Men

Alex Garland je mistr hororového napětí, první scéna s naháčem za oknem je naprostou lahůdkou. Ale ani za svět se nezaprodá žánrové škatulce. Jeho Men jsou fascinujícím halucinogenním tripem plným souvislostních otazníků, vystupujících z harmonické série znepokojivých až děsivých výjevů. LSD trip, ve kterém bloudí hlavní hrdinka, zmítaná devastujícími výčitkami svědomí. Otřesená tragickou událostí, zapříčiněnou komorním konfliktem bytosti z Venuše s bytostí z Marsu. Duševní trýzeň z neschopnosti pochopit něco, co chápat nejde. Že o tom natočí těžký psychologický film zrovna chlap bych nečekal, ale jako milovník atmosférických, filmařsky vybroušených nočních můr, které to divákovi nedělají lehké, jsem za to sakra rád. Garland je z jiné planety. (14.03.2023)

Garlandova scífka (Annihilation, Ex machina) mě zrovna dvakrát nenadchly, ale tenhle jeho horor-bizár nebo přesněji mysteriózní surrealistický home invasion se mi líbil hodně. A to i přes jeho šílený konec, který skousne opravdu málokdo. Hrdinka má zajímavé trauma a sotva se z něj začne v idylickém venkovském domě a na procházce neméně idylickou okolní krajinou vzpamatovávat, dostavuje se prakticky hmatatelný, sílící pocit ohrožení a úzkosti z toho, že je v tom idylickém prostředí úplně sama a že je tu plno ne úplně nejpřátelštějších mužů. Kteří mají navíc všichni ten samý xicht, což ale hrdinka ani nikdo jiný nijak nereflektuje. A ten pocit jde ruku v ruce s krásně eerie atmosférou starých britských hororů, přičemž k ničemu z toho nejsou potřeba žádní duchové mlátící dveřmi - postačí znepokojivě se blížící silueta v opuštěném železničním tunelu. A tahle luxusní zneklidňující atmosféra vydrží až do finále, stejně jako divákova zvědavost na to, co se z té podivnosti sakra vyvrbí. A pak přijde studená sprcha. A je tak studená, že jsem se u ní uznale pochechtával, jak Garland s diváky vyjebal tím, že jim dal to, co vlastně čekali a chtěli - totálně přepálený bizár, který jinde neuvidí, jen tak nezapomenou a budou mít o čem diskutovat. Věděli, že to bude divné, dívali se na to proto, že to bude divné - a ejhle, ono je to super-ujeté. Krom toho musím ocenit, že hrdinka není žádná chudinka a i v nejvypjatějších a nejbizarnějších situacích si zachovává racionalitu, asertivitu a důstojnost. Což mě vyloženě pohladilo po duši - zrovna nedávno jsem po pár přečtených kapitolách zahodil jeden hororový román, protože jeho dospělá hrdinka působila jako chodící nádoba plná hlasitě šplouchajícího nízkého sebevědomí. A takhle definované postavy mě nezajímají až rozčilují. Jinak pochvalu zaslouží i ústřední herecká dvojice. Nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že to Garland natočil pro své nejlepší kamarády herce, aby je potěšil - ty Jessie, budeš hrát silnou hrdinku, co celou dobu nesleze z plátna, a ty Rory, budeš hrát desetiroli. To zní super, Alexi, dík! Takže horor roku? Za mě zatím jo. (10.07.2022)

No ty brďo. Počas pozerania si budete neustále klásť otázku, čo z toho  vylezie. Ale verte mi, s týmto Boh nemá nič spoločné. A napokon z toho (doslova) vylezie niečo, čo ste fakt nečakali. Napadli mi 3 – 4 možné vysvetlenia. Všetky banálne. Keďže ale Garlandovu filmovú reč pozorne stalkujem pardon sledujem od Pláže, viem, že tento úžasný anglický provokatér je všelijaký, len nie banálny. To asi nemôže byť nikto, kto natočí Anihiláciu a napíše Sunshine, však? Preto mi bolo jasné, že v tom určite bude niečo iné. A veruže aj bolo. Čo? To je otázka. Netuším. Premýšľal som nad tým dva dni a nepochopil som to. Teda, čiastočne áno. Väčšinou ale nie. Zrejme zámer. Alex schválne chcel zúbožených divákov zmiasť do takej miery, že ponúkol toľko možných výkladov (s tým, že ani jeden nemusí byť správny), aby sa v tom stratili a záverečné titulky ich vypľuli použitých, zneužitých, šokovaných a, samozrejme, nič nechápajúcich. Čo sa týka výpravy, je geniálna. Zbožňujem Anglicko, tamojší vidiek dvojnásobne. Atmosféra? Mrazivá, božská. Tá hudba! Herecké výkony? Jessie Buckley nebola stopercentne sympatická, ale to asi ani byť nemala (vzhľadom na „isté“ okolnosti). No hoci nie je stopercentne sympatická, podáva silný výkon. A to je najdôležitejšie. Hoci vidno, že na konci sa v tom už aj sama stratila a zrejme tak úplne nevedela, ako „to“ vlastne zahrať. Samostatnou kapitolou je šialený Rory Kinnear, ktorý tu stvárnil približne milión rolí. Záhad okolo hrdinky sa postupne nazbiera toľko, že na to pozeráte bez dýchania a žmurknutia, aby vám neunikol jediný detail. Čakáte na šokujúce finálne rozuzlenie a ono nakoniec nepríde... alebo príde? Bol som varovaný, že finále je „fyzické“ a že sa mám pripraviť na najhoršie. S úsmevom som mávol rukou. Votrelca som prvý raz videl, keď som mal desať, takže... No a potom „to“ prišlo. Musím uznať, že som to podcenil. Garland skutočne prišiel s niečím, čo som nečakal. Men je kontroverzný film. Samozrejme to, že je niečo kontroverzné, ešte automaticky neznamená, že je to dobré. Ale ani to, že je to zlé. Niekedy to proste znamená len to, že je to kontroverzné. (08.07.2022)

Jak se vypořádat s pocitem viny, pokud si nejsem ani jistý, zda ho mám. Tohle si potřebuje vyřešit mladá žena, a tak se z Londýna vydá na anglický venkov, kde se zastavil čas. Zpočátku psychologické drama se postupně promění v meditativní a magické snění, takhle bych si představoval současný surrealistický film (a dojde i na oblíbený motiv opakované scény experimentálních snímků 60. - 70. let) a to se následně změní v mysteriózní drama vrcholící scénami z pagan a body hororů. V momentě, kdy se Harper objeví v tunelu, nastane zlom. Postava Zeleného muže je jedna z nejoblíbenějších v rámci anglické lidové slovesnosti. Naznačený koloběh života, s nímž souzní i symbolika semínka z pampelišky, dává divákovi na výběr, jak vnímat celkové vyznění snímku. Během filmu se mi jen tak mimovolně vybavovaly snímky - Melancholia, X-Tro či Umělcova smlouva. Osobně mám podobné magické a poetické filmy, co jsou jak báseň plná nespoutané fantazie, rád. Jinak jde o film pro menšinového diváka, a proto ho nelze hodnotit dle kritérií pro mainstreamové snímky. Je to stejné, jako když neznalý bude křičet na výstavě abstraktních obrazů Toyen a F. Kupky, že jsou to mazanice... (07.07.2022)

Moje hlavní dojmy z filmu budou asi působit dost povrchně a lacině, ale nedá se svítit. Takže: hlavní postava je opravdu mimořádně nesympatická a nepříjemná pizda, přesně ten typ zapšklé, upjaté, permanentně zpruzené neurotičky, jaký bytostně nesnáším. Navíc její představitelka je šeredná mužatka a má hnusný sestřih. Jistě, jsem povrchní. Ale jednoho holt otráví, když musí hoďku a půl čumět na někoho, kdo se mu esteticky silně protiví. Co se děje týče, tak tři čtvrtiny jsou úplně ke stolici. A v závěru se sice rozjede vcelku solidní psychedelický bizár (houby? peyotl?), ale jelikož jsem smysl toho všeho popravdě příliš nepobral, hledání nějakých těch symbolismů a jinotajů přenechám povolanějším. Podle mě jen ke schizofrenní pizdě promlouvala její potlačená tělesnost a špatné svědomí, ale je mi to upřímně úplně putna. Film měl však pro mě přece jenom i jedno pozitivum - při úvodní scéně s pizdiným letícím afroevropským hazbendem mi ihned na mysli vytanula památná věta "Nigger fell four stories", a já dostal chuť pustit si po sto letech zase Pulp Fiction. Plus ještě jedna hvězda za Chopina a rozříznutou ruku. (29.06.2022)