kinej

Ve druhých X-men už jsme s od začátku s hlavními postavami obeznámeni a tak je více času na akci a demonstraci jejich schopností. V tomto směru si myslím, že je film lepší než jeho předchůdce, protože jak akční sekvence, tak speciální efekty zde vypadají oněco lépe. Přibili noví zajímaví mutanti, na druhou stranu, jsou to právě mutanti, kteří působí až moc fantasticky, na to abych mohl film považovat za dokonalý. Přece jen pohled na Hugh Jackmana a jeho účas ala vkodlak působí až moc úsměvně. Postavy Stana Lee nikdy nebudou tak poutavé jako je třeba Batman, nebo Hellboy. X-men 2 jsou ale velice dobrý film v rámci toho, co nabízí předloha. Lépe už film o těchto mutantech pravděpodobně natočit nejde.

Myslím, že asi nejsložitější bylo vytvořit takový koncept filmu X-men, který by nepůsobil jako podívaná pro děti. Přeci jen, ne všichni mutanti se jeví jako kvalitní postavy, dobře přenesitelné na filmové plátno. Některé postavy jako například Sabretooth, Toad, nebo Cyclops jsou tak trošku na hraně trapnosti, hodili by se spíše do Fantastické čtyřky a v případě neobratného režiséra, by to mohlo dopadnout zle. To se ale naštěstí nestalo, i přes tyto výhrady k některým postavám, se dá říci, že film X-men a zejména jakýsi úvod do tohoto vesmíru snad ani nelze natočit lépe. Naštěstí jsou zde totiž i velice zajímavé postavy jako například Wolverin, Storm nebo Magneto, jejichž existence v tomto filmu dokáže překlenout případné drobné nedostatky. Vynikající je vizuální stránka filmu. X-Men sice působí trošku jako nízkoropočtový film, je zde málo herců, spousta scény působí jako natočené v ateliéru, ale velice se povedl design laboratoře, kostýmy a skvěle zvládnuty jsou i souboje např. ten mezi Magnetem a Prof. X. A největším trumfem je casting. Patrick Stewart a Ian McKellen jsou dokonalí a svým postavám dodávají brutální charisma. I díky nim se povedlo tuto těžceuchopitelnou látku důstojně natočit.

Ve stínu toho co dokázal vytvořit v USA během následujících let, se mi Sabotér jeví jako slabší kus. Jako by režisér sám měl pocit, že zůstal tématu něco dlužen a tak později natočil mnohem povedenější Na Sever severozápadní linkou. A v čem je horší? V Hitchcockových filmech jsou často momenty, kdy hrdina dojde k rozuzlení nějakou nepravděpodobnou náhodou či dost neuvěřitelným chováním jiných postav. Pokud film funguje, je to tak nějak v rámci hry, ale má-li film slabší momenty, může se stát, že některé tyto zvraty nechci respektovat, protože jsou jako pěst na oko. A to se děje právě zde, vše je za hranicí uvěřitelnosti. Filmu ani nepomáhá naivní herecký výkon Roberta Cummingse a už vůbec ne patetická hudba. Na druhou stranu, film má několik dobře natočených scén, jimž kraluje zejména ta finální na soše svobody.

Hitchcock pravděpodobně musel být zločinci fascinován. Jinak si neumím vysvětlit, jak mohl tak brilantně natáčet scény, ve kterých se vraždí, nebo v nich vrazi alespoň běsní. Legendární jsou jeho vraždy v Psychu, ale faktem, že je scény ve Zběsilosti nejsou o nic horší. Režisér měl geniální cit pro to, jak tyto scény sestříhat, tak aby vyvolaly maximální efket. Například scéna druhé vraždy. Kamera zabírá vraha vstupujícího s obětí do bytu. Zavřou se dveře a kamera za naprostého ticha pomalu švenkuje do pouličního ruchu. Působivé. Zkrácený průběh vraždy pak můžeme sledovat ve vrahově flashbacku, kdy je v několika vteřinách a umně prostříhaných záběrech mistrně řečeno vše. Takhle a ještě detailněji by se dala pitvat každá scéna s vražděním. Jinak je film nadprůměrnou detektivkou, jejíž konverzační rá jí mírně ubírá na tempu.

Film je vcelku podařenou sondou do světa paranoiou pronásledovaného člověka. Myslím, že tohle je asi každému jasné už od začátku. V tomto smyslu nelze očekávat žádné překvapení a je na kžadém jak se k tomu postaví. Já s tím nemám problém, protože film má své kouzlo. Již od začátku se mu daří udržovat diváka v neustálých obavách z čehosi neurčitého, co je všudypřítomné. Co říct k Chrustianu Baleovi? Role šílenců mů svědčí. Jako herec je nejepší v roli buď fanatických šílenců, nebo fanatických obhajců dobra. A zde vytvořil po Patricku Batemanovi dalšího věrohodného psychouše Reznicka, jehož sehrál tak zarputile, až vážně uvažuju o tom, jestli i sám herec je vůbec psychicky v pořádku. Vybízí se otázka, jestli skutečně musel zhubnout až tolik, přeci jen dobrý herec by si měl poradit i jinak. Na druhou stranu to dodává pstavě Reznicka až patologický rozměr. Film mi připomněl novější Černou labuť, která se zabývá podobnými tématy, ale mnohem lépe.

Asi největším přínosem tohoto filmu je, že se jako jeden z mála zaobírá prostředím gulagů a že tuto látku uchopili ti nejpovolanější, tedy rusové. Přeci jen, kdo lépe by mohl byprávět o zvěrstvech, které se pod Stalinovou krutovládou odehrávaly, než právě oni. Díky tomu film působí velice reálně a přirozeně, čemuž napomáhá a velice věrně vzhlížející výprava, stavby a kostýmy filmu. Herci se svými rolemi také poradili velice slušně, na rduhou stranu největší pozornost na sebe strhávají brutální a absurdní události, které vypovídají o tehdejší době spoustu, ale zároveň jen minimum. Je dobře, že tehdy takový film vzniknul, kdo ví, jestli by v Rusku mohl takový film být natočen dnes.

Když vidím jak přirozené, lidské a vtipné filmy dokázala Marie Poleňáková tenkrát točit, je mi z toho až smutno. V dnešní době, kdy se všechno jezdí na první dobrou, asi takový film nemůže vzniknout.

Ne, že bych nepochopil záměr režiséra, ale přesto považuji Praňu 3D za takovou ptákovinu, až to bolí. Nevidět film ve 3D, tak bych možná asni nevydržel do konce. Alexander Aja, mě trošku zklamal, protože jeho remake Hory mají oči, je snad jediný podařený remake hororové klasiky. Zde ale neměl moc možností, jak uplatnit své schopnosti. Na druhou stranu, absence napětí a dramatických scén ené je maskována víceméně úspěšně několika podařenými fóry.

Snad ještě nikdy jsem co zde píšu, jsem se nechal uplatit audio-vizuálem filmu natolik, abych dal plný počet bodů a to i přes absenci nějakého hlubšího příběhu. A je to proto, že příběh je zde úplně zbytečný. Nový Tron je totiž především oslavou moderního designu. Kostýmy (helmy), motorky, interiéry, exteriéry jsou, prostě fantastické. Spusta detailů je důkazem toho, že design je plnohodnotnou uměleckou disciplínou a v tomto směru Tron nad ostatními filmy vévodí. Když si představím, kolik tvůrců se na výrobě tohoto filmu muselo podílet a že se logicky ucelený a soudržný svět, tak nemohu než smeknout. Další bombou je soundtrack Daft Punk, který je stejně skvělý, jako vizuální složka filmu. Soundtrack místy připomíná banální syntetizátorové skladby 80. let, s těmtio motivy si však jen pohrává a jde svou vlastní cestou a společně s lesy smyčců vytváří hutnou a monumentální zvukovou kulisu. Nutno podoknout, že aby bylo možné docenit tento film v plné míře, je třeba jej vidět na větší obrazovce v BD kvalitě, pokud možno ve 3D. Sledovat tento snímek někde na monitoru počítače tento film degraduje a nelze si tak na něj udělat objektivní názor.

Jedna z nejorgininálnějších černých komedií, kterou jsem kdy viděl. Film stojí hlavně na skvělém nápadu. Je jen škoda, že když už někdo vymyslel takovouto partičku postav nevyždímal z toho o pár minut stopáže navíc. Protože ta necelá hodina a dvacet minut stojí za to. Je to totiž hodně zábavná záležitost, plná sympaticky politicky nekorektního humoru. Každopádně klobouk dolů. Natočit film, který se odehrává v jednom domě a je jen o postavách a působí tolik svižně chce talent. I když možná ne až tak moc, když máte tak dobrý scénář.