berg.12

Docela milá komedie s relativně svěžím nápadem a fajn herci, která v žádném případě nevypadá tak přímočaře, jak by se mohlo zdát a ve které se dočkáte i překvapivých zvratů. Na můj vkus bylo tentokrát toho teatrálního pohrávání si s tématem trochu moc, stejně, jako toho tlačení na pilu, zejména ke konci, ale ke zhlédnutí bych určitě doporučil.

Pokud jste viděli nejprve celovečerní verzi "Borata" tak vás tahle střihová směska pravděpodobně ničím neoslní. Uvidíte ale, že nápady ve filmu použité, nebyly rozhodně původní, a že forma, jakou jim Cohen ve filmu dal, je pozvedá na o něco vyšší úroveň.

Má ledově chladná očekávání téhle Bondovky se rozplynula nejpozději se scénou koně cválajícího po pláži. Kdepak Bourne nebo Hunt, tohle je starý dobrý Bondův svět, i když je z neuvěřitelné pohádky posunut někam na rovinu pohádky uvěřitelné. Není jen pouhým vývojovým "prequelem", ale může zároveň fungovat i jako komentář k Bondovkám dosavadním. V zásadě bych tvůrcům vytknul jen pár věcí. Trochu okatý product-placement, zbytečnou ne-nadčasovost, křečovitý a doslovný závěr, který legenda Bondova formátu prostě nepotřebuje a fakt, že jestli se tvůrcům záměr opravdu zdařil, se dozvím až za dva roky. PS: Bondovský mobil bych už měl, tak teď už snad jen ten Aston Martin.

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás...

Že Lynch umí i dojmout, dokázal přece už ve "Sloním muži". Zajímalo by mě, kolik by toho "nefalšovaný" u slůvka "sentiment" bylo, pokud by na režisérské stoličce seděl někdo jiný. Ale to by byl, pravda, asi trochu jiný film. Takový Lynchův "Big Fish".

Tykwer jakoby se snažil místy posunout film do atmosféry Burtonovského "nereálna", ale zůstane někde napůl cesty (absence této stylizace je nejvíce cítit právě v onom konci). Nahrubo otesaný scénář odvádí příliš pozornosti různými směry a kamera se spíš než v krásných záběrech vyžívá v laciných (a někdy samoúčelně nechutných) efektech. I když onen pokus zachytit nezachytilné se místy opravdu daří navodit. Režie je pro mě zajímavá v určitých momentech (první vražda a její reminiscence, učení u Baldiniho), ale v celku se Tykwerovi film trochu rozpadá pod rukama. Stejně jako jeho "myšlenka".

Netušil jsem, že to někdy vyslovím, ale asi jediný filmek, kde mi Pachelbel & spol. trochu chyběli.

Dovolím si parafrázovat PALINA: Věrné a citlivé zpracování tradiční představy o Ježíšově životě. Nikoli však celého, co Ježíš dělal do svých 30. se nedozvíte, ale to je celkem pochopitelné. I když jsou postavy a příběh opět jen oživlé legendy z biblického scénáře, má pro mě toto zpracování oproti statickým a přepazetizovaným biblickým spektáklům 50. a 60. let přeci jen životnější podobu. Žádné čáry máry, žádný hlas z nebes, ale skrz velkolepou výpravu a přesto civilnějším způsobem převyprávěná novozákonní historie, v co největší dějové komplexnosti. Proto i ta opodstatněná délka. Přestože mi tento film nic nového nepřinesl a ničím zvláštním neobohatil, jde o pietní obraz Ježíšova příběhu určený především nejširší křesťanské obci a jako takovému mu určitě nechci upírat jeho místo ve filmové historii.

I když je filmové podání stále docela poutavé, tahle představa o blízkých setkáních má podle mě už svůj zenit za sebou.

Jako malý jsem seriál moc nechápal. Jeho poetika na někoho, kdo do té doby v podstatě neviděl živou kozu, moc nezabírala a většině zápletek jsem nerozuměl, stejně jako tomu nářečí. I když už se od té doby spousta kamarádů skrze kvašené slivky postarala, abych měl k oné kultuře přeci jen blíž, tohle asi nikdy nebude můj šálek humoru.