Yossarrian

Rusáci nemají co nabídnout, kromě těchto patetických vzpomínek na dobu, kdy komouští gerojové vytírali světu zrak svojí odvahou, láskou k vlasti a straně. Teď už dokaží tak akorát vrtat do země a chlastat. Tenhle rádoby úsměvnej retro happening je dokonalou ukázkou, jak je tahle země v prdeli. Jako dokument fajn, jako vážně míněný film spíš k pláči. Soudruhovi Putinovi z KGB se ale jistě moc líbil.

Koukám, že si KoloHoven splnil ten svůj vlhkej sen a dopřál sobě a všem sadopedokroutům svého vysněného Batmana. V Nizozemsku, kde je pedofilie populární národní kratochvílí a kde ještě nedávno kandidovala strana pedofilů do parlamentu a snažila se snížit věk sexuální odpovědnosti dětí na dvanáct let, je o filmu roku nabeton rozhodnuto. Troufám si říct, že jen mistr Hoven dokáže dvě a půl hodiny servírovat filírovanou cordon bleu zvrácenost, aniž by se kdokoliv zeptal proč vlastně? Katarze nějakého osobního zážitku z nedělní školy? Možná. Každopádně ho někdo měl už před pár lety chytit za ruku a říct: "nechceš si o tom promluvit?"...ale asi vím, jakou by dostal odpověď..."No, this is my fight."

Fantasy bez fantazie, mistrně maskovaná a natahovaná soft porn telenovela, která bude ždímat dolárky tak dlouho, dokud poslední uslintanej maloměšťák nepadne nudou na předplatné svého TV Maxu a z letargie už ho neprobere ani čerstvě vyholená kun*ička božské Khaleesi. Odhaduju, že se tak stane někdy kolem roku 2018.

Opus magnum, který mě dostal jak vizuálem, hudbou, syrovým obsahem s notnou dávkou melancholie, tak i hereckými výkony. Pro mě jednoznačně překvapení roku 2014.

Zach Braff dobrovolně naládoval tunu sladkobolu, klišé a životních mouder do cynikova kvéru a řekl "střílej, jestli chceš, mě je to fuk." a udělal to s takovou samozřejmostí a připitomělým úsměvem na tváři, že prostě nemám to srdce zmáčknout spoušť. Naopak jsem rád, že se čas od času objeví snímek, který se snaží divákovi vkusně a vtipně připomenout, že to opravdové životní štěstí není závislé na velikosti bankovního konta, ale právě na přístupu každého z nás k těm otřepaným "banalitám a životním maličkostem" jako jsou láska, rodina, respekt a tolerance vůči svým blízkým i sobě samému.

V porovnání s předchozími dvěma díly neskutečně dospělácký počin. Hlavní postavy tady už nejsou degradované na úroveň kačera donalda a pepka námořníka...naopak, je jim dovoleno kromě efektního hopsání i vyprávět příběh. Díky.

Cynik i romantik si na tomhle smlsne. Každej sice z jiného důvodu, ale to vlastně ničemu nevadí. Udělat kýč vkusně je svým způsobem nadlidskej úkol a Poláci to zvládli s obrovským přehledem.

Maskovaná telenovela se vším, co k tomu patří...afektovaní herci, stupidní dialogy, statická kamera a uměle natahovaný děj. Jediná Claire to trochu drží pohromadě. Sama na to ale nestačí.

Ministerstvo zdravotnictví varuje: Poslouchat Charlieho Daye vás může podráždit, zbavit zdravého rozumu a vyvolat poruchy nervového systému a střev.

Laciná, fušersky zrecyklovaná trapnost bez jakékoliv invence s totálně průhledným finišem, tuctovou akcí, průměrnými hereckými výkony a jako bonus i s naprosto a kompletně vypatlanýma lekačkama. Už dlouho jsem neviděl film, co by místy tak zdařile parodoval sám sebe.