kOCOUR

Na papíře našláplý pastiš se slušně napsanými dialogy a perverzní emo příchutí. Někde mezi řádky cítím, že to má vnitřní logiku a že se to třeba za deset let pořádně docení i jako celý film. Megan mezi výrazy zejícími tupou prázdnotou dokonce chvílemi vypadá, že pochopila už teď. "My tit!"

Chudák Ben Foster vůbec nepochopil, v čem hraje, a proto hraje dobře a svědomitě. Z Pandora je cítit obyčejný bakelitový Anderson s nulovým smyslem pro dobře znějící dialog, "šokující" mytologií, plošnými WTF charaktery (vietnamský predátor a roštěnka s otřesným dialektem v obepnutém tílku, pomoc) a spoustou přestylizovaných lidí nacpaných v kostýmech tak, že se při boji nemohou ani přirozeně hýbat (o špatných úhlech kamery a rychlých střizích - o těch zejména - nemluvě). V dnešní době k uzívání. Úvodní dvacetiminutovka (do prvního setkání) je přitom TAK super.

Takových herců a takového povyku... pro nic. Je to vlažné a je to ve všech směrech poměrně nejisté a "rádoby". Rádoby praštěné, rádoby coenovské, rádoby líznuté Akty X a možná i Apokalypsou... ale ve finále to nedokáže věci uchopit za pačesy s opravdovou vervou a udělat z toho všeho buď velkou srandu nebo prostě pořádný "popichovací" (neřku-li satirický) maraton. Ten jemný podtón tam je, ale zároveň jedno velké tušení, že to mohlo být mnohem životnější, našlapanější, konzistentnější a prostě mnohem chytřejší. Součet jednotlivých (dobře odehraných) scén je fajn, ale na dobrý film to jednoduše nestačí. Možná i proto, že pointa většiny scén se vešla už do traileru a ve filmu tyhle celky víceméně jenom prošumí. Zvěsti o filmu s nejdivnějším humorem roku jsou i tak pravdivé :-)

Sofistikovaná nadžánrová hra, která má společného víc s Kaufmanem, než třeba s Wesem Cravenem. Taková osobitá Twohyho verze Adaptace (= originální řešení hluboké "tvůrčí krize" na sto a jeden způsob) s patřičným režijním rukopisem. Skvěle funkční i napodruhé - zcela novým způsobem.

Slušné fan-řemeslo s dementním scénářem a úděsným Carlylem. Mám toho spoustu proti (vydalo by to na hodně dlouhý seznam), ale těch cheesy momentů a celých scén (bar!) je tu tolik na jednom místě, že se pod tři nedostanu. Béčko jako prase se vším všudy a vybuchujícími těly navíc.

Nikoliv bezchybné, ale tak dospělé, vyzrálé a striktní, že se nelze zlobit. Suverénní důkaz toho, že omílané stesky nad nedostatkem peněz, témat, dobrých herců atp. jsou jen prachsprostým alibismem, kryjícím prostou neschopnost. Až budu umírat, chci u sebe Slámu, až umřu, ať to na celuloid hodí Najbrt. Bravo.

Úderné, rychlé, skvěle napsané, zábavné a ohromně milé. Vskutku mistrovská a neuvěřitelně nadčasová žánrová jízda.

V odlescích na povrchu sofistikovaná satira, uvnitř jen sbírka všemožných motivů a klišé filmových sci-fi posledních dekád (leitmotivy bere především z Já, Robot + Minority Report). Willis to celkem ustál, ale od Mostowa jsem si sliboval mnohem víc. Finále s kombinací kláves SHIFT+ENTER mě poslalo do kolen - o to víc, že se Náhradníci celou dobu tváří tak chytře, vážně a mytologicky na výši. Vizuál je fajn a dvě akční scény ujdou, zbytek vyšumí ve sterilní změti pastelek a pokročilých nástrojů Photoshopu jako pára nad hrncem. 50%

Střídavě strhující (akce!) a "strojově sterilní" povídka, které do statutu strhujícího filmu zbývá zaplnit spoustu mytologických (s velkými uvozovkami) děr. Přiznávám, že i přes ten vyvanulý scénář bych chtěl nášup - svět je to tajuplný (i když trochu nekonzistentně tajuplný) a v jistém ohledu pojí to nejlepší z poetiky Planescape: Torment s tím, na co se dobře kouká ve filmech s obřími naštvanými roboty.

Miroslav Krobot pochopil: "Kurva prdel!"