sdf1

Vizuál je ještě nádhernější, ale scénář ještě dementnější. Když se člověk vloupe do chrámu jediů, tak jediové s tím nic nedělají a nechají ho to klidně zopakovat. Všechno taky vypadá jako by se odehrávalo na jednom místě ve stejnou chvíli. Třeba úkryt (vpodstatě) hlavní záporačky je hned naproti chrámu jediů, což je opravdu nejvíce nenápadné místo nebo když se podaří záporačce utéct, hned v další chvíli náhodou narazí na hlavní postavu, která se jí pravděpodobně právě rozhodla hledat (náhody se dějí, ale v tomhle seriálu nějak velmi často) nebo mě zaujalo to, že jedi, co měl sledovat určitého podezřelého si uvědomil, že už ho nesleduje až třeba minutu potom, co byl jeho cíl pryč. A to ani nezmiňuju úplně dementní dialogy, které jsou nejen hrozně nepřirozené, ale často i úplně o ničem.

Rozhodně nemohu popřít to, že epizoda má opravdu nádherný vizuál, ale dolů ji docela stahuje scénář. Věci často působí velmi nepřirozeně a nuceně, ať dialogy tak situace (například, postavy se ne jednou nacházejí v takové situaci, u které si nedokážu představit, co jí předcházelo, to jako tupě koukaly do prázdna?). Děj postupuje hrozně rychle kupředu a nezdálo se mi, že by to prospívalo prokreslenosti postav - třeba hlavní postava mi dosud přijde dost nezajímavá a nesympatická.

Opravdu moc nemusím akčňáky a dlouhé akční scény, což je jeden z důvodů, proč mě film Repo Men nezaujal tolik, jak by mohl. Repo Men má rozhodně zajímavé myšlenky, ale velká část filmu je věnována násilným nebo nechutným scénám. Neříkám, že jsem byl těmito scénami nějak pohoršen, ale spíše si myslím, že tyto scény celkové myšlence filmu moc nepřidaly. Dále film obsahuje pár věcí, které mi prostě nedávají smysl. Například to, co všechno dokáží postavy přežít. dále spoilery! Nejvíc mě však udivovalo to, že protagonista odešel ze zaměstnání hlavně z důvodu (co jsem tedy pochopil), že nechtěl nadále zabíjet lidi, protože si uvědomil, jak jsou mu podobní, ale když se probíjel do budovy, aby smazal záznam o svém umělém srdci neměl nejmenší problém zabít docela hodně lidí. A i konec této části vypadal dost divně, když se dvě hlavní postavy navzájem rozřezávaly, aby naskenovaly svoje umělé orgány. Moc nechápu, jak to mělo působit, protože mě přišlo spíše nechutné, snad i kvůli tomu, že jsem si k těmto postavám nevybudoval nějaký vztah... Nakonec bych řekl, že ono úplné finále, ve kterém je odhaleno, že velká část filmu byla jenom simulace, je asi nejzajímavější částí filmu.

Opravdu unikátní a zajímavý (nevim z kolika % český) film. Zda-li mám hodnotit i český dabing (netuším zda se jedná o originální zvuk), musím podotknout, že v tomto ohledu rozhodně dabéři odvedli za mě dost podprůměrnou práci. Dále i animace není nejpropracovanější. Například nedokáže dostatečně dobře zobrazit lokace tak, aby divák pochopil třeba v jakém měřítku jsou ukázány nebo jak daleko se nachází od lokace z předchozího záběru, neboť lokace záběr po záběru vypadají naprosto rozdílně. Také animace nedokáže dost dobře zachovat podobu postav, ale i tak se jedná o dost jedinečnou 2D animaci, která se jen tak nevidí a i přes její nedostatky se na ni dá zvyknout. Film vypráví (alespoň na českou kinematografii) velmi netradiční příběh z netradičního prostředí. Příběh se odehrává na planetě, kde spolu žijí lidé a určití mimozemšťani, kteří díky jejich odlišnosti nejen ve velikosti berou lidi jako podřadné a chovají je třeba jako domácí mazlíčky. Film vypráví o vzájemném vztahu těchto dvou ras. (Občas zkratkovitý) příběh, postavy ani dialogy ale opravdu nejsou nijak dechberoucí a občas jsou až podprůměrné. Řekl bych, že tomuto filmu možná dávám až moc pozitivní hodnocení i přes jeho slabé stránky, ale pravdou je, že jsem se většinu filmu vůbec nenudil. Film má toho totiž hodně co nabídnout - ukazuje zajímavé smyšlené technologie, tvory a rostliny. To je za mě hlavní pozitivní stránkou filmu.

Opravdu jsem si oblíbil Satoshi Kona, který mě nejvíce zaujal svým filmem Paprika. Tento film nebo by se dal možná nazvat seriálem, je rozdělen na tři příběhy (epizody), které spolu nijak nesouvisí. Nejvíce z nich mě oslovil ten prvních, kterému bych dal samostatně klidně 5/5. Opravdu to připomíná to šílenství, které je vidět u velké části filmů Satoshiho Kona, obsahuje mnoho zajímavých myšlenek i mnoho vizuálně zajímavých momentů (všechny tři příběhy jsou v vizuálně nádherné) a skvěle divákovi předává informace o postavách bez toho, aby mu to přímo řekl. Druhý příběh je spíše žánru komedie a nedal bych mu více než 3/5, jelikož fakt nemusím japonský smysl pro humor (myslím ten smysl pro humor, jež se objevuje v mnoho anime atd.). Tato povídka (epizoda) má opravdu ne tak zajímavý příběh a celá situace, kterou příběh řeší by se vůbec nemusela řešit, kdyby hlavní protagonista nebyl úplně dementní. Poslední příběh (4/5) mě sice tolik nezaujal, ale rozhodně musím ocenit, že se jedná opravdu o unikát mezi animovanými příběhy, jak animačně (styl animace nebo záběrů je jedinečný a hodí se k danému příběhu), tak příběhově. Nejde tak ani o příběh - nevím jestli by se to vůbec mohlo nezvat příběhem. Epizoda se snaží ukázat život jedné normální rodiny v totalitním státě, což dělá skvěle.

Na nikoho bych se nezlobil, kdyby mi do očí řekl, že tento film je největší exkrement, který v životě viděl. Nejen to. Ještě bych dokázal pochopit proč, ale namítal bych, že alespoň po vizuální stránce tento film rozhodně exkrementem není. /// Když jsem si pustil tento film, čekal jsem, že to bude ten nejšílenější film, který nebude dávat sebemenší smysl. Mýlil jsem se. Film je totiž ze začátku i docela jednoduchý na pochopení, uznávám ale, že koncem to začíná smysl dost postrádat. Finále už nebylo tak skvělé jako zbytek filmu, ale na ukončení tohoto bizarního filmu rozhodně stačilo. Co je na tomto filmu tak skvělého vlastně nedokáži moc popsat, ale můžu se o to pokusit. Líbilo se mi například docela hodně zajímavých detailů. Tím myslím třeba, jak velmi netradičně dokázal tento film ukázat smrt postavy, když byla ukázána, jak umírá v pozadí obrazovky a až následovně se k ní přesunula pozornost (to však až poté, co divák věděl, že umírá) nebo pár dialogů, které v sobě skrývaly opravdu zajímavé myšlenky... Nejvíce se mi asi líbilo jak samotný film zobrazil sny. Oproti třeba Inception (které bylo tímto filmem inspirováno) jsem opravdu cítil, že takhle by opravdu mohl nějaký můj sen vypadat. Tyto sny vypadaly vskutku tak bizarně, čemuž napomáhala i ještě bizarnější hudba. Celému filmu ještě více prospěly dle mého názoru dostatečně oblíbitelné postavy. Shrnul bych to asi tak, že se jedná o velmi bizarní film, který dokáže pobavit a zároveň být napínavý a tajuplný.

Naoki Urasawa dokáže napsat zajímavé a propracované postavy i se zajímavou minulostí (mohl bych si stěžovat, že postavy se někdy až nepřirozeně moc drží svého charakteru - například postava Tenmy ze seriálu Monster se až absurdně moc snaží být spravedlivá, kvůli čemuž působí docela nelidsky -, ale to mi vlastně tolik nevadí). Pluto má takové postavy, ale už nedosahují takových kvalit jako v Monsteru. Jak u Monstera tak u Pluta mi vadilo, že i po dokoukání celého seriálu jsem necítil, že by vše do sebe ve finále tak úplně zapadlo a stále mi zbývalo několik nezodpovězených otázek. To by mi nevadilo až tolik jako to, že se Pluto odehrává v budoucnosti a řeší vztahy mezi roboty a lidmi. Na tom by nebylo nic špatného, ale mně to, že roboti mohou mít emoce prostě nedává smysl. Možná by mi to dávalo smysl, kdyby zde bylo řečeno, že jim byly emoce naprogramovány, třeba aby na ostatní působili víc lidsky, ale kdyby tomu tak bylo, nechápu proč by bylo robotům naprogramováno, že umí nenávidět, když jim to poté dovoluje porušit nejdůležitější pravidlo robotů, a to, že nemohou zabít člověka. To, že je Pluto sci-fi oproti seriálu Monster má za mě ještě jednu nevýhodu. Ta je vidět hlavně v první epizodě, která by bez ní mohla být opravdu skvělá. Tou nevýhodou je, že když se například řeší nějaký vztah mezi postavami a seriál si na tom dává záležet, je pak tato vážná část přerušena nebo ukončena nějakým sci-fi střeštěnou záležitostí, což často úplně zbortí tak pracně vybudovanou atmosféru. spoilery: Například v 1. epizodě kdy seriál opravdu dlouho rozvíjí vztah mezi hudebním skladatelem, který nemá úplně dobrý vztah k robotům a robotem, který dříve bojoval ve válce, což ještě více prohlubuje skladatelův špatný vztah k němu. Epizoda je však ukončena tím, že robot vyletí do nějakého mraku, kde je zničen. Nejde jen o to, že to naprosto zabije atmosféru, ale také je docela nepochopitelné, co se právě stalo. :spoilery Seriál, ale nakonec není rozhodně tak špatný, ale pokud jde o seriály podle mangy od Naokiho Urasawy rozhodně bych doporučil spíše Monster.

Film odehrávající se v psychiatrické léčebně, který dokáže být zároveň vtipný (tím jak postavy mezi sebou interagují, když do jejich kolektivu vstoupí McMurphy, který jako jediný není psychicky nemocný, ale je s ním zacházeno stejně jako s ostatními) a zároveň smutný (tím, jak je s takovými postavami, které se nemohou bránit, zacházeno). Snad každá z postav je zajímavá a i přesto, že většina z nich je psychicky postižená divák většinou chápe jejich emoce a motivace. A nakonec to jednoduché finále je opravdu emocionální.

Přirozené dialogy, zajímavé postavy a zápletky, které občas i přes svoji banalitu dokáží být velice napínavé a je radost je sledovat. Film sice nemá nějakou jednu ucelenou myšlenku, jelikož se skládá z několika (spolu ne úplně souvisejících) příběhů, ale finále je i tak dost uspokojivé. Jedná se zkrátka o gangsterku (existuje to slovo?), jež dokáže být i napínavá i komická.

Chvilkami dost goofy a absurdní podívaná. Jinak nádherná animace, jednoduchý příběh - někdy až moc jednoduchý. Oproti jiným filmům od Mijazakiho (jako Spirited Away nebo Princess Mononoke) je toto opravdu moc jednoduché a moc dětinské. Věřím tomu, že kdybych tento film viděl, když mi bylo třeba osm, určitě bych na něj rád vzpomínal, ale teď k tomu nemám zas tolik co říct. Stále se však jedná o solidní film, ale pro mladší publikum.