Wineology_

Pochybuju, že existuje člověk, který by dokázal podvést i po shlédnutí tohoto snímku. Ona je to totiž vlastně jedna velká propagace krásné, přirozené a ryzí lásky k druhému člověku. Tou neskutečnou pochmurností, všudypřítomnou zradou a odporem k chování postav si vlastně obratem člověk uvědomí, co to doopravdy podvést znamená a jak to všechno a všechny hrozně bolí, jaký se z toho dokáže stát kolotoč duševního bordelu, který člověka ne a ne pustit. Tím zmíněným opakem k ostatním románům plných lásky a přátelství si to totiž uvědomuje doopravdy, cítí to. A sledovat tento film byla jedna velká bolest a filosofická cesta do nejhlubších niter duše. Doporučil bych jako povinnou medicínu všem, ať už mají předpoklady být synonymem snímkových postav, nebo ne.

Jooo tak tohle byla prasárna, že i Ďábel osobně by se k tomu nepřiznal. Brutální řezničina o jednom velmi nešťastném chlapíkovi, se kterým se život vůbec nesral a narafičil na něho neskutečnou zkoušku lásky ke své ženě a ke svému dítěti. Vizuál promakaný, všudypřítomné přechody z čistoty do absolutního svinstva a nejhnusnějších koutů této planety, a to všechno ve dvou vězeních s nelítostnými strážníky vedenými šíleným panem vedoucím. K tomu nádherná satisfakce na konci a hořká tečka jako ukončení. No paráda.

Vidět něco takového v člověku leccos zanechá, ve mě hlavně díl, který sleduje příběh polního medica u Bastogne. Ovšem jak se tvůrcům povedlo vytvořit jednu z nejlepších válečných podívaných a ještě k tomu to natáhnout na celých 10 hodin a zachovat kvalitu bez jakéhokoliv zaškobrtnutí, to asi nikdy nepochopím. Seroš mi nebyl tématikou tak blízko jako Vládcové Nebes od stejných tvůrců, ovšem jeho kvality jsou ve všech ohledech naprosto na stejno, ne-li že v některých částech dokonce překonávají ony nebeské jezdce. Docela závislost, nemohl jsem spustit oči až do tří do rána.