kOCOUR

All-in-one pro začínajícího rebela se srdcem na pravém místě.

Připomíná mi to situaci, kdy měl Jackson pár šupů a točil si pro radost svoje žánrovky, kde šťavil přiškrcený rozpočet na maximum. Blomkpamp má tím pádem pod jeho vedením dobrou školu. Doba je samozřejmě jiná, žánr je úplně jiný a přiškrcený rozpočet dnes znamená třicet milionů. Ale výsledek zůstává tam, kde se kloubí radost z filmařiny, dokonalé triky se raději klaní před chytrými filmařskými nápady a kde se nikdo nevymlouvá, že na něco nezbyly prostředky - zkrátka se to natočí béčkově a špinavěji, což mi je osobně mnohem bližší, protože si na to můžu "sáhnout". Dokonalý příklad toho, že z poctivé snahy vzniká to nejlepší. O tom třeba několikanásobně nákladnější čtvrtý Terminátor neví zhola nic.

Nejdelší hodina mého života. Pak vypnuli proud, což bylo zcela jistě vysvobození. Never more.

Na půli cesty mezi Slámou a Najbrtem vyrostlo osobité vyprávění bez zbytečných estrádních příkras (až na pár výjimek). Strašně bych si přál, aby Sedláček natočil čistou žánrovku, která nebude pobíhat kolem globálních společenských neduhů (přičemž všechny jen tak zběžně olízne), ale lépe zacílí podstatu vyprávění. Figurky s polořečenými motivy a všudypřítomné nálepky ho samy o sobě nedělají. V rovině vyváženosti scénář-režie jsou na tom líp Pravidla lži, přesto Muži nejsou krokem zpátky. Spíš někam stranou, kde se za slušné peníze cvičí řemeslo a práce s herci i neherci. Oboje dopadlo skvěle, příště už by z toho mohl vzejít skutečně dospělý a kompaktní film. 70%.

Podmanivě tupé ve smyslu nejlepší sezóny VKV. Víc silikonu už je k vidění pouze ve specializovaných dokumentech.

Dvojka (Adulthood) je dospělejší, dravější, přesvědčivější a má všeho víc. Hlavně emocí. Tady je toho ještě pořád dost málo na to, aby se to mohlo vyrovnat klasice. Mimochodem, soundtrack je boží.

Neuvěřitelně vyhrocený, ale zároveň neuvěřitelně svěží gejzír pošahaných nápadů. Celá první půlhodina pro mě znamenala to nejzábavnější setkání s animákem v rámci všech dob, zbytek je "jen" hodně nadprůměrná taškařice, která se postupně okoukává, ale končí právě včas na to, aby nespadla do nudného stereotypu. Francouzi jedou jako blázen.

Jarmusch předčítá undergroundovou bajku a ještě přitom stíhá onanovat sám nad sebou. Oboje mu trvá strašně dlouho a to první je fakt zatracená nuda.

Life talks. Pocity na pochodu a zas ta životní jistota, že vztahy nemají, ale přitom mají dokonalý řád. Můj top Allen.

Lamentovat nad tím, že je a) ve světě Transformerů a b) ve světě Michaela Baye něco hloupého, je jako stěžovat si na pravidla hry poté, co ji začnete hrát. Jenže Bay najednou ta pravidla mění, tak i my si můžeme stěžovat. Směsice kovu a přefiltrovaých zvuků se slévá v jednu nenápaditou hromadu bez života, kde je všeho moc a už se tam nevejde film. Tatam je příjemný náboj předchozího dílu, tatam spousta pěkných nápadů. Zbyla jen hromada perverzních fórů a klasická bayovská fetiš, zabalená do líbivé, ale nudné omáčky. Vždycky dám přednost střídmější jedničce i s jejími méně přehlednými souboji - alespoň se tváří jako velkolepé vyprávění a ne jako velkolepý sestřih velmi drahých triků, který paradoxně nechává diváka totálně chladným.