berg.12

Platí pro všechny podobné počiny z latinskoamerické produkce: Dokonalé jazykové lekce španělštiny! Stačí mít jen televizor s možností volby zvuku. Jednoduchá slovní zásoba, která se jen pozvolna rozšiřuje, gramatické jevy, které se neustále opakují, přehledná struktura lekcí, vše zpestřené i trochou hudby. Procvičíme si zejména vazby a tematiku rodinných a mezilidských vztahů, ale dojde i na cestování, školu, kariéru, stravování, nakupování a další důležité oblasti. Tempo výuky je přizpůsobeno doslova každému, ti zkušenější mohou jednotlivé lekce i přeskakovat. Pokud nějakou propásnete, vůbec to nevadí. K probraným tématům se budete až do konce kurzu neustále vracet.

Na rozdíl od svých latinskoamerických protějšků, které jsou značně stylizované a myslím, že zároveň tak trochu parodují samy sebe, tady to zřejmě tvůrci myslí smrtelně vážně. Vhodné jako mučící prostředek pro milovníky filmu. Ale uznejte, pro stanovení estetických kategorií je dobré vědět i kde je dno. PS: odpad dávám tam, kde film u mě propadne i tímto dnem.

Naprostý a téměř bezkonkurenční seriálový potažmo filmový fenomén. Pokud existuje filmové peklo, pak tam určitě promítají něco takového.

Jedna z celosvětově nejúspěšnějších telenovel. Vítěz ceny o telenovelu roku a těšívá se i pravidelnějšímu reprízování, což je na telenovelu poměrně vzácnost. Od ostatních se odlišuje především tím, že sama sebe skutečně nebere moc vážně. Její popularita vedla dokonce k natočení amerického remaku, který příběh upgradeoval do úplně jiných měřítek, ovšem původní charakter a naivitu předlohy pochopitelně ztratil. Malý pokus o žánrové rozlišení, které je tady na čsfd v případě telenovel prakticky nulové.

Esmeralda byla první. Alespoň u nás. Schopnost Vladimíra Železného přesvědčit polovinu národa o tom, že to nejlepší, co mohou se svým časem udělat, je sledovat v hlavním vysílacím čase telenovelu, nemá podle mě v západním mediálním světě obdoby. V tomto ohledu je pro mě Esmeralda fenoménem, který stojí za rozbor. Doby, vkusu a síle médií. Který však ale samozřejmě nijak nesouvisí s filmovou kvalitou.

Oproti výtvorům třeba takového Studia Ghibli rozhodně mnohem čistokrevnější anime. Filozofický cyberpunk ovšem není moje krevní skupina a tak i přes nesporné kvality snímku dávám hodnocení celkem osobní. "Ghost in the Shell" je mi o něco bližší.

Jeden z filmů, na kterém je od počátku jasná snaha vyždímat na vás svůj emocionální potenciál. Ale i díky této upřímnosti jeden z filmů kterým to můžete bez problémů dovolit. Film nevyniká nápaditým scénářem či hereckými výkony, vše plyne v pomalu budované atmosféře ke svému nevyhnutelnému a očekávanému konci. Ten je ale podle mě zároveň největší slabinou filmu a ubírá celému hodnocení tak jednu hvězdičku. Pro milovníky zvlhlých kapesníků však i tak jednoznačné doporučení.

Film, o odlišnosti, předsudcích a pohrdání, o rodičovské lásce, toleranci a pochopení. Vidění dětskýma očima skrze fantazijní svět malého Ludovicva však celkem úspěšně obrušuje hrany póze a přílišné didaktičnosti. A pro Mattyho: tenhle film opravdu není o homosexualitě.

Krásná surrealistická hříčka povedená jak animací, příběhem, tak hudbou i celkovou atmosférou.

Brutalita pokračuje v nezměněném kalibru, vynalézání nových a nových forem smrti pro nevinná zvířátka rovněž. I když je trochu znát, že scénáristé už hledají poslední možnosti, jak by tu či onu veverku rozčtvrtili, přepůlili, rozřezali, vykuchali, vykostili, usmažili, utopili...