Havěť

Narovinu to byla blbost jak zvon od matky boží s osmi nohama. Osobně jsou mi pavouci u prdele, nemám problém ho zadupnout a stejně tak s ním pokecat nad čerstvou mouchou o životě, ale v hororu (a v podvědomí žen) dokáže tento arachnid způsobit solidní peklo a dá se s tímhle námětem originálně pracovat. Tady se s ním 40% filmu jen pracovalo, zbytek bylo sociální drama (nudné), tma (nudná) a směšná akce. Že v tom baráku (i na policejní stanici očividně) žije samej lobotom co za euro blafne i kliku, nemá cenu ani zmiňovat, na scénáři to nestojí. Ono to ve výsledku stojí na jednom pavoukovi a padá na tisících. Zítra nebudu vědět, že jsem to viděl a pokud kolem toho byl hype, tak mě solidně minul. Abych jen neplival jed, tak efekty byly v pohodě a atmosféru zaplivaného předměstí Paříže vystihli přesně. Připomínalo mi to chvilkama zombie flick La Horde. 3* a.k.a 55% (03.05.2024)

V architektonicky unikátním žabožroutském paneláku řádí strašlivá havěť! Kvůli tristně nedbalému přístupu celníků se tu totiž přemnožili akulturní, nezcivilizovatelní, kriminálničtí a řádně zislamizovaní negři a hadrové hlavy, Francouzi jako poleno, jež teď spolu s už jen minoritní hrstkou starých dobrých bílých socek nevybíravě terorizují své kultivovanější sousedy a zanechávají po sobě děsivý bordel. Naštěstí tu však také máme kolonii nesmírně užitečných a společensky přínosných osminohých miláčků, kteří neváhali, přimigrovali z Afriky na pomoc a ze všech altruistických sil se snaží ten barák deratizovat, seč jim kusadélka stačí. Ač dělají, co mohou, a celou hrací dobu jim zaníceně držíte palce, pár těch neřádů nakonec přeci jenom z nemovitosti vymigruje, takže akutně hrozí, že se zakuklí o dům dál, natahají si tam příbuzenstvo a celá ta politováníhodná situace se pravděpodobně bude opakovat ve dvojce s názvem Havěť 2: Migrační pakt. Tudíž doufejme, že se vrátí i pavoučci a nebudou perzekuování zkurveným neobolševickým establishmentem za hysterického ječení pamrdů z vlastizrádných neziskovek. Ohlasy nelhaly! Jedná se o snímek, u něhož místy opravdu otřepává, a o vynikající debut skoronašince Šebestiána Vaníčka, jenž plně prokázal svůj talent a nehynoucí lásku k hmyzu, přičemž také představil vskutku hřejivou vizi možné desinsekce parazity zaneřáděné Evropy. (05.05.2024)

Francúzsky ghetto gospel, pavúky boli len do počtu. Strach vzbudia len v určitých momentoch a aj to len u zarytých arachnofobikov, ktorá desí len pohľad na chlpatých osemnožcov. Ale inak sú málo útočné a viditeľne digitálne, takže aj keď sa mi tieto stvorenia hnusia, tu som hnus nepocítil ani raz. Celková pointa vyšla úplne smiešne a je vlastne popretím toho, čo bolo ukázané už na začiatku. Čo je ale najhoršie na filme je jeho politické vyhlásenie. Sám režisér povedal, že chcel poukázať na to, ako máme pavúkov, ale aj prisťahovalcov a ich potomkov z Arábie a Afriky za háveď a aká je spoločnosť voči týmto, inak veľmi slušným ľuďom, nespravodlivá. Pritom toto vyhlásenie dáva len kvôli agitke, za ktorú má peniaze, a sťažuje sa v krajine, ktorá sa pýši tým, aký má krásny koloniálny pôvod, čo na prechádzke Parížom si každý všimne, aký nádherný kultúrne obohacujúci dopad to má. Takže prázdne gesto, hoci my im to obohatenie samozrejme prajeme. (05.05.2024)

Ultimátní zlo! Když zmizí jeden pavouk, který dokáže jet na vlastní pěst a rozmnožit se a následně se o dost zvětšit, začne se krom pavučin objevovat i víc mrtvých nájemníků. Pavouci lezou ze všech možných otvorů a Vaniček dokázal ukutat jeden z nejlepších pavoučích hororů za posledních 20 let. Nepříjemný, intenzivní a zlý film, který donutí arachnofobiky po zhlédnutí spát v mikině s plamenometem. Po hororové stránce se však jedná o klenot, jenž tady dlouho nebyl a který dokáže pracovat jak s atmosférou, tak se zajímavou kamerou. Největší výtkou tak jsou jen nevýrazné postavy a jejich občas hloupé chování. Možná trošku zamrzí až moc akční finále, které po výborné, tísnivé první půlce film trošku shodí. Převládá ale naprostá spokojenost a dostal jsem po dlouhé době film, u kterého mi opravdu nebylo moc dobře a to si myslím je přesně to, co má horor za úkol. Francie se opět dostává do hororového Topu a po nedávném monster hororu, je tady další kvalitní zářez. Proto jsem velice natěšený na to, jak si režisér poradí s novým Evil Dead. Po Havěti totiž nemám nejmenší pochyb o tom, že to bude zase totální nářez. (27.04.2024)

Pavoučí béčkový horor v moderním provedení, včetně prezentace multikulturní svoloče, jakou současná Francie nabízí. Po vzoru Smrtonosné pasti (1988) a španělské zombie řezničiny Rec 2 (2009), tu máme jednu velkou uzavřenou budovu a v ní vražedné osminohé nájemníky, kteří chtějí do všech těch lidských zlodějů, násilníků a feťáků naklást svá drahocenná vajíčka. Ani jedna z hlavních postav není sympatická, byť se nás režisér Sébastien Vaniček snaží přesvědčit, že i smažky a notoričtí kleptomani můžou mít rovný charakter. Všudypřítomní „pepíci“ jsou ovšem kouzelně slizcí a člověk se při sledování filmu pořád nervózně rozhlíží po obýváku se srolovaným časákem v ruce. Pavouci lezou z ventilace, odpadu, klimošky, kudrnatého květáku černošské domovnice a dokonce i ze psí zdechliny. Neúnavní tkalci dělají z obří špinavé bytovky jeden velký kokon a divák by si prakticky neměl nač ztěžovat, nebýt kretenismu prakticky všech postav. Fakt, že film míří v poslední třetině k branám čistokrevné sci-fi/fantasy mi nevadí, ale nesčetné logické lapsy dokáží docela otravovat. Vrcholem je asi chování policie, která celý bytový komplex uzavře a potom dělá jednu podivnou botu za druhou. Když šéfovi policie položí jedna z postav několik rozumných otázek, odpoví ji slovy: „Máme své postupy“. Bravo! Tím se vše vysvětlilo. Pro všechny arachnofobiky ovšem půjde o psychickou očistu a běžný divák si zase užije pořádnou porci napětí, jelikož úzké chodby a vynalézavé úhly kameramana Alexandre Jamina, umějí navodit vskutku nepříjemné klaustrofobické pocity. Do toho připočtěme bleskovou rychlost osminohých sprinterů a máme tu horkého kandidáta na samovolné zvyšování krevního tlaku. Slušná zábava na jedno zhlédnutí. (31.05.2024)