Elerrina

Jo, je tam všechno - démoni, vojáci, legrační figurky, písečný drak, tanková bitva, hříchy z minulosti, kyborgové, bojoví roboti, princezna, která řídí odboj, tajemný zdroj neuvěřitelné síly, obří létající pevnost s paprskem smrti, andílek metající blesky, táta Satan a tak dále, prostě neuvěřitelný mix fantasy a sci-fi motivů, který jako by vypadnul ze šedesátých let. S tím souvisí i černobílé rozdělení postav na jasné klaďasy a šílené záporáky, a takové ty archaické zápletky typu musíme zachránit lidi, kteří strádají bez vody, a následné musíme zabránit padouchům v získání ultimátní zbraně, kterou chtějí vyhladit nevinné obyvatele. Pro jedenáctileté kluky to musí být naprosto perfektní dobrodružná jízda, pro nás odrostlejší je to spíš už hůře stravitelný kočičkopejskovský dortík s poněkud předvídatelným dějem a dětinskou záměnou mýtického dobra a zla (démoni, zde ještě navíc nazývaní zloduši, jsou ti hodní, kdežto anděl je ... chvilka napětí ... ano, padouch). Kresba je hodně specifická, ale k tomuhle typu vyprávění se dokonale hodí. Čtvrtou hvězdu dávám výhradně kvůli postavě šerifa (a bývalého generála) Rao, tenhle badass dědek to celé neuvěřitelně tahá nahoru.

Neuvěřitelně zvláštní kombinace skvěle konstruovaného tragického dramatu, který bezchybně funguje jak v rovině osobní, tak i celospolečenské, a nechtěně komických prvků. Ty jsou tvořeny místy opravdu hodně expresivními hereckými výkony (v těch nejdramatičtějších okamžicích jsem se fakt musela smát), šíleností všech těch plánů na ještěří likvidaci a občas skoro nezkousnutelným patosem. Není to zásadní výtka, chápu, že se jedná o záměrnou poctu stařičké klasice, stejnou, jakou je ona strnulost vrávoravě kráčejícího monstra. Vlastně mě víc bavila první půlka s osobním příběhem traumatizovaného hlavního hrdiny, který by fungoval i samostatně jako zajímavé válečně sociální drama. Druhá polovina se pak trochu neobvykle nese v duchu Godzilla versus Občanské sdružení Japonců, kteří nechtějí být zašlápnuti, takže je možno ji vřele doporučit i jako prvotřídní motivační materiál pro všechny zakladatele občanských iniciativ proti něčemu/někomu/čemukoliv.

Uspokojivé Star Wars pro ty, kteří nepotřebují vidět za každým rohem jedie mávající vzzum vzzum zářivkou, a zároveň animovaná výzva hranému Mandalorianovi - protože co je ještě přitažlivější než žoldák starající se o dítě? Přece víc žoldáků starajících se o dítě! Nejzábavnější na tom je, že to vlastně nakonec dopadlo jako regulérní military porno pro ty nejmladší. Na začátku ještě maskované za barvičkovité dobrodružství, ve kterém se prakticky nikomu nic zlého nestane, ve druhé (nejvíc obsahově roztříštěné) sérii se kromě infantilních blbostí potkáme i s vážnějšími prvky (fenomenální dvanáctá epizoda!) a třetí série se už nese v reálně akceptovatelném tónu všudypřítomné imperiální nadvlády, využívající ke svému prospěchu neetické experimenty na klonech i na lidech, proti níž jsou šance několika osamocených vojáků vcelku mizivé. Osobně bych ocenila méně nepodstatných rádobyakčních fillerů, větší fokus na charaktery dospělých postav (zásadní příběhovou linku tu má jen Crosshair) a méně situací svéhlavá a geniální Omega zachraňuje všechno kolem, ale beru to tak, že už holt nejsem ideální cílovka. Z těch současných bezobsažných Filoniho SW výplodů (zdravím Ashoku) je tohle zatím vlastně nejpřijatelnější. (Epizody, které posunují hlavní příběhovou linku: První série: 1, 7-9, 11 a 12, 14-16. Druhá série: 3, 7 a 8, 12, 14 - 16. Třetí série: 1-7, 10-15.)