Před úsvitem

Před časem jsem čirou náhodou zhlédl závěrečný díl trilogie a výsledkem byly 4* a pocit dobře investovaného času. Před úsvitem mělo na ČSFD ještě vyšší hodnocení než poslední část a navíc nadšené komentáře. Ke sledování jsem tedy přizval manželku s tím, že nás čeká příjemná romantika a sázka na jistotu. Po chvilce jsem vzhlédl a v jejích očích jsem spatřil nikoliv snad zoufalství, ale zcela jistě nezájem a nevyřčené "Tohle fakt ne...." Po chvilce se skutečně ozvalo: "Nemohl by ten vlak aspoň vykolejit?" Sám jsem cítil, že to není ono. Neměl jsem problém s tím, že se ve filmu stále mluví. Potíž je v kvalitě dialogů, v jejich obsahu a sdělení. Ono se v něm zkrátka spíš plká. Pravda, na mladičkou Julii Delpy se dobře kouká, ale to je vlastně vše, co mi může snímek nabídnout. Síla myšlenek a emocí pro mě přítomná není. Úspěch filmu spočívá ve schopnosti a ochotě diváka projektovat do setkání dvou cestujících své vlastní vzpomínky na první rande a milostná vzplanutí. Takhle sentimentální jsem ale nikdy nebyl. Před svítáním na mě nepůsobí, připadá mi příliš banální a bezobsažné. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2017)

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)

Těžko popsatelná nádhera, ve které není místo pro cyniky. Stačí se jen trochu vcítit to obou postav a nechat v sobě rozeznít nádherný pocit. Nemůžu říct, že bych zažil přesně něco takového, možná snad jen vzdáleně to připomínajícího. Přesto to můj zážitek povzneslo až k hranicím dokonalosti. Herci jsou pouze tři - Ethan Hawke, Julie Delpy a Vídeň. A jedná se o jednu z nejpřirozenějších trojic, která kdy na plátně byla. Takový film jsem si vždycky přál vidět. (30.01.2006)

2 cizinci, 1 rozhovor, 1 město. Před úsvitem není pro každého, ale když vás chytne tak vás nepustí. Nechci zabíhat do detailů, protože je lepší, když to sami vidíte. Když vidíte tu dokonalou chemii mezi hlavními hrdiny, když s nimi procházíte letní Vídní. Pak se pro vás možná stane příběh Celine a Jesse něčím víc. Něčím co si budete chtít pamatovat. P.S: No jo já vím, že jsem beznadějný romantik. ;-) (28.01.2010)

Potkali se náhodně ve vlaku, vystoupili spolu a pustili se do dlouhého, vášnivého rozhovoru. Milé a důvěrné známé, spontánní a kouzelné; beze špetky falše. Linklater, Hawke a Delpy dokazují, jak se jedno setkání může stát neobyčejným, jak může ovlivnit celý váš život. Jak málo stačí k vytvoření tak silného a zároveň tak křehkého pouta. Ještě jednou opakuji; kouzelné! (17.07.2007)