berg.12

Tohle není žádná prvoplánová řachanda, ale skutečné high society psycho. William Powel v roli distingovaného komorníka nás provází takřka freudovským peklem snobské rodiny Buttlerových (dokonalá opičí scéna). Úžasná směs vtipu, lítosti i sžíravosti a jeden z nejlepších screwballů jaký znám.

Z dvojice filmů (kolekce Forbidden Hollywood), které byly trnem v oku filmovým cenzorům, a které zobrazují cestu ženy za štěstím dlážděnou čímkoli jiným než počestnými úmysly, je jednoznačným vítězem rusovláska Jean Harlow ("Red-Headed Woman" 1932). Barbara Stanwyck není zdaleka tak přesvědčivá, jak typově tak herecky, nemluvě o příběhu, který nakonec stejně hledá spásu v ospravedlnění a nápravě.

Škoda jen, že ten dokument nemá hodin aspoň šest, ty necelé čtyři utečou, ani nevíte jak. Jen těžko říci, nakolik bude pro koho přínosný. Dokument končí v šedesátých letech a věnuje se především období klasického Hollywoodu, přičemž rozhodně nejde linií slavných jmen a titulů. Kdo tedy nemá příliš nakoukáno, toho čekají minimálně desítky spoilerů. Ale také desítky inspirací a zajímavých pohledů. Klasický Hollywood je prostě základ ;)

Anna Boleynová patří do řady výpravných kostýmních filmů, které Lubitsch natočil po úspěchu své "Madame DuBarry". Nijak zázračný film a trošku utahané milostné drama, ve kterém stojí za pozornost snad jen Janningsův poživačný a frivolní Jindřich VIII. Špetka historických fakt předem také neuškodí. Viděl jsem 118 min. restaurovanou verzi Murnauovy nadace.

Zack Snyder možná umí točit. Co neumí jsou postavy, vztahy, motivace, atmosféra, doba, prostředí a myšlenka. Což by tolik nevadilo, nebýt evidentních ambicí tohle všechno postihnout. Takhle zůstává hodně literární a místy až dětinská snaha, která trochu připomíná stejně plytký Supermanův návrat. Z komiksového filmu se pomalu stává mrtvola.

Důkaz, že i komedie klasického Hollywoodu může fungovat bez tradičních stars. Stačí, když je skvěle napsaná a natočená. Svatební scéna je k popukání.

Tak trochu remake Caprovy o sedm let starší "Platinové blondýnky". Je to fajn, ale půvabu a lehkosti "Příběhu z Filadelfie" i co do výkonu zúčastněných zdaleka nedosahuje. (nebo mi je vážně o tolik sympatičtější James Stewart než Cary Grant?)

I když Lubitschovy komedie vesměs vypadají jako nějaké konverzačky narychlo spíchnuté mezi čtyřmi stěnami, Lubitsch i z divadelního minima dokáže vytvořit maximum filmu. A hlavně vtipu. Jedna múza pro dva umělce? "Dohodneme se jako gentlemani: žádný sex." Tohle by po kodexu zaručeně neprošlo.

Jestli se "Robot Monster" kvůli něčemu vyplatí, pak je to rozhodně začínající Elmer Bernstein (Sedm Statečných). Mezi lacinými ultrashity je to téměř hudební skvost, i když o to více dodává filmu na absurditě. Jinak na Edovy s láskou dělané braky to nemá ani omylem.

Hodně sebestředný film. A namaskovaný Charlton Heston v noiru, to je jako Humphrey Bogart v biblickém velkofilmu.