sud

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%.

Po shlédnutí Máje jsem došel k jasnému rozhodnutí, F. A. Brabec by se měl v budoucnu držet jen a pouze kamery. Exteriérové záběry působí opravdu malebně a, dalo by se říct, romanticky. Ovšem co se týče dějové stránky, kdybych o Máji nic nevěděl, téměř nic bych nepochopil. Vše je příliš zmatené a je zde mnoho rozporů s předlohou (tam Vilém do poslední chvíle neví, že zabil svého otce) a s jednáním postav (z Jarmily udělali v podstatě kurvu). Herci jsou až na výjimky (Jan Tříska, Vladimír Javorský, Jan Přeučil) afektovaní - Matěj Stropnický vypadá jako holka, Juraj Kukura spíš jako otrapa než mlynář a loupežníci spíše jako zfetovaní hippies. Na druhou stranu Sandra Lehnertová je sice hodně toporná, ovšem roli to nijak nevadí a její půvab všechny nedostatky vynahrazuje. Hudba skupiny Support Lesbiens působí místy opravdu nevhodně a přes krátkou stopáž jsem se nudil. V každém případě doporučuji spíše Máchovu báseň, než tento videoklip (filmem se to skoro nazvat nedá) s hezkými obrázky, charismatickou Třískovou recitací a místy nevhodným hudebním doprovodem. 35%.

Jedna z těch opravdu slabších epizod. Celé je to to takové fádní, nevýrazné, bezkrevné, poručík má minimum hlášek. Dokonce ani jindy excelentní Patrick McGoohan (který tentokrát i režíroval) to nevytáhl výš jak do průměru.

Čekal jsem příběh o utlačovaných cikánech, ovšem dostal jsem (dalo by se říci, že naštěstí) svižnou kriminálku, kde cikánská otázka hraje až několikáté housle. Ze začátku působí trochu zmateně, dvě dějové linie se zdají být zcela o něčem jiném, ovšem v druhé polovině se navzájem protnou. A jak už to u většiny Francouzských krimifilmů bývá, většina filmu stojí na hercích. Alain Delon málomluvného drsňáka Cikána zahrál velice přesvědčivě, Annie Girardot přes nevelký prostor dokáže (nejen) díky svému zralému půvabu zaujmout, stejně tak i veteráni žánru Marcel Bozzuffi, Maurice Barrier či Renato Salvatori. Trochu pozapomenuté, přesto kvalitní kriminální drama s jemným sociálním podtextem (ale opravdu jemným) a nevtíravě silným závěrem. 85%.

Neskutečně realistické a syrové policejní drama o životě Newyorských pochůzkářů. Bez sebemenších příkras zobrazuje tvrdou realitu policejní práce a vy přímo cítíte tu atmosféru špinavých ulic, děvek, pasáků, kapsářů, vrahů a úchyláků, policejní svět plný silných kafí z automatu, stohů hlášení a popisů pachatelů, žaludečních vředů, rozvrácených manželství a obav, že za rohem číhá někdo, kdo vám vrazí kudlu do břicha. Paul Newman podal (jak už mnohokrát) perfektní výkon, férový polda Murphy mu sedl dokonale. Ovšem k zahození nebyli ani ostatní, zvláště Ken Wahl či Danny Aiello. Moderní policejní dramata ("Training Day") tomuto majstrštyku nesahají ani po paty. 100%.

Maurice Pialat točil hodně realistické filmy, mezi něž se řadí i kriminální drama "Policie". Z každého záběru přímo čiší šedá realita všedního života, civilní výkony nenalíčených herců působí rovněž přesvědčivě. Gérard Depardieu a Sophie Marceau se svých rolí zhostili na jedničku. Chtělo to jen více zapracovat na scénáři (příběh na bezmála dvě hodiny rozhodně nevydá), či nějak rozčeřit latentní tempo filmu (nemám nic proti konverzačnímu ražení, ovšem zde nepřijde téměř žádný zásadní zvrat). "Policie" je bezesporu zajímavou krimi s působivou atmosférou, ovšem výše jmenované nedostatky jej srážejí k průměru. 60%.

Kde má ten pes hlavu? Málem jsem mu to nacpal do zadku. Hodně pozapomenutá, ale zároveň hodně vtipná komedie s excelentním Michelem Serraultem a Tomasem Milianem. Chytrá, vkusná a promyšlená zábava od začátku do konce. Kukačka je bourák! :-). 85%.

Klasický boj autora knihy, lpějícího na charakterech a historických faktech s filmaři, upřednostňujícími efektnost a komerčnost, podle Alana Aldy. Ač se z plakátů může zdát, že půjde o řachandu, není to pravda. Jde o jemnou satiru na Hollywood a podbízivost jednoduchému (možná že nejen) americkému divákovi. Vše s lehkostí, nadsázkou a jemným inteligentním humorem. 85%.

Alan Alda mě svojí režisérskou prvotinou dostal. Přiblížil přátelství tří manželských párů takovým způsobem, že v půlce filmu jsem měl pocit, jako bych je znal celý život. Možná mi rozmanitost jejich charakterů připoměla někoho z mých známých. Pocity štěstí, zamilovanosti, manželských krizí či hádek - ovšem vše bez jakéhokoli nádechu morality či stranění tomu nebo tomu. A jeden z mála filmů ukazující fakt, že někteří lidé se hádají a nemohou si přijít na jméno, ale v nesnázích si dokáží vyjít vstříc a navzájem si pomáhat. 100%.

Po skončení filmu jsem přišel na dvě věci: horor a moralita k sobě nepasují (nebo alespoň v tomto případě) a že jediné dva filmy od Chytilky, které mě oslovily, jsou "Kalamita" a "Kurvahošigutntag". 40%.