům. Často šlo o alkoholiky nebo budižkničemy, kteří nebyli vhodní pro život ve vyšší společnosti. Často to také byli druho- a vícerození synové, kteří až do roku 1925 nemohli zdědit žádný majetek. Jejich destinací byla většinou západní Kanada, kde byli s finanční podporou své rodiny (byly jim posílány remitence, odtud název těchto lidí) odkázáni na život v divočině, posměšky domorodců či smrt. S vědomím toho, co vím teď, ten film nebyl špatný. Špatné je to, že tuto historii buď musíte znát, nebo budete z filmu poněkud zmatení. Neznalost mi nedovolila si jej více užít, a přitom řemeslně a vizuálně je nádherný. [Oscary 2011]

Film Morning Stroll je zajímavý tím, že se v něm odehrávají tři variace na stejný mini-příběh, a to ve třech různorodých stylech. Stylizace odpovídá době, ve které se příběh odehrává — první v roce 1959, druhý v roce 2009 a poslední v roce 2059. Nejdříve tedy sledujeme černobílou grotesku, poté dva odlišně stylizované CGI filmy. Proč ne, často se takový mix stylů nevidí a rozhodně to není na škodu. Problém nastal u obsahu, který byl jedním slovem zvláštní. První příběh je díky stylizaci ještě celkem vtipný, ale u posledního jsem je koulel očima, co že to mělo být. Z roztomilé grotesky se film změnil v docela drastickou podívanou a tahle změna stylu mi moc nesedla. Škoda, jako samostatné filmy by to možná obstálo lépe. Vcelku rozumím i tomu, co tím autor chtěl říci (asi), ale nezaujalo mě to. [Oscary 2011]

První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci. Bylo milé vidět malého hošíka, který se coby následovník tradice učí nové věci od svých dvou mužských vzorů, kteří by však syna (potažmo vnuka) učili věci nejraději přesně podle sebe. Synek na to ale jde od lesa a dělá věci po svém, což nakonec obohatí úplně všechny. Ano, téma rodinného konfliktu je časté, ale nezlobím se. V tomto případě to bylo podáno celkem hezky, ale jak jsem již psal — žádný zázrak to nebyl. [Oscary 2011]

Pokud si pamatujete Pokoj na koštěti a Pohádky naruby, jste doma. Režiséři Gruffala se totiž v pozdějších ročnících Oscara zúčastnili právě s těmito snímky. Všechny snímky jsou si vizuálně podobné a podobně dlouhé, Gruffalo a Pokoj na koštěti jsou navíc natočené podle knih stejné autorské dvojice — britské spisovatelky Julie Donaldson a německého ilustrátora Axela Schafflera. Co to znamená? Pokoj na koštěti se mi velmi líbíl a nejinak je tomu i u Gruffala. Filmy jsou si strukturou velmi podobné (nebál bych se o obou říct, že jsou to roadmovie), vizuální stránka je opět skvěle vtipná, v Gruffalu je opět mnoho vtipně animovaných zvířat. Pokoj na koštěti se mi asi líbil o něco víc, ale to může být i díky tomu, že jsem jej viděl dřív, oba snímky jsou nicméně skvělé a doporučeníhodné. [Oscary 2010]

Nuda. A další potvrzení toho, že Akademie prostě nedá tu sošku nějakému originálními a zajímavému filmu a nedá. Ze všech letošních filmů mi tento přišel zdaleka nejslabší, ale to už tak prostě bývá, že vyhrává většinou snímek, který se mi moc nelíbí. Vizuálně to ještě bylo celkem pěkné a na 10 let starý CGI snímek to vypadá dobře i dnes. Bohužel obsahově mi přišel prázdný, bez hlubší myšlenky, s nelogickou zápletkou a celkově velmi nezajímavý. Takže skoro jako každý rok se musím ptát, proč zvítězil zrovna tento film. [Oscary 2010]

Jaké to je, když se poprvé potkají dvě naprosto rozdílné entity, jakými jsou den a noc? Pan Den i pan Noc jsou ve filmu ztvárněni ve formě dvou človíčků, jimiž prosvítá právě to, čím jsou definování: slunečním svitem, nebo černočernou tmou. A je to velmi kreativní a velmi zábavné! První nesmělé oťukávání a zjišťování svých rozdílů se překlopí v závod a skoro i bitvu o to, kdo toho může nabídnout více. A na konci samozřejmě s poznáním, že jeden bez druhého nemůžou existovat. Film je určen pro 3D a mám pocit, že by mu to ve třech rozměrech velmi slušelo. I ve 2D jsem si ale film velmi užil, výtvarná stránka i poselství se mi líbily. [Oscary 2010]

Velmi vtipný film stylizovaný do agitačního videa z 50./60. let, který diváka přesvědčuje o jediném: znečišťování je skvělé a svět se v tomto bez tebe, člověče, neobejde. Tak se chop svých povinností a začni znečišťovat ještě dnes. Předně, žádnou věc nepoužívej dvakrát — všechno je jednorázové, když máš správné nastavení mysli. À propos, myšlení zase až tak moc nepoužívej, není potřeba, velké korporace to udělají za tebe. Tak si zapni televizi a koukej si objednat víc věcí, a po prvním použití si objednej mnohem víc věcí. Nezapomeň, všechno se dá vyhodit a přispět tak aspoň malou mírou k nemalému znečištění! Je to samozřejmě ekologická agitka, ale nesmírně humorná. Vizuální zpracování i některé hlášky jsou velmi vtipné, v humoru se to trefilo do mého vkusu a dost jsem si tento šestiminutový film užil, často s hlasitým smíchem. Délkou byl tak akorát, pár dalších minut a asi by mě to začalo otravovat nebo nudit. Na platnosti film nic neztratil, a jelikož je mi ekologie celkem blízká, film si mě svojí myšlenkou získal. [Oscary 2010]

Tento snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu. Příběh, dá-li se série několika záběrů na tradiční madagaskarský obřad uctívající mrtvé předky nazvat příběhem, je odvyprávěn ve stylu deníku, jehož stránky jsou otáčeny a postupně odkrývají nové scény. V některých momentech byl film správně atmosferický, řekl bych až intenzivní. Dost k tomu přispěly rychle se střídající záběry s doprovodnou hudební linkou plnou bubnů. Pro někoho by to mohlo být až nepříjemné, mně se ta atmosféra naopak hodně líbila. Takže za celý film palec nahoru. Absentující příběh mi v tomto případě vůbec nevadil. [Oscary 2010]

Wallace a Gromit jsou pro mnohé lidi kultem, pár takových také znám. Já jsem doteď žádný film od Nicka Parka neviděl, W&G i jiné filmy od tohoto autora (Slepičí úlet) mě míjely obloukem. A čistě podle tohoto filmu bych si k tomu asi cestu ani nenašel. Přišlo mi to jako naprosto nezajímavá a nebojím se říct, že i trochu hloupá taškařice pro malé děti. Wallace se choval opravdu hloupě. Nevím, jestli mi tady nechybí nějaká průprava z předchozích filmů. Je možné, že se vztah ústřední dvojice vyvíjel a že Wallace má být opravdu vykreslený jako dobrosrdečný hlupák a nějakou absenci zdravého rozumu mu vynahrazuje Gromit. Možná jsem to celé nepochopil tak, jak je to myšleno. A možná se jen vrtám ve zbytečných detailech místo toho, abych si užil jednoduchý film. Animace se mi velmi líbila, stop-motion plastelína vypadá skvěle. Škoda, že pro mně nebyl přitažlivější i obsah. Zkusím téhle potrhlé dvojičce dát ještě šanci s jiným filmem a budu doufat, že ostatní filmy budou zajímavější. [Oscary 2009]