kinderman

Pobavila mě poznámka k filmu Špatnej polda, že by měl Cage natočit ještě něco s Herzogem, protože "je výbornou náhradou za zesnulého Klause Kinského."

"Ne, [Ježíš] neřekl, aby držel hubu. Vzal bič a prásknul ho přes tlamu!" Začátek, kdy se Kinski během představení o Ježíši dohaduje s publikem a uráží jednotlivé diváky, je natolik famózní, že předčí i náhodně natočenou hádku herce s producentem na place filmu Fitzcarraldo. Snad proto tuhle pasáž Herzog, který byl stejný magor jako Kinski (jen tolik neřval), zařadil v závěru k mé velké radosti znovu.

S tímhle filmem se to má asi jako s jistým pouličním hudebníkem, k němuž jsem jednou přistoupil a podal mu bankovku se slovy: "Vemte si to, ale jen pod podmínkou, že už vás tady dnes neuvidím a neuslyším." Hvězdičkami nehodnotitelné, zvláštní uznání ovšem zaslouží člověk, který vymyslel český distribuční název.

Občas prosáknou zprávy o výrobě filmu, který ve mně vyvolá jistá očekávání, jež posléze zůstanou nenaplněna. Což je bohužel případ tohoto snímku. Když točíte válečné dobrodružství, musíte v něm mít pár charismatických herců (viz Děla z Navarone, Kam orli nelétají nebo Tucet špinavců), ne partu zaměnitelných maníků. A taky dávku napětí, ne nudu, v jejímž rámci si H. Cavill většinou svižně vykračuje a zbraní s tlumičem nevzrušeně odstřeluje nepřátele jako na pouti. Když už sem mermomocí tahat srovnání s Hanebnými pancharty, tak jedině v tom, že i to je film, který moje očekávání v době premiéry nenaplnil. Ale byl aspoň zajímavý.

"Ještě jedno nebo dvě slova a dostal bych se k podstatě věci," říká komorník Stevens mladému kmotřenci svého zaměstnavatele v závěru absurdního rozhovoru o sexu a totéž platí o jeho vztahu/nevztahu se slečnou Kentonovou. Vynikající drama o potlačovaných citech na pozadí důležitých historických událostí.

Čínská historická variace na majstrštyk Luca Bessona Leon: je tam zavražděný mladší bratříček, holčička, která chce, aby ji kvůli pomstě slepý lovec odměn naučil zabíjet, i ta touha vrátit se zpátky ke kořenům. Dal bych za pět, ale nesmělo by tam být tolik předrátováno.

Když jsem v roce 1990 vycházel z kina po projekci Neúplatných, prorokoval jsem, že z Costnera bude velká hvězda. V té chvíli jsem netušil, že už hvězda je (film se u nás promítal s tříletým zpožděním), a v 90. letech jsem si nenechal ujít snad žádný jeho film. Je skvělé, že některé jeho snímky byly diváky i kritiky doceněny až později, např. moje oblíbená Krajina střelců. Jedna z mluvících hlav, Ian Nathan, je autorem výpravných publikací James Cameron: Retrospektiva a Stephen King ve filmu, které mohu doporučit.

Tady scenáristé řezali do živého masa, protože snímek pracuje s motivy pouze druhé poloviny stejnojmenného románu. Celé manželství Phillipa a Angeliky je totiž zredukováno na předtitulkovou scénu, poté dojde k propojení zápletek s Bachtiarim bejem a Rákoczim a soupeření s paní de Montespan o královu přízeň vrcholí ve scéně hrozivé černé mše. Přestože se tvůrci filmu v závěru od předlohy značně odchýlili, film drží pohromadě díky nepostradatelnému Desgrezovi (v knize se vyskytuje na několika stranách, ale i na tak malém prostoru si stihne s Angelikou znovu zasouložit). Filmová Angelika a král nedosahuje úrovně svých předchůdců, obsahuje však důležité poučení: nedebilkuj a nedělej na nepřítele dlouhý nos, i když vás dělí těžké dubové dveře.

Škoda, že tuhle osmdesátkovou divočinu (zejména úvod v soudní síni), která dvojicí dívek prchající před policií a poskoky druhořadého gangstera protáhne velkoměstskou kanalizací i feťáckým doupětem nedostal do rukou nějaký zručnější režisér. Spíše než ženskou variaci Útěku v řetězech lze snímek chápat jako brakovějšího předchůdce Thelmy a Louise.

V popisce chybí Romantický, protože nikoli zápletka kolem atentátu na JFK, nýbrž vztah Jakea a Sadie tvoří jádro tohoto příběhu.