curil

Vedle příhod pana Tau s rodinou Jiřího Sováka a později s další rodinou Vladimíra Menšíka patří pokračování s malou Lucií a dědečkem panem Violou k těm nejpodařenějším.  Samozřejmě je to i zásluha Jana Wericha, který je v roli naprosto přirozený a v době, kdy měl v podstatě zákaz činnosti, rád nabídku západoněmeckého producenta přijal.

"Ta mladá dobre zvárá", ale že "Je to ještě dieťa" jaksi nevadí Adamovičovi, aby rozvíjel své donchuánské vlohy a nezkoušel to na ní.  Jednadvacetiletá Jana Hlaváčková hraje sedmnáctiletou svářečku "Púpavu" a je to největší klad filmu. Oduševnělá a jemná, s jistou podobností k mladé Janě Brejchové. Je dobře, že se děj více zaměřuje na osobní život a lásku dívky, než na pracovní úsilí úderníků.

Posvátné mládí. Průměrná komedie založená na proměně hlavního hrdiny. Více film připomíná veselohry z třicátých let minulého století než začátek zlaté éry francouzských komedií šedesátých let. Směle si dovedu představit, že u nás by v předválečné době roli zahráli Oldřich Nový nebo Hugo Haas. A dokonce mám dojem, že i podobnou roli odehráli. A o co jde? Dědek belhající se o holích na prahu osmdesátky se po omlazovací kůře ve švýcarském sanatoriu vrátí domů jako elegantní švihák s výzorem padesátníka, což  není po chuti sedmdesátileté manželce a ostatním příbuzným, kteří spíše počítali s brzkým dědickým řízením.

Čekal jsem písničkovou smršť mé nejoblíbenější country skupiny, ale místo toho jsem se dočkal šaškování Jiřího Wimmera. V převlecích zaplňoval trapně více než polovinu pořadu s řečičkami doprovázející děj, který vlastně ani neexistoval. Písniček zaznělo mnoho, ale jen snad dvě nebo tři celé. V drtivé většině si autoři vystačili s jednou slokou a to bylo pro mě velké zklamání.  Z písniček zbylo torzo: Hromskej den, Ještě je čas, Rovnou, Jó, to byl den, Dívka s vlasem medovým, Když můj táta hrál, Žlutá kytka, Oranžový expres (převzato z jiného pořadu), Blízko Little Big Hornu, Abilane, Honzův song, Na Vánoce ráno, Jak pytlák Říha, A slunce pálí jen, Hej Joe, Divnej smích a další.

Druhý celovečerní film režisérky Xiaolu Guo podle jejího vlastního románu.  Satira na neúnavnou touhu po pokroku v soudobé Číně, což ale sebou přináší odcizení lidí od jejich tradic a vlastní kultury. Život třicetileté ženy ze zaostalé vesničky se změní ze dne na den zahlédnutím UFA a vlivem záhadného cizince. Když událost nahlásí starostovi, rozběhne se mediální kolotoč a vládní úředníci se střídají ve vsi. Státní dotace přináší obyvatelům pokrok a skok do 21. století.

Jeden z těch průměrnějších dílů celé série. Námět je už tolikrát obehraný, že nemůže přinést požadované napětí. Také skončí tak, jak 99% diváků očekává. Navíc ani hlavní hrdinka není příliš sympatická a mně bylo celkem jedno, kolik ran a příkoří schytá.

Jess Franco a jeho další fantaskní příběh z historie resp. bájesloví. Na začátku se Alice Arno válí v posteli a čte si knížku, při čemž se všelijak kroutí a představuje si příběh, který tvoří děj filmu. Bájná říše Atlantida, kněžky, jejich služebnice a také cestovatelé, kteří se zapletou se jmenovanými. Erotika softcore, hudba chvílemi připomíná variace Jiřího Stivína. Mrzí detailní scény natočené přes jakýsi tylový filtr.

Jediný, kdo Kefalínovi nesežral divadelní zkoušky ve městě, byl poručík Hamáček. Starý ochlasta a děvkař hned věděl, o co jde. Marika P. opravdu svůdná, já na vojně v Domažlicích jsem se musel spokojit s méně atraktivními ženami.

Dinosaurus a kráva na kari = průjem, kterým je zasažena většina posádky Červeného trpaslíka včetně kapitána Hollistera.  Pete zlobí, ale jak ho dostat z kůže dinosaura zpátky do vrabčího peří.

Silný příběh, dobrá práce kamery se záběry krajiny. Ne příliš originální nápad promítnout hlavní postavy do filmu "Světla velkoměsta" s nádhernou hudbou Charlie Chaplina. Ale potěšilo a hned jsem pookřál na duchu.