Cabiriiny noci

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)

Skláňam sa pred hereckým umením Gulietty Masiiny. Po Ceste moje druhé stretnutie s ňou, kde jej výkon zatienil všetko ostatné vo filme. Veľmi obľúbený a divácky atraktívny podžáner prostitútka a jej trampoty v podaní veľkého Frederica. Prostredníctvom tejto témy nám Fellini predkladá vieru v nekonečný optimizmus v hľadaní lásky, ktorý nás nesmie opustiť ani vtedy, keď by sme najradšej nad všetkými ľudskými sebeckými hyenami zlomili palicu a utiahli sa sami do seba. To by bola ale cesta do ešte väčšej samoty. (28.05.2012)

Po Silnici a Sladkem zivote muj treti Fellini, ktery v sobe ukazkove mixuje oba zminene filmy. Stale je to jeste velmi stravitelne lidske drama sledujici 1 tragicky charakter ala Silnice (dokonce se stejnou hlavni hereckou), ale uz se to odehrava v Rime a je to prokladane podobnymi tematy jako La Dolce Vita. Giulietta Masina mi byla nesympaticka uz v Silnici, ale tam aspon drzela hubu, tady neustale kraka tu svoji typicky hysterickou italstinu a je to dost na facku, coz je skoda, protoze jinak je to pomerne dojemny pribeh o tom, ze i prostitutka je normalni clovek, ktery sni o lasce. Celou dobu to vypadalo na 2*, ale konec je pecka. 5/10 (17.09.2011)

Velmi solidně zbudované sociální drámo, jehož hlavní předností je jednoznačně výkon Giulietty Masiny. Její Cabiria je prostě "protivná sprostá holka", která se duševně pohybuje někde mezi toulavou čubou a latrýnou, a která přes všechny příšerný nedostatky (nebo možná právě pro ně) chytne člověka za srdíčko. Pohybově dokonalá a svou prostou manýrou neskutečně přitažlivá ústřední postava je jednoznačně tahákem celého filmu... na druhou stranu mě vyloženě štvaly strašný postsynchrony (který by byly špatný i na rok výroby 1957 před kristem) a klasická italská uřvanost, kde jeden bejká přes druhýho tak mocně, až se veškerej zvuk spojí v jednolitej hukot. Takže z původních 4 strhávám boda za ten strašnej "kopfšmerc"... (03.01.2012)

Cabiria je nádherná filmová postava - ze začátku odtažitá až protivná, postupně si člověk zvyká na její svérázný temperament a hrubší náturu, aby pod touto silnou slupkou našel záblesky ryzího citu a touhy, která v plnosti vychází najevo ve varietní scéně, v níž se náhle vyjeví vnitřní svět osamělé ženy formované sociálními podmínkami a od té chvíle už nic nebrání identifikaci, která však rychle musí na obou stranách projít hořkým zklamáním a následným dojemním poznáním, že přece jen životní smysl nelze vztahovat jen na upřímnou lásku, která možná dle Felliniho výkladu ani neexistuje. Dle mého zde Masinová předvádí ještě lepší výkon než u klaunské Gelsominy, mnohovrstevnatější, mísící vulgárnost a povýšenost s jemným lyrismem, groteskními výstupy a pravou italskou živelností, kterou jsem si s touto herečkou předem vůbec nespojoval. Přirovnání k novodobému Chaplinovi je opravdu přiléhavé - deštník jako nezbytná rekvizita, nejednoznačné vystupování, sklony k sentimentalitě. (25.02.2011)