Rezistence

Mělo mi být podezřelé, když v úvodu se podnikne drsný nájezd obrněnými vozy na zahrádkářskou kolonii, že tohle půjde kolem logiky a u všech těch frakcí i taktiky předaleko. Kdyby se takto chovali, nepřežili by v reálu ani minutu. I když nutno dodat, že místní nabušené jednotky neumějí střílet, když netrefí několik střelců holku, která běží rovně a k nim zády, ani nekličkuje, ani neuhýbá. Pak jsou zde takové drobnosti, jako že ve chvíli potřeby mají všichni někde po ruce nějakou zbraň, kdoví odkud ji vzali, nebo že nenáviděný otec má důležitou informaci, ale hrdinové si ji z uražené namyšlenosti nevyslechnou. Proč taky? A Jeanne je zlá, protože... vlastně proč? Tak nějak tady není jasné, proč ji všichni chtějí zabít, a co tím chtějí získat. Nikdo vlastně nic neví, ale bojuje se proti sobě. Nebýt tam ten artefakt, je ten zmatek až na půdu vidět nad slunce jasněji. Jinak Tris mi přišla jako obyčejná vzteklá holka, která po ostříhání vypadá jak odulá čtyřicátnice, s velkou prdelí a malýma kozama, oproti tomu matka Čtyřky vypadá jako jeho ségra. O Kate Winslet, jejích tlustých nohách a rozkydlém pozadí raději pomlčet. A celé je to tak strašně vážné a bez nadhledu, až to působí směšně. Také mne pobavily hlášky, že Tris je stoprocentně divergentní, ale inklinuje k Odevzdaným, nebo ta úžasná logika, kdy si Jeanne myslí, že artefakt, který může otevřít jen divergent, bude zbraní proti nim. SPOILER Taky mi přijde divné, že za celou dobu NIKOHO nenapadlo jít se rovnou za ty hradby podívat, že museli čekat na nějakou x let starou zprávu. (15.04.2015)

Jsem divergentní, rezistentní, paranoidní a nelíbí se mi Tris. Z nějakého záhadného důvodu, který se patrně skrýval v té blikající krabici, jsem se však při pobíhání mezi jednotlivými sekcemi a odpadlíky snad ani nenudil. Přesto si myslím, že mám příliš málo akné na to, abych byl z této dietní sci-fi nějak zvlášť unesený. (18.12.2015)

Jakožto mladý, bystrý a nezpochybnitelně překrásný génius jsem si všiml, že poslední dobou se na databázi nebezpečně rozmnožují komentáře, kterým vůbec nikdo nerozumí, proto jsem se rozhodl jeden takový sepsat a velkoryse jej rovnou i opatřit výkladovým slovníkem. Takže jdeme na to. Tržby celosvětově: 17101985 dolarů (lidi milují tržby a je úplně jedno, že je to nějaká nesmyslná cifra, například toto číslo je datum dne, kdy jsem přišel o panictví). Nejsem sice žádný filmový kritik (ale myslím si to), takže nemám tendence cokoliv prvoplánově shazovat (rozhodně mám), ale zastávám názor (nemám nejmenší tušení), že filmové postavy k sobě měly příliš colegialas japo-nesaský vztah (tuto frázi jsem si právě vymyslel, však on to stejně nikdo googlit nebude a i kdyby ano, vyjedou mu akorát nezletilé japonské školačky). Celé se mi to zdálo takové tendenční a kompulzivně klastomanické (nemám ani páru, co jsem to právě vypotil za blábol). Shailene Woodley je tradičně skvělá, její křehký hlásek zní jako tající mléčný karamel a své postavě dokázala propůjčit brilantní prostopášnost ctižádostivé duše (zrovna používám honosnou a metaforickou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku, protože nechci aby někdo poznal, že pracuji jako třídič kuřat v Dobřemilické drůbežárně). Akční sekvence jsou sice na dobré úrovni, ale film jako celek je velice nekonzistentní, plný vztahových a motivačních klišé, takže při rozeznění závěrečných titulků pocítíte stejnou úlevu, jako kdybyste z balkónu osmého patra činžovního domu vyhodili automatickou pračku (právě jsem napsal vtip, který chápu jenom já, manželka a opravář praček Enrico, se kterým mi minulý týden utekla). Nemyslím si, že by se to v dohledné budoucnosti zlepšilo, naopak to vypadá divně a spíše se to zhoršuje (už nevím co psát, takže jsem právě citoval svého urologa). Opravdu nemám tušení, co tím chtěli tvůrci vlastně říct (a stejně tak nemám tušení, jaký je význam mé existence v tomto vesmíru). Závěrem bych sem rád postnul nejlepší písničku ze soundtracku (která tam sice vůbec nebyla, ale moc by se tam hodila!). (19.03.2015)

Netvrdím, že mi bylo úplně stydno, ovšem sledovat určité fikční světy a v něm jednoho vyvoleného, který překonává mdlé překážky (ach ty zoufalé oslí můstky), není ani zajímavé ani nějak intenzivně natočené. Takový Hunger Games nám předkládá poměrně jasný příběh s jasnými pravidly, tahle série je ovšem rádoby mnohovrstevnatá, ve výsledku ale spíš chaotická. Místy jsem netušil, která bije (první díl jsem viděl před třemi lety), když bych to chtěl přejít, rád bych si užil alespoň akční scény nebo talentovanou Shailene Woodley. Tu sice čeká sakra zajímavá budoucnost, ovšem tady ji mohla hrát kterákoliv herečka, která je zvyklá na průměrné požadavky. Průměrné jsou pak i akční sekvence, které jsou místy příjemně zvládnuté, jindy je to klasické spotřební zboží, které házíme do košíku bez mrknutí oka. (04.01.2018)

Poposunuli jsme se o pět dní kupředu. Winsletčina prdel mordyjácky bobtná, Tris má jedno oko větší (patrně mrtvička), všichni změnili sto plus padesátkrát strany, byl vykopán artefakt a dojde k pohlavnímu styku. Nezkoušejte nad dějem přemýšlet, jen pusťte koutkem slinu a prsty zajeďte do trenek, neboť oligofrenický výzor pomáhá vstřebat složité nástrahy této peripetie. Tak. Hotovo. Z kleté stává se vyvolená. Naši divergentní přátelé zrezistentuovali a míří za hradby ven, proskotačit se po polích. Copak je tam asi čeká? Allegiantence? Flatulence? Vylízané řitní věnce? Žijme zatím v napětí. (06.11.2015)