berg.12

Jiří Lábus v dvojroli učitele a kastelána-čaroděje, kteří si spolu prohodí role. Čaroděj ve škole dětem jejich vylomeniny pěkně vrací a učitel se na hradě odnaučuje strachu, pronásledován kolegyní (Synkovou) převlečenou za bílou paní. Česnečka byl tuším název toho hradu a jako ústřední melodie hráli Mládkovi "Medvědi nevědí". Poněkud zasunutá vzpomínka na kdysi oblíbený dětský film.

Jó, s chlapama to není lehký. Osobitě ženský pohled na Rámajánu, krásně jednoduše animovaný, vtipný, ironický (a hlavně docela trefný). Nedivím se, že v samotné Indii se díky konzervativním kruhům do distribuce pravděpodobně ani nedostane. Chvalozpěv na Rámu pasuju na písňový vrchol roku.

Natočené to není nic moc, ale Zanjeer mě svou ikonickou naivitou někde u Sher Khanova tance nakonec zlomil. Dívat se na filmové emoce po indicku může být zážitek v pravdě očistný a bylo by škoda se mu bránit nebo ho ve své divácké paletě snad úplně vynechat.

Osmdesátkové déjà vu (75% akce 0% emocí), které mi připomnělo jednu arkádu, ve které se také zachraňovala unesená slečna. I ten otcovský motiv funguje podobně, jak mince házené do automatu - udržuje napětí a posouvá k cíli, který sice známe, ale stejně nás pořád baví se k němu dostat.

Velmi povedený Star Trek, jehož sledování mi prakticky znemožňuje Hornerova hudba. Ta je z velké části takřka identická s jeho velkoopusem "Planeta Krull", který sice vznikl o pár měsíců později, ale vzhledem k blízkostí obou projektů je těžké odhadovat, co je spin-off a co originál. Vzhledem k propracovanosti a také tomu, co jsem poznal dříve, zbyl Černý Petr tentokrát na Star Trek. Co také jiného dělat, když vám během filmu permanentně naskakují emoce a obrazy úplně odjinud. Stejně to platí i pro levobočka v podobě pokračování.

Další ze zapadlých sovětských pohádek (kolik jich ještě zbývá vylovit z paměti?). Podobně jako "Pjos v sapogach" vypráví klasickou pohádku v animované, tentokrát krásně atmosférické zkratce. K vidění v původním znění http://www.youtube.com/watch?v=qXhdu4b-Bg8&

Jo, kvůli těm akcentům bych si to pustil klidně znovu, technický důstojník alias Čechov asi vede. Jinak se toho paroduje trochu moc (parodie na parodii může fungovat jen stěží) a stylem, že i pozdní Brooks by raději chodil kanálem. O to víc v kontrastu se skvělou technickou stránkou. Po předchozím souboji u "Manituovy boty" srovnávám tentokrát ve prospěch filmového svědomí.

Moc pěkná animace. Co je to ale platné, když stejně jako v případě "Popelky" jsou tu hlavní postavy úplně k ničemu. V Popelce zábavu obstarává Tom a Jerry, tady to celé probrebentí tři kmotřičky. Vážně nevím, k čemu Růženka, princ a všechno okolo, když si to stejně od začátku do konce dirigují sami. Uhladí-li se veškerý dramatický potenciál, je jakákoliv pohádka k ničemu, jedna scéna s drakem to nevytrhne. I známá pohádka potřebuje skutečné motivace, ne jen tupou předurčenost k dobrému konci. Ale stejně bych tyhle Disneyovské klasiky neváhal doporučit, minimálně má potom člověk možnost opravdu docenit Shreka jakožto jejich dokonalou parafrázi..

Bambi, to není jen aura sladkého sentimentu. Je to doslova symfonie animace zachycená v cyklu přírody. Symfonie, nechávající jednoduchý cartoonovský vzhled daleko za sebou, z doby, kdy ještě Disneyho zvířátka nepotřebovala nutně moralizovat. Dodnes jeden z vrcholů Disneyho animované tvorby.

Jednomu nerozumím. Proč si vedle milostných slůvek a receptů na špagety neposlali také třeba čísla sportky. Možná bych nebyl takový, ale úplný závěr filmu vše odplaví s razancí přílivové vlny a nádherně střádané obrazy a emoce se promění v typickou korejskou velkovýrobní true love.