Králova zahradnice

Schoenaertsovi to ako romantickému milovníkovi v historickom žánri celkom sadne (Ďaleko od hlučného davu) a je tam sympatickejší ako grázlik v súčasnom eu filme (Darebák a pretekárka, Na dreň) a Kate sa hodí úplne všade a je presvedčivá aj ako kráľova záhradníčka, ale spolu im to ako páru až tak neladí. Chvíľu som mal pocit, že citom nakoniec vzplanie k samotnému kráľovi a určite by sa k sebe hodili. Nerozumiem tak nízkym hodnoteniam pri tak neškodnom filme, ktorý Rickman točil zrejme prevažne pre ženy, aby si molhi poplakať občas aj pri vkusne nakrútenej kostýmovej romantike a so Sabine navyše nie je vôbec ťažké sa stotožniť. Navyše vzťahy na pracovisku sú v súčasnosti v móde, takže kde je problém? Jej trápenie vďaka tragickej udalosti v minulosti by viac vyniklo prerozprávaním nešťastných okolností nehody pri nejakej vhodnej konverzácii, než pri doslovnej retrospektíve, ktorá keď už, tak mala prísť o niečo skôr a nie tesne pred koncom. (15.12.2018)

Nebudu lhát, že se cítím docela zklamaně. Ten film není špatný, ale naprosto postrádá jakoukoliv dějovou dynamičnost a vše se pomalu a líně vleče ke konci, kdy část zahrady prostě jen dostaví. Možná by nebylo špatná se trochu více zaobírat osobním dramatem Sabine, do téhle sféry filmu se totiž nakouklo jen povrchově a to je škoda. První hodina i konec mě bavily, jenže ten střed byla nezáživná nuda, což je vážně škoda, ale vinil bych hlavně scenáristy. Každopádně krásná výprava, na ten strom ověšený korálky asi nikdy nezapomenu, to byla vážně krása. Kamera taky pracovala krásně a dávno osvědčení herci nemohli zklamat, bohužel nuda je tu opravdu neodpustitelná. (29.07.2015)

Nemělo to být jen o voláncích na rukávech a límcích, ale i o lidech, co se nebojí zašpinit si ruce, aby vytvořili něco pro svět, kterému slouží (s tím, že ženy samozřejmě obětují mnohem víc). Jenže místo procházky okrasnou zahradou, za kterou jde vidět nápaditost a práce, se musíte klestit předvídatelným romantickým chabaždím, planým vizuálem a plevelem botanicko-životních dvojsmyslů. Že bude na konci Ludva zářit jak sluníčko se dalo čekat, zbývá se jen vsázet, jestli u emancipované zahradní architektky přijde dřív odhalení traumatu, nebo vyvrcholení s gentlemanským zahradním architektem.. (24.08.2021)

Alan Rickman je, vlastně teď už bohužel byl, docela slušný herec, ale po Králově zahradnici mám oprávněnou obavu, že jako režisér a scénárista by se tedy asi neuživil. Tento jeho snímek je totiž skutečně nezáživnou, nevýraznou a ničím zajímavým oplývající podívanou, kde na mě krom, tedy ale ostatně jako vždy perfektní Kate Winslet, nezapůsobilo vůbec nic jiného. Rozhodně tu nemám tedy v plánu nějak výrazně kritizovat zápletku, její tempo, její vývoj, či vyústění, o tom tento snímek až tak není. Je to totiž především drama, soustřeďující se na postavy, vztahy mezi nimi a na emoce. A právě v tomto ohledu to prostě nefunguje a selhává. Prakticky k žádné postavě si nelze vytvořit nějaký bližší vztah, veškeré ty jejich avantýry šli zcela mimo dění a emoce byly chladné jak sychravý podzimní večer. Navíc se tu vůbec nevyskytovali nějaké silnější scény, či momenty, hodně se tu dost o ničem mluvilo a mluvilo, a opomenout nemohu ani opravdu nepůsobivou atmosféru a ani mdlý vizuál, což je pak i vzhledem k ústřednímu tématu fakt už dost na pováženou, zkrátka Králova zahradnice není vážně povedený film, a když tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, kdo by si ho mohl kvůli něčemu jakýmkoliv způsobem skutečně užít. (07.05.2016)

Králova zahradnice je melodramatem z červené knihovny tak čistým, že se chvílemi zdá, jako by ani nemohla být myšlena vážně. V době sebeuvědomnělých meta-filmů pracujících s žánrovými prvky jako s dílky lega není snadné uvěřit, že by někdo nabídl film tak žánrově čistý „nezištně“ a s vážnou tváří. V případě Královy zahradnice tomu tak ale nejspíš bude. Mluvíme tu o příběhu s postavami definovanými tak jasně, že jediný krůček k větší doslovnosti by byl obléknout hodné do bílého a zlé do černého šatu. Winsletová ztvárňuje prototyp „absolutně emancipované, ale ne hystericky feministické Ženy“, jež může být svedena pouze mužem, který ji nejdřív dá na vědomí svůj respekt všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Schoenaerts „Mistr projektant“ naštěstí takový je, a že jde o dokonalého gentlemana se pozná i podle toho, že jako jediný muž ve Francii nenosí paruku, ale honosí se vlastními krásnými kadeřemi! (17.04.2015)