Recenze (2 438)
Královna Alžběta (1998)
V posledních letech má díky konzumním divákům, ládujícím se popcornem a kochajícím se krvavými bitevními scénami, málo kdo odvahu natočit historický film v podobě konverzačního dramatu. Ale výjimky potvrzují pravidlo. Po historické stránce se objeví několik znatelných posunů (Alžběta seděla ve vězení asi rok a půl a ve filmu to vypadá, jako by tam byla přes noc), ovšem jmenujte mi něco stoprocentně historicky věrného!? Shekhar Kapur si s vizuelní stránkou skutečně vyhrál (záběr zezhora na trojici upalovaných připomíná pentagram, osudná bitva ve Skotsku je zobrazena jako pole s haldou mrtvých) a kostýmy jsou rovněž perfektní. No a abych nezapomněl, v první řadě Královnu Alžbětu tvoří herecké výkony Cate Blanchett (krom toho jí to moc sluší), či (možná hlavně) Christophera Ecclestona coby arogantního vévody z Norfolku. Po nějakém čase příjemné překvapení v podobě skvělého historického dramatu. 85%.
Návrat bílého tesáka (1974)
Oproti prvnímu dílu Lucio Fulci ještě více přitvrdil. Přibylo akce a mrtvol, trochu ubyl děj. Ovšem díky stále silnému hereckému obsazení a závěrečnému závodu na saních (který silně evokuje závod vozatajů v "Ben Hurovi") to na těch 75% stejně vyleze.
Django se vrací (1987)
Začnu trochu expresivně - viděl jsem hada srát, žábu mlátit pěstí do skály, medvěda zpívat internacionálu, ale aby z Djanga udělali Ramba, o tom se mi ani nesnilo!!! A rakev je málo, co rovnou místo ní pohřebák !? A se týče akčních scén? Režisér se nejspíš inspiroval "Mužem z Acapulca", jenom nepochopil, že jde o parodii. Ztráta času, za Franca Nera 15%.
Únos aut (1980)
Film, určený pro jasnou cílovou diváckou skupinu - nostalgiky a staromilce, ujíždějící na produktech zlatého věku automobilismu. Ostatním to nic neřekne. 65%.
Den otců (1997)
Další remake, další sračka. Tvůrci se znažili ze smutné tragikomedie udělat veselou crazy komedii, ovšem povedlo se jim pouze to crazy. 30%.
Nelítostný souboj (1975)
Spisovatel Raf Vallet je znám jako autor krimipříběhů o zločinech, mající kořeny v politickém podhoubí (dále např. "Smrt darebáka", "Policejní inspektorka"). Zde vidíme marný boj komisaře Verjeata se zločincem, obrněným politickou mocí. Lino Ventura se pro takovéto role narodil a jeho drsňákovi s dobrým srdcem prostě musíte fandit. A Patrick Dewaere jako jeho mladý kolega rovněž není vůbec k zahození. Vynikající kriminálka s (bohužel) nadčasovým tématem a skvělým závěrem. 96%.
Zázraky se dějí (1974)
I o Vánocích se, bohužel, takovéto věci někdy stávají. Dosti syrové dobrodružné drama, působící téměř jako dokument. Za pochvalu rovněž určitě stojí herecký výkon dívky v hlavní roli, jejíž chování v mezní životní situaci bylo nanejvýš realistické. 80%.
Nulová šance (1988) (seriál)
No jo, nostalgie. Škoda jen, že zápletky jsou povětšinou k uzoufání stejné.
Training Day (2001)
Trochu drsnější a o dost méně zábavná varianta Prohnilých. Denzelu Washingtonovi jeho role sice sedne, ovšem v druhé půli ztratí dech a už se pouze opakuje. 50%.
Spálené stodoly (1973)
Francouzské kriminálky se odlišují od těch ostatních tím, že vyšetřování a pátrání po zločincích není (alespoň většinou) alfou omegou filmového vyprávění, jde spíše o dramata lidí, do jejichž životů zasáhl zločin. Jednou z nejryzejších a zároveň nejpovedenějších ukázek tohoto subžánru jsou právě "Spálené stodoly". Krimi se postupem času mění v rodinné drama a na povrch vylézají fakta, která měla být zamlčena. Promrzlá atmosféra horského městečka, ledově klidný Alain Delon se svým přesvědčivým hereckým minimalismem (s Cupákovým hlasem mi z něho málem naskakovala husina), výtečná Simon Signoret a silně atmosférický hudební doprovod Jeana-Michela Jarra vás přikovají na hodinu a půl do křesla. 100%.