Jeden život

Reálný příběh Nicholase Wintona jsem znala, účastnila jsem se i podpůrných akcí pro získání Nobelovy ceny míru, bohužel naše hlasy pro něj vyslyšeny nebyly. A to se dožil  úctyhodných 106 let. Jsem ráda za další odkaz na jeho čin v podobě tohoto filmu. Pro mě, ale bylo toto filmové ztvárnění zklamání. Působilo to spíš jako hraný televizní dokument. V tomto směru je mnohem lepší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002). Anthony Hopkins roli zahrál skvěle, ale některé scény z minulosti a dialogy loučivších se matek se svými dětmi mi přišly studené a neosobní. “Holčičky seďte, vaši bratranci přijedou příštím vlakem, ano?” Určitě by pomohla hlubší sonda do života místních židovských rodin a jejich pohnutek a zoufalství při řešení dilema, zda se navždy rozloučit se svými dětmi a zachránit jim tím život, nebo být s nimi i cestou do transportu. (04.02.2024)

Možná to není úplně úroveň Schindlerova seznamu, ale rozhodně jde o film podobného významu a hodnoty. Tím spíš, že jde o reálný životopisný příběh – o Nicholasi Wintonovi jsem sice slyšela, ale mnoho nevěděla, tudíž s povděkem kvituju, že tento film vůbec vznikl. Během sledování mě napadlo, jak neuvěřitelná je vlastně síla médií (v dobrém i špatném smyslu). Nebýt pořadu BBC That’s Life, čin tohoto člověka by se nejspíš vůbec neproslavil, věděla by o něm jen hrstka lidí, se kterými by příběh odhodlání a lidskosti Nicholase Wintona „umřel“, a do důsledku by nepochybně nevznikl ani tento film… Přitom to jsou právě takové činy a příběhy, které stojí za to předávat dál. Dobře, že to i přes skromnost tohoto člověka dopadlo právě takto. Tady musím zmínit, že oba herci (mladá i starší verze Nicholase Wintona) odvedli výborný výkon. Anthony Hopkins jako obvykle naprosto skvělý, ale mile překvapil i mně neznámý Johnny Flynn. Oběma dvěma se podařilo vykreslit skromnou, místy až uzavřenou povahu protagonisty s jeho lidsky ryzím zájmem konat to, co považuje za správné. Je radost sledovat tak „čisté“ a uvěřitelné herecké výkony na filmovém plátně. Velký díl chvály ale přesto náleží především skutečnému Nicholasi Wintonovi, bez kterého by tento příběh plný čirých emocí a lidskosti zkrátka a jednoduše neexistoval. ~(4,3★)~ (23.02.2024)

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. (08.02.2024)

Nicholas Winton je pro mě podobná osobnost jako Oskar Schindler. Oba vnímám jako velmi statečné muže, díky kterým bylo zachráněno několik set lidí židovského původu, kteří by jinak byli posláni do koncentračního tábora a pravděpodobně nepřežili. Tento film krásně mapuje dvě důležité etapy života právě Nicholase Wintona. Ta první je z roku 1938 a ukazuje zabrání Sudet a následnou okupaci Československa, a právě Nicholase Wintona, který se rozhodl ke svému činu. Druhá část je až z 80. let a máme možnost sledovat život Nicholase, jak zpětně vzpomíná a celkově se s tím vyrovnává. Roli Nicholase se zhostil nejprve Johnny Flynn, který je za mě průměr, a později Anthony Hopkins, který rozhodně Flynna smetl a naprosto ho převálcoval v jeho výkonu. Jeden život dost často přirovnávám a srovnávám s filmem Schindlerův seznam, protože oba filmy jsou vesměs podobné. V obou jde o stejnou dobu, v obou jde o záchranu Židů. Co se týče ale kvality, tak Schindlerův seznam ve mě zanechal daleko znamenitější pocity a byl více smutný, takže si divák dovedl lépe představit pocity hlavní postavy. Tady u toho nemůžu říct to samé. Je tu pár momentů, kdy teda na hlavní postavu všechno "dopadne" a projeví nějaké známky emocí, ale jinak jeho osobnost je dost chladná a neprojevuje nic. Každá jednotlivá pasáž filmu má co nabídnout, ale když vezmu výsledek, tak mi připadá dost prázdný. Zejména v pasážích z roku 1938, kde za mě mohlo být více "akce", aby výsledek byl více přitažlivější na oko a aby se divák mohl vžít do role a poznat jak těžké období to bylo. Za mě se tedy jedná o velice přibarvený a lehký film na který se mohou podívat i lidé, kteří téma holokaustu moc nemusí, protože nejeví moc žádné známky hrůzy a zrůd, co se děly během druhé světové války. Kolikrát mi přijde, že kdyby se přidalo na tvrdosti, tak by výsledek více odpovídal realitě a ukázal by lidem tu pravou hrůzu. Výrazné plus musím také dát českým lokacím a občasným českým větám, které ocení hlavně český divák. Celkově si ale ode mě tento film odnáší 7/10 (20.02.2024)

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována. (13.03.2024)