Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 995)

plakát

Tarot (2024) 

Standardní teenagerská skupinka, která zcela nepředloženě blbne s tarotovými kartami, což je pochopitelně chyba, anžto čertovy obrázky jsou prokleté až na půdu. Pokud jde o samotné mordy respektive o to, co po jednotlivých členech party jde, tak bych asi neměl zase takový problém, ačkoliv vraždy mohly být výživnější. Potíž je ale prakticky ve všem ostatním, protože když zrovna někdo někoho nekrosí, je to nebetyčná a navíc hloupá nuda. A moc tomu nepomáhá ani grupa nesympatických výostků a výrostkyň, přičemž osoba v kulichu je na bombu hned od začátku. Moc se nepovedlo ani finále, takže to házím do zapomění s 30%.

plakát

První znamení: Přichází satan! (2024) 

Prequel, u kterého jsem měl konečně pocit, že jen účelně neparazituje na slavné značce. Hnedka na začátku dokázal film vtáhnout do 70.let a to jak celkovou dobovou atmosférou, tak vizuálem. Nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale místy mi připadalo, že se dívám na něco, co vzniklo před padesáti lety. Na atmosféru podkreslenou náboženskou hudbou si také nemohu stežovat a těch pár drsných momentů stálo fakt za to. Fajn je i příběh, u kterého evidentně někdo přemýšlel a konečně nezklamali ani herci. Výtky míří k napětí, které jsem tady místy až bolestně postrádal a částečně i k příběhu, ačkoliv výše píšu, že se mi líbilo. -SPOILER- Že chce církev skrze Satana přivést lidstvo zpátky k víře je v pořádku. Otatně žhář-požárník není v běžném životě nic až tak výjimečného. Nicméně nějak jsem nepochopil, jak chce církev Ďábla kontrolovat. Tohle vysvětlení mi tady chybělo. Ale tak třeba se ho dočkáme v dalším díle, na který bych s chutí podíval. 80%

plakát

Sting (2024) 

Pavouci mě zrovna neberou, ale jméno režiséra Wyrmwoodu docela lákalo, takže jsem se docela i těšil. Výsledek? Pavouci mě dál neberou. A přitom, objektivně vzato, to zase není úplně marné. Třeba panoptikum postaviček, které má sloužit osminožci za potravu, je docela nápadité a způsob, jakým si to zrůda vyřídila s papouškem a kočkou, má styl a eleganci. Jenže to jsou všechno takové výkřiky, které ne a ne přejít do soustavného řevu, který jsem očekával. Prostě to pavouk málo krosil a když už začal, byla nouze o jeho detailnější práci. Škoda. Za mě zatím nejhorší Turnerovic film. 40%

plakát

Godzilla x Kong: Nové impérium (2024) 

Pro tohle monstruniversum platí, že už je vytěžené až na dřeň a každý další film včetně tohoto, už bude jen nastavovanou kaší, do které se přidává kdeco. V tomto případě tu vedle klasických potvor potkáte Planetu opic, nedomyslitelné pyramidy, kmen moudrých telepatů a samozřejmě rozflákané světové metropole plus hromadu dalších motivů, které už jste někde viděli. Ale s vypnutým mozkem je tenhle digitální maglajz celkem zábavný a mohl by být ještě zábavnější, kdyby tvůrci zcela nerezignovali na na lidi. Je mi sice jasné, že tady to není o nějakých hlubokých charakterech, ale takhle salbé postavy jsou moc i na tohle. Konga s Godzillou bych zase na čas odložil k ledu a vrátil se k nim nejdřív za 10 let. 55%

plakát

The Ministry of Ungentlemanly Warfare (2024) 

Připadalo mi, že tu Ritchie popírá sebe sama a snaží se hrát si na Tarantina. A to mu nesedí. To, co je pro ritchiovky charakteristické, tu jednoduše chybí, takže pokud se chystáte na kulometný střih, kopu hlášek a sarkastický černý humor, nechte si zajít chuť. Zůstala jen dobře natočená a slušně zahraná instantní válečná akčňárna, která snadno zapadne mezi podbně laděné filmy. Navíc tu až zoufale chyběl erkový rating. Pár potůčků krve tu sice vyteče, ale k tomu, aby si člověk řekl "To je teda nářez!" to má na míle daleko. Velké zklamání. 50%

plakát

Den díkůvzdání (2023) 

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80%

plakát

Arcadian (2024) 

Malý postapo survival se slušnými herci, zábavně jedoduchým scénářem a vyvedenými potvorami, které jdou lidem po krku. Mohlo to být fajn nebýt naprosto příšerné kamery, které devalvovala úplně všechno dobré. Já tomuhle prostě nerozumim. Chápu všechny ty FF projekty, ačkoliv jim moc nefandím, nicméně člověk tak nějak ví, co čekat. Ale sakra tady snad byl normální štáb, tak proč to museli takhle zvorat? Takhle promrhat potenciál fakt naštve. 40%

plakát

Godzilla Minus One (2023) 

Jestli to je či není pocta původní Godzille je mi srdečně jedno, protože její fanoušek nejsem. Stejně jako mě úplně míjí anime a japonská kinematografie vůbec, pokud tedy nepočítám pár klasických hororů. Nicméně radioaktivní ješěrce jsem chtěl dát šanci, protože jsem byl celkem zvědav, jak se Japonci se svým nárdoním pokladem vypořádají. A nezačalo to vůbec špatně. Úvodní setkání s potvorou bylo fajn a přesun do poválečného Japonska měl také něco do sebe. Nicméně jakmile se godzilla dostala do akce, šlo to všechno do kopru. Létajích vlaků a padajících budov už jsem viděl nespočet a tady se v tomto ohledu neděje nic zvláštního. Snad jen reportér komentující monstrózní útok stylem sportovního komentátora pobavil. Samotný vizuál godzilly sice není úplně špatný, ale její robotické a pomalé pohyby mi lezly na nervy. Totéž se dá říct o hysterickém přehrávání snad všech zúčastněných. No a plánování likvidace jsem nějak nepobral a proto mi nejspíš přišlo úplně na palici. Sice chápu, že si tvůrci chtěli vystačit s podmínkami odpovídajícími pro rok 1947, ale v tomto případě bych dal přednost jedu na krysy v misce se žrádlem. Za mě přeceňované a podprůměrné monstr sci-fi. 30%

plakát

Abigail (2024) 

Už z traileru je jasné, o co půjde a tak jediná neznámá byla v tom, v jakém pořadí začne skupinka únosců kapat. Ačkoliv i tady si mohl člověk celkem úspěšně tipnout. Ale předvídatelnost v tomto případě vůbec nevadí. Vzdor tomu, že víc než polovinu filmu divák čeká, kdy to Abigail rozjede, není takhle dlouhý rozjezd pohou vatou. Díky perfektně trefenému castingu a fajn načrtnutým postavám se jedná o zábavných cca 50 minut prodchnutých vyhraněnými animozitami a černým humorem. Pár hluchých míst se tu najde, ale nestojí za výraznější zmínku. Když to pak upírka vezme do ruky, rozpoutá brutální řež plnou krve, klasické i rockové muziky a samozřejmě hlavně baletu. Jestli mi něco utkví v paměti, tak je to párový tanec. To mě bavilo. A kupodivu celkem vyšel i závěr, ačkoliv bych si ho dokázal představit i jinak. Každopádně na duo Olpin-Gillett je spoleh, protože jsem od nich dostal naservírováno přesně to, co jsem chtěl a čekal. Opět. 80%

plakát

Lowlifes (2024) 

Na začátku potká rodinka výletníků dva echt vidláky, kteří mají patent na to chovat se jak dementi. V tu chvíli jsem protočil panenky a připravoval se na další zapomenutelný výplach. Jenže celkem záhy přišel zvrat, který mě donutil vykulit oči a od té chvíle se bylo na co dívat. Začalo se to totiž moc pěkně krosit a to v odlehčeném, místy až komediálním stylu. Najde se tu nějaké to gore, herci své psychopatické party zvládají skoro až bravurně a závěrečná řež je jednoduše boží. Konec bych sice představoval jinak, ale to neznamená, že by nebyl zvládnutý. Naopak. Po delší době konečně svěží a neotřelý kousek podobného ražení. 75%

Časové pásmo bylo změněno