Recenze (1 271)
Muzzikanti (2017)
Kdo si představuje, že podobně tráví večery muzikanti rockové(?) nebo spíše popíkové kapely, je hloupý naiva. To Dušan Rapoš zamrzl před třiceti letech se svou Fontánou pre Zuzanu. Příběh pak vyznívá jako nechtěná komedie s hudebním motivem, která může směle konkurovat nějakému dílu ze srandiček Novy nebo Primy. A to se nechci snižovat k přirovnání ke Zdendovi Troškovi. Těch různých vedlejších motivů a zápletek je tolik, že by vystačily na deset bakalářských povídek stejné úrovně. Navíc mi vadí slovenský člen kapely, který tak drmolí, že mu není rozumět slovo. A to mám doma velkou knihovnu plnou slovenských knížek, které vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech v době normalizace, když v Čechách byla cenzura větší. Kříž s trvalou, Dejdar jí nepotřebuje, je trapný. Oba vystupují jako trapný a trapnější. Škoda, když už byly prachy na hudební film, mohlo to být opravdovější a syrovější. Slabý popík ve stylu Michala Davida.
Můj král (2015)
Výborné francouzské drama sleduje desetileté soužití rozdílné dvojice. Jejich setkání, svatba, narození dítěte, rozvod. Výstřední Giorgi a advokátka Marie Antoinetta, oheň a voda. I když jde námětem o tuctový příběh zásluhou obou hlavních představitelů a jejich živelných hádek a usmiřování, dostává film grády. Líbí se mi použitý humor, vzájemné štengrování v počátcích vztahu milenců. Mám rád Maïwenn jako herečku a jako režisérka rovněž nezklamala. Film má být volně inspirovaný jejím manželstvím s Jean-Yves La Furem.
Alle Kätzchen naschen gern (1969)
Německý lehce erotický filmu, který je situován do francouzské historie. Pro nás zajímavý, že režii měl slovenský režisér Jozef Zachar. Je to průměr, ale dá se to zkouknout a to nejvíce zásluhou mé oblíbené herečky italského filmu Edwige Fenech. Několik zápletek není originálních, např. noční zápas s dívkami navlíknutými v brnění a scéna nechtěného striptýzu. Erotika v příběhu je velmi krotká, což mně vyhovuje. Ve filmu se objeví i známý Ralf Wolter v roli zámeckého sluhy Philippa.
Pěkně tučná sebeláska (2019)
Zajímavý dokument o severských boubelkách. Sám mám blíže k těm silnějším než k hubeným týpkům a tak jsem neměl se sledováním žádný problém. Plusem je, že všechny dívky a ženy ve filmu vystupující jsou víceméně se svým stavem spokojené a netrápí se zbytečně s dietami, i když o to se také pokoušely. Co mě zaráží, je jejich aktivita na sociálních sítích, kde prezentují své fotky a videa ve spodním prádle nebo i nahé. Jejich nadšení hraničí s exhibicionismem a ve své mysli jsou přesvědčeny, že se nemají za co stydět. To si částečně myslím i já, ale některé momenty jdou mimo mé chápání vkusu. Norka, Švédka, Finka, představa sauny a vysportovaných dívčích těl, to nehraje. Dívky se možná před kamerou tváří jinak, než jak se ve skutečnosti cítí.
O délku hlavy (1956)
Výborná francouzská komedie, kde ještě Louis de Funés hraje vedlejší role, ale za to hned tři. Zápletka klasická, naivní a bohatý venkovan, který sedne na lep pařížskému podvodníkovi. Film má spád, hraje více známých herců, kteří svou popularitu udrželi do sedmdesátých let. Nejlepší scény jsou z nočního klubu a z hřebčína, závěr očekávaný. Film jsem našel na netu v originále s polskými titulky, takže srozumitelné. Doporučuji nadšencům a fandům francouzské komedie.
L'ordinateur des pompes funèbres (1976)
Film je skvěle obsazen, jak už bývalo v sedmdesátých letech ve francouzských filmech zvykem. Příběh ušlápnutého úředníčka a paroháče, který jednoho dne prozře. Bohužel film jsem viděl pouze v originálním znění a po třech letech studia jazyka na SVVS slabina, naštěstí německy dabovaná verze v TV ZDF byla srozumitelnější. Film je někdy uváděn i pod názvy - "Počítač pohřbů" nebo "I počítač zabíjí rychle".
Attention les yeux (1976)
Francouzská komedie, která v kinech neměla velkou odezvu, ale je obsazena špičkovými herci francouzského filmu sedmdesátých let. Navíc se ve vedlejších rolích objevují budoucí hvězdy např. Thierry Lhermitte, Christian Clavier, Michel Blanc. Stojí za to vidět Claude Brasseura v netradiční roli režiséra pornografického filmu nebo Guy Marchanda jako pornoherce. Stejně jakou Poussé a Darras v rolích chamtivých producentů. Pár dobrých fórků jako volská oka na nahém zadečku herečky nebo známý Moustache s kozlem.
Vzpomínáš na Dolly Bell? (1981)
Jakožto obdivovatel režisérů pocházejících z bývalé SFRJ (Kusturica, Zafranovič, Petrovič, Paskaljevič a další) nemohu jinak, než i tento film pozvednout na piedestal. Jediní Slované nezávislí na Moskvě se mohli podívat na poválečnou komunistickou minulost svého státu s humorem, i když někdy na pozadí tragických osudů, což ale není případ tohoto příběhu. Mladíček Dino mě vždy dovede pobavit svým tápáním v počátku svého sexuálního života, stejně jako na zkouškách zábavného lidového orchestru. Balkánskou hudbu totiž miluju. Jeho zklamání z první lásky, když musí sledovat Šinkora a jeho partu, která se celá s Dolly Bell vyspí, je adekvátní době a jeho vyspělosti.
Angelika, markýza andělů (1964)
Angelica, takový hit našeho mládí, který byl založen na osvědčeném receptu erotických zápletek. Krásná a neohrožená Angelica se ocitá v různých postelích, než se konečně vrátí ke svému manželovi. Jak pokračuje série o krásné markýze, jsou její příběhy čím dál víc nevěrohodnější. Ale to nevadá tomu, aby se člověk zasnil a nechal se unést galantními dobrodružstvími.
Taxikářka (1977)
Film jsem viděl v roce 1982, kdy byl uveden v českém znění v české televizi. Nyní jsem se díval na italskou verzi s německými titulky, což je pro mě přijatelné. Připadá mi, že film ani tak nezestárl. Hlavní zásluhu má Edwige Fenechová, ve své době vyhledávaná kráska, která se nestyděla ukázat své půvaby před kamerou. Možná, že by televizního diváka pobavily podobné komedie ve vysílacím čase kolem půlnoci více, než stále se opakující lidožraví žraloci, pavouci, upíři, nebo různé sci-fi z produkce společnosti Asylum.