Prokletý ostrov

Perfektní Scorseseho počin, který mě opravdu dostal. I když je pointa celkem jasná, tak to nic nemění na tom, že se jedná o skvělý filmový zážitek. Leonardo DiCaprio hraje famózně a již teď se nemůžu dočkat dalšího filmu, který pro nás společně se Scorsesem připraví. I další herci jako Ben Knigsley, Mark Ruffalo či Max Von Sydow zahráli přesvědčivě. Zatím jeden z nejlepších filmů roku 2010. Kdo neviděl, vřele doporučuji! (02.08.2010)

Přestože jsem pointu prokoukl po cca půl hodině, přestože si myslím, že Martin Scorsese je pár filmů za svým vrcholem, přestože jsem byl skeptický k jeho novince a přestože mě ten film i během výroby a "problémům" s nasazením stále míjel obloukem, jsem ve výsledku naprosto spokojen. Geniální filmařina ve 137 minutách dokonalé vizuální, hudební i atmosférické dokonalosti pod taktovkou mistra svého řemesla. Detaily jako "vracející se dým" nebo působivé přechody mezi snem a realitou dává i feelingu krásných 50. let punc neopakovatelnosti. Kdyby od teď točil Martin všechny filmy takto stylizované, precizní a nabité, nezlobil bych se. (04.06.2010)

Ne, ne. Tentokrát mě režisér pan Scorsese ani náhodou nedostal. Na filmu šlo až moc vidět, jak sází na tu "velkou" pointu, která měla za chvilinku přijít a šokovat. Působilo to na mne až moc prvoplánovaně. Film je sice nepředvídatelný, ale moc křečovitý. Leo roli ale zvládl a zahrál zase kvalitně jako vždy. Kdyby hlavní roli neměl on, tak jdu o hvězdu ještě níže. A kam se poděla ta atmosféra z traileru? (07.03.2010)

K zbláznění dokonalé, "kafkovsky geniální". Hitchcock není mrtev, jenom si změnil jméno na Scorsese. Dodatek: přestože se jedná o film, který vypadá jako něco od Hitchcocka, jde spíše než o vysoustruženou žánrovku o charakterovou studii ala Michael Powell. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem si nadšeně říkal a pochvaloval, nakolik polemicky se pracuje se žánrovým odkazem, jak může být vybočení ze stylistického systému opojné a jak nápaditě jsou jednotlivé scény inscenovány, že je to celé hrozně chytře odvyprávěné, s precizně dávkovanými informacemi umožňujícími dva zcela odlišné výklady. Chápu ale, že to béčkové aranžmá spoustu lidí zmate, i když si myslím, že vypořádání se s béčkovou veteší je zvládnuto důsledněji a podvratněji než u posledního Spielberga a Kellyho (nejde o to, že pointa je předvídatelná, když neomyslitelně patří k filmům z 50. let, v jejichž stylu se celý snímek nese; navíc je posledním záběrem podvrácena). Je nutné si taky uvědomit, že prostřednictvím žánrové dobové kinematografie se film vyrovnává s kolektivní vinou a (po)válečným odkazem, a tak je velice aktuálním, přestože jde o dobovku. P.S. Osobně nepředpokládám, že by letos tuhle pecku něco překonalo... a pokud, pravděpodobně umřu v kině blahem. (21.02.2010)

Omluvy nebo dokonce pochvaly typu "pohrávání se s klišé", "žánrové hrátky" nejsou na místě. Shutter Island mi připomněl některá moje stylistická psaníčka z dob rané mladosti - mnoho odkazů, překombinovanost, dramatické flashbacky (pravda, trauma ze zmrzlých Židů v Dachau překvapilo i mě), mimózní dobový kontext vyčtený z wikipedie (Výbor pro neamerickou činnost, wtf?), celkově takové hochnóbl. Jediný rozdíl tkví v tom, že mě nezfilmoval Scorsese, který si tímhle doufám vybral svou senilnější chvilku. Oscara už má, tak ať brnkne De Nirovi, Pescimu a bandě herců s taliánským přízvukem a vrátí se do Vegas, to mu šlo vždycky skvěle (stejně jako vést herce, škoda upozaděného Ruffala). ... Když už letos jít na paranoidní thriller, volím mistra oboru Polanského, snad mě Ghost Writer nezklame... (06.03.2010)