Havěť

Síce sa film odohráva v rovnako škaredom paneláku ako nedávny francúzsky „La Tour“, našťastie je ale na inú tému. Mladík si kúpi exotického pavúka, ktorý mu utečie a postupne nastáva peklo. Z jedného pavúka je sú totiž okamžite tisíce, ktoré sú postupne omnoho väčšie, takže boj o prežitie môže začať. Že je ich uhryznutie smrteľné, a že radi vychádzajú z ľudských otvorov, je myslím samozrejmosťou. Režisér sa s tým proste nesral, naservíroval nám úplne priamočiary survival s množstvom mŕtvol a akcie, ktorý sa nezastaví až do konca. Tentokrát dám plné hodnotenie, pretože posledný kvalitný film o pavúkoch bol „Spiders“ z roku 2013, lenže to zase bola sci-fi srandička, zatiaľ čo títo malí jedovatí bastardi na mňa pôsobili neskutočne reálne. (25.09.2023)

V architektonicky unikátním žabožroutském paneláku řádí strašlivá havěť! Kvůli tristně nedbalému přístupu celníků se tu totiž přemnožili akulturní, nezcivilizovatelní, kriminálničtí a řádně zislamizovaní negři a hadrové hlavy, Francouzi jako poleno, jež teď spolu s už jen minoritní hrstkou starých dobrých bílých socek nevybíravě terorizují své kultivovanější sousedy a zanechávají po sobě děsivý bordel. Naštěstí tu však také máme kolonii nesmírně užitečných a společensky přínosných osminohých miláčků, kteří neváhali, přimigrovali z Afriky na pomoc a ze všech altruistických sil se snaží ten barák deratizovat, seč jim kusadélka stačí. Ač dělají, co mohou, a celou hrací dobu jim zaníceně držíte palce, pár těch neřádů nakonec přeci jenom z nemovitosti vymigruje, takže akutně hrozí, že se zakuklí o dům dál, natahají si tam příbuzenstvo a celá ta politováníhodná situace se pravděpodobně bude opakovat ve dvojce s názvem Havěť 2: Migrační pakt. Tudíž doufejme, že se vrátí i pavoučci a nebudou perzekuování zkurveným neobolševickým establishmentem za hysterického ječení pamrdů z vlastizrádných neziskovek. Ohlasy nelhaly! Jedná se o snímek, u něhož místy opravdu otřepává, a o vynikající debut skoronašince Šebestiána Vaníčka, jenž plně prokázal svůj talent a nehynoucí lásku k hmyzu, přičemž také představil vskutku hřejivou vizi možné desinsekce parazity zaneřáděné Evropy. (05.05.2024)

Francúzsky ghetto gospel, pavúky boli len do počtu. Strach vzbudia len v určitých momentoch a aj to len u zarytých arachnofobikov, ktorá desí len pohľad na chlpatých osemnožcov. Ale inak sú málo útočné a viditeľne digitálne, takže aj keď sa mi tieto stvorenia hnusia, tu som hnus nepocítil ani raz. Celková pointa vyšla úplne smiešne a je vlastne popretím toho, čo bolo ukázané už na začiatku. Čo je ale najhoršie na filme je jeho politické vyhlásenie. Sám režisér povedal, že chcel poukázať na to, ako máme pavúkov, ale aj prisťahovalcov a ich potomkov z Arábie a Afriky za háveď a aká je spoločnosť voči týmto, inak veľmi slušným ľuďom, nespravodlivá. Pritom toto vyhlásenie dáva len kvôli agitke, za ktorú má peniaze, a sťažuje sa v krajine, ktorá sa pýši tým, aký má krásny koloniálny pôvod, čo na prechádzke Parížom si každý všimne, aký nádherný kultúrne obohacujúci dopad to má. Takže prázdne gesto, hoci my im to obohatenie samozrejme prajeme. (05.05.2024)

Attack the Block pro entomology. Scéna průchodu chodbou ke garážím, která připomínala úkol z Boyardu doprovázený povzbuzováním allez, allez, vas-y, vas-y, byla jakýmsi předělem, od kterého arachnofobii začala trochu na sílu sociálního komentáře dohánět capiofobie (obava z dvounohých členovců s klepítky) a zároveň se začala potvrzovat nepřímá úměra, že čím větší pavouk, tím méně autentické tísnivosti (útok v koupelně už nebyl překonán). Když šel na konci problém na periferii společnosti k zemi, vzpomněl jsem si na Kandishu od dvojice Bustillo, Maury a začal přemýšlet, jestli se má za tím něco hledat.. (06.05.2024)

Sakra, La Haine s pavouky už někdo napsal. Z tématu "činžák plný lidí a pavouků" se toho dalo vytřískat jen o málo více a tak ještě večer doma v posteli mě sem tam občas nepříjemně zasvědilo, ačkoli mám tyhle osminohý mrchy jinak docela rád (protože pavouk > komár). Vermines těží primárně z kontrastu zmatených, impulzivních lidských postav oproti tiché efektivitě spiderhoodu, jehož samozřejmé převzetí kontroly nad budovou nastane jen v rámci toho, že si prostě tak nějak dělají to svoje. Dramaturgicky tam mám problémy například s tím, když v 92. minutě, kdy všude kolem lezou babouci velikosti tříkolek, začnou postavy řešit, koho v dětství kousnul leguán do nohy, ale nějaké nelogické rozhodování bych jim nevyčítal. Já bych od scény v koupelně zmizel z děje i se svým idiotským rogalem z peřiny, takže asi tak. PS: Až se Vaniček dostane do velké hry, tak ať si sebou pls veme Finnegana Oldfielda, do kterého jsem zamilovaný, děkuji. (05.03.2024)