Světlo mého života

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Komorní nezávislý snímek, zasazený do netradičního prostředí dystopické budoucnosti, v níž vymřely skoro všechny ženy, se fungováním fiktivní společnosti a jejími pravidly zabývá vyloženě okrajově a z drtivé většiny stojí na vztahu a vzájemných hovorech dvou hlavních postav (otce a jeho jedenáctileté dcery maskované za chlapce), které zahrnují všechno možné od rozebírání rozdílu mezi morálkou a etikou po přednášku o menstruaci, nicméně nevynikají žádnou velkou scenáristickou bravurou, která by snímek dokázala při jeho malátném tempu a minimu děje podržet. Minimalistickému příběhu, který těží pouze z tábornického putování dvou diskutujících postav, které jen sem tam potkají někoho dalšího a v závěru akorát musejí obstát tváří v tvář ohrožení, aby mohly putovat dál, přesto nelze upřít silná atmosféra, přesné herecké výkony a lehkost Affleckova stylu vyprávění. (30.06.2019)

Těch pár problesků na postavu Elisabeth Moss vyloženě vybízí k tomu, aby člověk použil přirovnání k Příběhu služebnice. Styčné plochy s ním Affleckův film skutečně má, ale náladou je to úplně jinde. Světlo mého života je ryzí americké indíčko, krásně nasnímané, kde se místo akce hlavně typicky dlouze a lidsky rozmlouvá, jindy zas zadumaně mlčí. Ve středu zájmu je vztah otce a dcerky, a všechny ty postapokalyptické rekvizity jsou jen (chutným) kořením. #KVIFF2019 (30.06.2019)

Po všech těch komorních filmech o apokalypse, ve které se objevují jen 1-2 přeživší a celou dobu vedou jenom dialogy, jsem si myslel, že tohle je konečně zas po dlouhé době ten, který mě nebude nudit a bude v sobě mít i něco víc, než jen klasickou šablonu. No... to první se stalo, až s výjimkou třetí čtvrtiny, která mě nudila poměrně hodně a to druhé se nestalo. Každopádně první polovina byla (a dost mě to překvapilo) naprosto úžasná. Doslova jsem si užíval tu pomalou atmosféru složenou z úžasné kamery, pochodování dvou hlavních hrdinů - otce a jeho dcery - po lese a vedou dialogy, ze kterých se pomalu dozvídáme, co se vlastně ve světě stalo. Fakt mě to hodně bavilo, dostal jsem se do té pochmurné atmosféry a o nudě by v tuhle chvíli nebyla ani řeč. Bohužel v druhé polovině to šlo výrazně dolů a zapadlo to do té klasické šablony, včetně toho, že úplně všechny zvraty se dají odhadnout poměrně brzo, aspoň od té chvíle, kdy víme, co se se světem stalo. A taky to dost věcí, jak je u těchto filmů snad zvykem, nevysvětlí - Ta nákaza se vzala odkud? A ta holka se nenakazila proč? Jak moc se svět do té doby změnil? On totiž není ani pořádně naznačen a těžko říct, jak moc se změnilo jeho fungování. Žádný extra zajímavý závěr tady rozhodně nebyl, ale zase z toho byla cítit nějaká depka, takže aspoň něco to předalo. A je tu i pár myšlenek, ale všechny jednoduché a dost jednoduše podané. Celkově se mi to celkem i líbilo, jen první polovina je na nesrovnatelně lepší kvalitě, jak ta druhá, která to shazuje dolů. 3* (05.03.2020)

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)