berg.12

Snadno zapamatovatelná Bondovka. Honička v měsíčním vozítku, kremace, potrubí, duo likvidátorů, jízda po dvou kolech... Tenhle Bond je totiž první, který se sestává převážně z takovýchto momentů. Scénu, kdi si v klidu vychutná sklenku skotské, v něm už nenajdete. Poprvé se tu objeví dohra a Bond vystupující snad nejdelší část filmu inkognito. Za obrovský klad považuju, že tenhle díl bezprostředně nenavazuje na předchozí omyl a konstatováním "byl jsem na dovolené" ho spíše neguje. I když ve středních letech a spíše s Bond-lady namísto Bond-girl, dost možná se právě Diamanty staly předobrazem oné pohádkové nesmrtelnosti a neomylnosti, která v dřívějších dílech nebyla ještě tak samozřejmá.

Vedle totální nadsázky, která se v tomhle Bondovi projevuje v poněkud naivním scénáři a samotné stylizaci a vedle první asijské Bond-girl, je tenhle díl výjimečný především v použití hudby. Oproti předchozím, hudebně poněkud strohým Bondovkám, jí tu je podstatně více a při dokreslování děje hraje daleko větší úlohu. Né, že by John Barry ve svých ostatních neměl zajímavé nápady, ale tohle je bezkonkurenčně jeho nejlepší Bondovka a po hudební stránce skutečně asi nejpovedenější ze všech.

Téhle Bondovce jsem se dlouho vyhýbal jak čert kříži a myslel jsem, že hlavní podíl na jejím neúspěchu má Lazenby coby představitel Bonda. Trochu jsem mu křivdil, bondovské charizma mu sice zcela chybí (stejně jako většině ostatních postav), ale chudák se docela snaží. Jenže tenhle (na filmového Bonda) přihlouplý scénář s ještě přihloupějšími dialogy by zazdil i jakéhokoli jiného představitele. Křížení se sci-fi Bond ustál, s romancí nikoliv. Divácký obraz Bonda se už etabloval a osud tohoto filmu byl (právem) zpečetěn. Za zmínku snad ještě stojí v bondovské sérii téměř ojedinělé čistě instrumentální téma.

Loutkový film o Paní Bídě, co s mošnou, ve které všechno zmizí, přivede k chudobě, zoufalství a oprátce zámožného šlechtice i sedláka a její pustošení může překazit až chudá rodina, která se trpkému osudu postaví poctivou prací. Díky působivě strašidelnému vzezření Paní Bídy, celkově pochmurné atmosféře i mrazivé hudbě, jeden z filmů, který se řadí do mého dětského hororového TOP 5. To odporné "šak-šak-šak-šak-šaááááá" mi zní v hlavě dodnes, i když je to minimálně 20 let, co jsem pohádku naposledy viděl. Doufám, že se k ní ještě někdy dostanu.

Jeden z nejvražednějších pokusů o humor, co jsem kdy viděl. Jistý Friedrich letící za svou snoubenkou, se při pádu z letadla dostane do podivné země Tellyhobbies. Díky snoubenčinu prstenu je ihned pokládán za vyvoleného, který jedný může zachránit zemi od zlotřilého Saurause a jeho kravských vojáků. Ten totiž z Ementálu vyrobil prsten, pomocí kterého chce proměnit celou zemi v jedo velké sýrové Fondue. Náš hrdina se tak pod jménem Friedo vydává spolu s dalšími tellyhobbíky, senilním transvestitním čarodějem Almgandhim, udatným loserem Rackarollem a příležitostnou nymfomankou elfí princeznou Grmpfli na dobrodružnou výpravu, kterou zejména divák nemusí vůbec přežít. V téhle laciné televizní parodii Švýcaři do puntíku potvrzují pověst nejnehumornějšího národa, minimálně v Evropě. Pokud navíc nerozumíte rozkošně chrochtající Swytzerdütch a nerozeznáte Švýcara od Bavoráka, obloukem se téhle alpské kravině vyhněte.

S tou stylizací sice vnitřně zápasím a ne málo, ale vytvořit po r. 2000 v žánru muzikál něco takhle originálního, za tu kapitulaci tentokrát stojí. Pulzující emoce, rychlý a přitom přehledný střih, báječné herecké výkony, vše v bláznivém hudebně-kostýmním guláši, který však doopravdy funguje. Velké plátno prakticky povinnost. Zajímalo by mě, co na to Bollywood.

Film chytne trošku tempo až někde v půlce a v nevýrazné režii se nejdřív nechytá ani Bond se svými hláškami. Neslaný-nemastný hlavní padouch si navíc vypomáhá mou neoblíbenou rekvizitou - páskou přes oko a vůbec, vztahy mezi ním a Bondem, Bondem a Bond-girl a mezi tím vším dohromady působí scénáristicky hodně nepřesvědčivě (srv. třeba s předchozím "Goldfingerem"). První ve filmu použitý funkční jet-pack a podmořská bitva (vesmírně zkopírovaná v "Moonrakerovi") tak celkový dojem moc nevytáhnou.

Lehce nadstandardní, částečně hraný dokument standardního střihu a'la Spectrum a Discovery Channel (rozhodně nic nevšedního). Existují sice dokumenty, kde se o osudu Bismarcku dozvíte víc a komplexněji, ale větší rozpočet a filmařská propracovanost jsou přeci jen znát. A na dno se za ním také nepodíváte každý den.

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru.

Mnohem filmovější záležitost než předchozí režisérčin "Příběh o uplakaném velbloudovi". Film je opět především o životě jedné kočující mongolské rodiny a nese se v tradičním rozvláčném tempu. Má ale hodně filmových nápadů a hlavní zápletka okolo nechtěného psíka Zochera i spoustu nádherně a upřímně působících momentů. Jeden velice milý film "z konce světa" s jehož zhlédnutím nemusíte váhat, pokud jen trochu trochu tušíte, co od něho čekat.