Baron Prášil

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

Herecká noblesa, nejen ta Kopeckého. Suchý humor. Zemanovy oživlé knižní ilustrace. Liškova hudba. Theremin. Jedinečná, neodolatelná směsice okouzlení poezií, technikou, vypravěčstvím, zkrátka lidskou fantazií, tak jako krásný a odzbrojujícím způsobem naivní závěrečný Högerův monolog, který si tu místo dalšího plkání dovolím ocitovat celý: Můj pozdrav, přátelé! To starý Cyrano vás vítá. Sem, ke mně! Přišli jste právě v čas, kdy okamžik si kabát převléká. Patřila Luna dosud jenom nám – básníkům, snílkům, smělým fantastům, i dobrodruhům v bílých parukách. Fantastům v redingotech i těm v divných přílbách ze stránek nových románů. A odjakživa ovšem milencům, těm Luna vždycky náležela nejvíc. Nyní však širák odhazuji v dál; ať letí hvězdám v ústrety! Ať naším jménem vítá všechny vás odvážné, kdo jste už na cestě do velké náruče, která se zove Vesmír. No není to nádhera? (20.01.2012)

Ach... Jak mě nenadchla Cesta do pravěku, tak stejnou měrou mě dostal Baron Prášil. Anebo spíš Milda Kopecký? Anebo Karel Zeman? Tohle všechno v Baronu Prášilovi funguje jako celek, vhodně doplněný úžasnými animacemi a triky. Chvílemi mě napadlo, jestli Johny Depp nenašel svou inspiraci pro Jacka Sparrowa právě v tomhle filmu :) Líbily se mi narážky na literární díla, vtipy (Černé moře, Žluté moře a Rudé moře), postavy (Jan Werich coby kapitán nebo Jana Brejchová jako Bianca di castello negro) a hlavně Miloš Kopecký jako snílek, don Juan, dobrodruh i jako obyčejný neobyčejný muž. (02.11.2011)

Oslava fantazie. Snové a sugestivní, plné zábavných a důvtipných nápadů. Ty mě obzvlášť bavily. Možná se v celém filmu najde pár technicky nedokonalých věcí, ale ono to vůbec nevadí. Důležité je, že z toho čiší hravost a kreativita, které se (jak jsem pochopila) nedají Zemanovým filmům upřít. Pro mě ale zatím první Zemanův film, který jsem viděla. Měla jsem původně trochu jiné očekávání, ale tím spíš jsem byla příjemně překvapená. ~(4,0★)~ (06.05.2020)

Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje. 75% (10.04.2020)