Poslední recenze (71)
Bratrstvo neohrožených (2001) (seriál)
Vidět něco takového v člověku leccos zanechá, ve mě hlavně díl, který sleduje příběh polního medica u Bastogne. Ovšem jak se tvůrcům povedlo vytvořit jednu z nejlepších válečných podívaných a ještě k tomu to natáhnout na celých 10 hodin a zachovat kvalitu bez jakéhokoliv zaškobrtnutí, to asi nikdy nepochopím. Seroš mi nebyl tématikou tak blízko jako Vládcové Nebes od stejných tvůrců, ovšem jeho kvality jsou ve všech ohledech naprosto na stejno, ne-li že v některých částech dokonce překonávají ony nebeské jezdce. Docela závislost, nemohl jsem spustit oči až do tří do rána.
Plán útěku (2013)
Surové, tvrdé, prasácké a chlapácké. Tak bych asi popsal tenhle snímek, kdy při některých scénách a především při vysvětlování Slyho plánu útěku zůstával rozum stát. Jeho plán A byl vždycky tak precizní, že nechápu jakou látku požil scénárista, když zápletku vymýšlel, ale to matro bych chtěl někdy fakt zkusit. Kreativita filmu je neskutečná a já jsem si to mimořádně a přímočaře užil. Arnie je badass, hlavní záporák je konečně pořádná svině jak má být, vězni jsou autenticky šílení a Sylvester si to krájí jako nějaký zasraný John Wick zmutovaný Hitmanem a nadopovaný testosteronovými jehlami.
30 minut po půlnoci (2012)
Film začíná takovou rychlostí, že chvíli trvá, než si na tempo zvyknete. Žádná předehra, rovnou do kruté reality výslechů, vydírání a rozvědky. Postupně film dostává čím dál větší smysl, až se dostaneme z kanceláří a výslechových místností do akční části filmu, a to především do velkého finále u Ládinových v baráčku, kde SEALS zaťukali na dveře rozbuškovou C4. Celý film si udržuje neskutečné napětí od začátku do konce, herci jsou skvěle vybraní a své role zahráli ukázkově, doplňující hudba graduje v silných chvilkách a autentická kamera a prostředí má své neskutečné kouzlo a grády.