kOCOUR

Nadčasový sitcomový western se sadou ukrutných hlášek a jednou ubercool bouchačkou. A jeden z mála westernů, kde omladina jasně vede nad topornou "zkušenou" stařešinou.

Tři opice, zelenomodrý mimozemšťan a spousta jemu podobných chodí po přebarvené planetě, občas vykouzlí nějakou tu cirkusovou eskapádu, legrační figuru nebo prostě jenom tak mluví a odněkud někam padají. A 80 minut je čistě na tohle schéma vážně moc. Tříleté děti si to užijí (je to barevné a hýbe se to), osmileté děti už budou znuděné (je to prostě jenom barevné a jenom se to hýbe), všichni ostatní to odzívou (ježismarjá, fakt je to jenom barevné a fakt se to jenom hýbe, pomoc). Neinvenční rychlokvaška, které stojí v cestě snad úplně všechno, co dělá dobrý film filmem. Včetně okaté snahy o neinvenčnost. Jedna hvězdička za BIZARNÍ dětskou postavičku s angreštovou hlavou, co svítí a vydává různorodé zpěvné zvuky.

„Filmy z donucení“ - mající za úkol prodloužit zachovalou značku a vymáčknout producentům ještě aspoň pár zlaťáků – jsou obohaceny o další čerstvý přírůstek. Proti trilogii o zafačovaných mrtvolách běhajících po pískovišti a prázdných efektních filmech obecně z principu nic nemám. Jednička plná hlášek poměrně zábavně balancovala na hranici totální kraviny a dobře natočeného akčního filmu, dvojka přitlačila na rodinném skotačení, digitálních tricích i stopáži (a mělo to v určitém smyslu něco do sebe). Trojka je pokrmem bez výrazné chuti, přestože všechny ingredience jsou papírově na správném místě. Průměrný řemeslník Cohen si látky neváží, jeho hrdinové proplouvají příběhem takřka bez příčiny (a logických svodidel), hlášky chybí, akce je rozmazaná (!) či naprosto rutinně odvedená (co má znamenat znuděný Fraser, ledabyle střílející z džípu do armády smrtelně nebezpečných monster?). Po bombasticky odvedených trailerech přichází kašička, která je i pro nenáročného nestravitelná a jsou v ní drogy navozující pocit lacinosti a koncepčních zádrhelů (drak… ježismarjá). Zmatky před i za kamerou jsou už jen posledním smutným kontrastem k tomu, že na ústřední duo se zatraceně dobře kouká a je za tím vším cítit hodně peněz a povrchně přitažlivá velkolepost.

Neuvěřitelné zklamání. Sofistikovaná poetika předchozího dílu, která oddělovala Harolda s Kumarem od zbytku teenagerovských prasáren, je ta tam - a zbyly už právě jenom ty prasárny, které se bez ladu a skladu válejí v rámci rozpačitých momentek a prvoplánově fuckovitých dialogů. Sperma na obličeji, hov*a na papíře... nechte si to, pro tohle jsem Harolda s Kumarem rád neměl :/.

Vtipné, skvěle vypointované, pixarovsky roztomilé, z hlediska plynutí děje snad ale možná až příliš monotónní (jakmile se odhalí princip, veškerá originalita se vyčerpá - na druhou stanu, je to pořád groteska, kde si lidé občas vystačí deset minut i s obyčejným dortem). Každopádně, kdo hrál Portal nebo jeho 2d flashový remake, ten bude v sedmém nebi.

Dokážu pochopit místní hodnocení a nemám s nimi problém. Zatímco první série váhá a druhá si pomalu zvyká (a během těch dvou to většina lidí zabalí), od třetí dál je to nepřetržitá smršť nápaditých gagů pod sebejistou taktovkou, na které nelze zapomenout. Family Guy vypadá, asi jako kdyby se Zucker s Abramsem naučili kreslit a posunuli svůj absurdně gradovaný humor až tam, kde už by živí herci dodýchávali. Pro mě taková Bláznivá střela na (skoro) nekonečné pokračování. A spolehlivý tahák z jakékoliv deprese.

Neuvěřitelný "speed intense" zážitek válcující svou formou všechny, co si na adrenalin jenom hrají. A že jich je po dnešku ve zpětném zrcátku pěkný zástup (jsou to totiž prakticky všichni). Stylizace je neuvěřitelná, nápadů nepočítaně a všechno jede podle puntičkářsky promyšleného řádu. Tam, kde sítnice dostává oraz a nastupují sluchovody, se ale bohužel s autory hůř slazuje - scénář ve své infantilitě zachází daleko za hranici absurdnosti a i když to ve velké většině případů tolik nebolí (a občas dokonce baví), v té menší mě to vyloženě vnitřně drásalo (ano, šimpanze by měli zabanovat). S drobným odstupem nicméně převládají klady a věřím, že až se k tomu jednou dostanu bez dabingu, bude to lepší. Možná o dost lepší. P.S. Epileptikům vstup zakázán.

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře.

Ve filmařské rovině nadprůměrné, v emocionální rovině strhující. Za velkolepým putováním se skrývá citlivá lyrická hříčka s hlubokým niterním přesahem, která nepromlouvá jen k určité věkové kategorii, ale k člověku jako takovému - pravděpodobně každý si z toho odnese daleko víc než platí na hranici bežného filmového zážitku. Hirsch shazuje ze svých beder frackovské přívlastky a škatulky a nabízí osobitý rozklad osobnosti oscarových rozměrů. Neskutečně silný zážitek, kterému tleskám a vždy tleskat budu.

WOW. Jednoduché, poutavé, dobře napsané, řemeslně brilantní. Strachovy konexe s tuzemskou hereckou smetánkou jsou zúročeny na maximum - typově přesné rodinné archetypy v podání typově povědomých herců, kteří je hrají odjakživa a přitom to není trapné a nenutí to ke glosám. Mám pocit, že Brainstorm by se za sebe nemusel stydět ani v kině v konkurenci Michálka a Slámy (a popravdě má ke Slámovi asi nejblíž). Velké překvapení.