Davered

Pastis bondovek a vsemoznych akcnich thrilleru, jemuz ovsem opravdu chybi svezest a nejaky moment prekvapeni. Dost spatne mi tentokrat pripadaly i pisne, ktere jsou na dej sroubovane s velkym nasilim (za coz ale mozna muze i to, ze ve verzi kterou jsem videl zustaly neprelozene). Za zminku naopak stoji opravdu vynikajici zloduch Shakal se svou blofeldovskou plesi, pseudo-nacistickym satnikem, a bizarnim podzemnim sidlem.

Usmevny trash, jehoz herecti predstavitele se predhaneji v prehravani. Vedle culikateho svalovce McBee v hlavni roli zaujme predevsim William Smith, jehoz vykon vcetne neskonale spatneho italskeho prizvuku by se dal oznacit jako Pacino na steroidech. Beckarska hvezda Z'Dar pouze v nekolika kratkych scenach. Nataceno prevazne ve velmi tmavych a osuntelych interierech. Nechybi samozrejme spousta nasili a nahoty. Vyrobeno v roce 1995 (viz zaverecne titulky).

Kdyby si Omerzu odpustil ten tezkopadny symbolismus a tocil scenare bez hromady neveryhodnych situaci, tak uz by se tu pely ody a psalo by se o nem jako o novem Formanovi. Takhle je to bohuzel s nim ale film od filmu horsi. A ty motivy vsemozne zvireny, roztomilych psu, a predcasne vyspelych deti uz jsou poradne vycpele. Priste to chce proste lepsi scenar, jinak nic nebude.

Neunosne n a t a h o v a n e a prazdne - proste to neni namet na celovecerni film. Thriller bez napeti, nebot postavy se celou dobu potaceji odnikud nikam, nemaji zadny cil, a rozuzleni je jasne dlouho dopredu.

Materstvi se vsim zlym i dobrym, tak realisticky jako snad nikdy predtim. To vse by sice bylo dobre, ale prave ponekud magictejsi posledni dejstvi a zaver to u me, narozdil od kolegu, vyrazne povysuji a davaji tomu vetsi smysl. A predevsim dve vyborne strihove montaze: cerstva poporodni a brooklynska anabaze za doprovodu Cyndi Lauper.

Neni divu, ze se jedna o jediny snimek pod jehoz scenar se podepsal Dennis McIntyre. Film totiz postrada sebemensi autenticitu a uveritelnost. Nejsou zde postavy, nybrz herci, pretahujici se o pozornost svou teatralnosti a nevhodnosti pro sve role (to plati zejmena pro vsemi nepochopitelne vyzdvihovaneho Oldmana). Akteri a jejich vztahy jsou vedle toho tak ledabyle nacrtnute, ze se s nimi nelze identifikovat nebo zajimat se o jejich osudy. K tomu vsemu zde navzdory vice nez dvouhodinove metrazi absentuje zapletka v pravem slova smyslu a samotny zaver kvuli vyse zminenym zaporum vysumi do ztracena.

Whitest Hour (tedy hned dve). Tak skrobene a bezkrevne, az hanba.

Mluvi se o pretackach s Plummerem (jenz je tu mimochodem celkem asi tak 10 minut), ale pretacet se toho melo mnohem vic. Zhruba do poloviny je to totiz poradny prusvih s nepochopitelne neobratnymi vypravecskymi tahy (flashbacky, voiceover), jehoz neustale casove i geograficke preskakovani vede k absenci sebemensiho napeti. Jeste vice zarazejici jsou ovsem postavy, at uz svou podezrelou absenci (ostatni clenove Gettyho rodiny), prebytecnosti (Chase), ci celkovou plochosti. Teprve s pribyvajicim casem to nabere tempo alespon jako thriller, coz vsak nic nemeni na tom za zaverecna Gettyho katarze je ponekud neveryhodna a neuspokojiva.

Ultra camp a zaroven nejprijemnejsi vietnamske filmove prekvapeni za hodne dlouhou dobu. Zanrova nesourodost a sklony k extravagantnimu melodramatu (tak typicke pro zejmena vietnamskou a korejskou filmovou produkci) jsou zde dovedeny ad absurdum, az na hranici sebeparodie. Superhrdinsky (!) origin film, sci-fi, komedie, a rodinne, milostne, i rakovinove melodrama, to vse v naprosto vazne brane zapletce o transplantaci hlavy (nechybi dokonce uvodni titulek upozornujici, ze film je fikci). Prave zminovana transplantace vystizne reflektuje vietnamskou posedlost povrchnimi fyzickymi atributy (hlava, nebo presneji tvar jakozto hlavni kvalitativni meritko cloveka). Na okraj take nutno zminit neokoukane prostredi mesta DaLat, ve kterem se natacelo a ktere pusobi o dost svezeji nez tolikrat vyobrazovany Saigon. Zbyva jen doufat, ze tenhle maly klenutek jen tak nezapadne a dostane se treba mezi pulnocni filmy na KVIFF nebo na Festival Otrleho Divaka, kam svou exoticnosti a castecne uvedomolou pokleslosti dokonale zapada.

Na povrchu vytecna cerna komedie inspirovana cernou kronikou (s Balzacem to nema co delat), ale o to tu ani tak nejde. Je to totiz predevsim poradne jedovata a dodnes kousava satira berouci si na paskal katolickou cirkev. Vytecny Fernandel a hodne neocekavany konec. Idealni vanocni podivana, ke ktere se budu rad vracet i behem dalsich zimnich svatku.