Podezření

Když se rozbrečí, tak si hlídá, aby byla sama. Beze svědků. Jinak vystupuje s maximální věcností a tvrdou sebekontrolou. Životem znavená a skeptická zdravotní sestra Hana (Klára Melíšková) měla na oddělení následné péče v okresní nemocnici způsobit smrt pacientky. Nejprve se rozběhne vyšetřování na úrovni nemocnice, ovšem její záludně aktivní ředitel událost oznámí na policii, dotyčné nařídí dovolenou, ze které ovšem záhy zamíří do vazby. Bavila mě solidně budovaná atmosféra, nejednoznačnost figur i situací. Na malém městě se každý zná, kdekdo asi druhému závidí, rád veřejně utrousí nějakou „zaručenou zprávu“. Nejzajímavěji se jeví vztah mezi (neempatickou) matkou a (lehce zhýčkanou) studující dcerou. Brzy se objeví starší pochybné případy, novináři rozjíždějí vlastní verze, i v nemocnici je cítit napětí. A veřejnost má pochopitelně jasno, kdo je viníkem a kdo zabíjel. Melíšková jakékoliv divadlo odmítá. A je jedno, zda se shýbá nad kňučícím pacientem nebo sedí u soudu, u kterého jí hrozí doživotní vězení. Věčně stažená ústa, žádný úsměv, drsně přímé reakce. Ale furt to neznamená, že vědomě zabíjela. Bavilo mě právě veřejné vnímání jinakosti. Naopak se příliš nepodařilo samotné vyšetřování: policie sice koná, ale důkazy tak nějak (náhodně) přicházejí a divně se s nimi pracuje. Scenárista Štěpán Hulík nicméně na cokoliv zatím sáhnul, to proměnil ve zlato: napsal Hořící keř a hlavně skvostnou sérii Pustina. Mezilidské vztahy mu holt jdou náramně. (28.07.2023)

Pracuju ve zdravotnictví a svýho času jsme bedlivě sledovali skutečnou causu sestry Věry Marešové. Ta se po osvobozujícím rozsudku ve velkým pustila do soudů s různými médii, že o ní psali/mluvili ošklivě. Teď přišel čas nastoupit s žalobou na Českou televizi za to, jak skvěle podala Klára Melíšková studii vyhořelé nesympatické zdravotnice, kterou nikdo nemá rád. (27.03.2022)

Po tragických Vražedných stínech jsem byl vůči neutichající kadenci nového obsahu ze strany ČT poněkud skeptický, k mému štěstí byly jisté předsudky bezpředmětné. Podezření se skvělou Klárou Melíškovou, která konečně nemusí moc hrát a využít pro roli své klasické grimasy, je opravdu fajnovou nepříjemnou sondou do mysli i srdce ženy, která nedokázala projevovat empatie ani vysílat sympatie a na oboje téměř doplatila. Zvláště v tomto oboru je hned každý necita podezřelým numero uno. (31.03.2022)

Lidskej příběh o apatické sestře, která se dostane do vykonstruovaného křížku se zákonem kvůli tomu, že se k lidem nechová pěkně. Ta megera s pískem ve vagíně je to fakt na fakcu, což je na jednu stranu dobré, protože to právě z této minisérie dělá projekt, kterej se divákovi nevtírá. Na druhou stranu si tvůrci emocionalitu diváka neomotají kolem prstu, protože hlavní postavu vlastně ani moc nemusí. Mně osobně nevadí, když je protagonista pochybného charakteru - některé mé oblíbené filmy jsou dokonce o pozérech, vrazích, lhářích, lakomcích, lidských pijavicích... Jde však o to, že v těchto mnou oblíbených filmech generuje charakter postavy humorné či bizarní situace. Takto se neděje zde a dít se ani nemá, protože tento příběh je velmi seriózní, přísně dramatickej a vážnej. Proto zamrzí občasné nedokonalosti ve scénáři a herectví. Člověk by mohl říct, že dobrý herec má zvládnout i průměrně napsaný dialog. Podle mě má dobrý herec dobře zvládnout dobrý dialog, který má na starosti scénárista. Některé konverzace mezi postavami však byly vyloženě směšné svou schématickou urychleností (hádka dcery s matkou hned na začátku). Občas mě to úplně vytrhlo z uvěřitelnosti, kterou každé dobré dílo navozuje a udržuje. U tohoto typu děl na tom záleží obzvlášť. Průměrný divák to snad ale ani nepocítí, páč jeho nevybroušený vkus nedetekuje moment, kdy se z dosud organického dění vytratí autenticita. Moji rodiče z toho byli nadšeni. Nutno ale uznat, že po většinu času je to zvládnuto dobře. Audiovizuálně to ale nemá žádný drive, což zapříčinilo, že jsem při sledování dělal něco jiného. Nebylo třeba neustále být očima nalepen na obrazovce, když to vypadá průměrně. Kvůli tomu, jsem však celému případu nedal dost pozornosti a řada detailů mi unikla. Teď nedokážu říct, o co tam vlastně šlo. Spolčily se proti ní kolegyně, kteří jí měly plné zuby nebo jen byla zneužita pro politické hry v souvislosti se změnou vedení nemocnice? V tom, co se tam vlastně dělo, jsem byl ztracen. Možná je to chyba i toho, že informace nebyli divákovi dost dobře předány a v celé té zašmodrchanosti nelze mít perfektní přehled, ale to nedokážu posoudit, protože jsem nedával dostatečný pozor. Přesto mi to nijak nevadilo. Přesně vím, co se umělec snažil říct. Divák by se měl zamyslet nad nejednoznačností faktů, urychlených soudů a smutné skutečnosti naší společenské a mediální reality. O tom všem si jsem vědom. Podezření mi neříká nic nového, ale to jsem jenom já. Souhlasím s tím, že má cenu toto téma prozkoumávat. Celý projekt u mě ale nepadl na úrodnou půdu. Do celé věci jsem nebyl dostatečně vztáhnut. (25.04.2022)

je evidentní, že dobré věci pro televizi točit umíme a je celkem záhada, proč se to nedaří převést i na plátno. Podezření je pro ČT další trefou do černého v řadě a jedním z nejsilnější filmových/seriálových počinů posledních několika let. Z počátku by se dalo čekat, že půjde o další kriminálku, ovšem o nějakém vyšetřování to tady vůbec není (což je nejvíc vidět v posledním díle u soudu) a prim hraje atmosféra zmaru (aneb jak jednoduché je někomu zkurvit život za pět minut) a postava Kláry Melíškové. Ta předvádí svůj životní výkon a i když její postava není sympatická, není problém jí fandit. Nezklamali ovšem ani ostatní. Třeba Ivan Trojan, jehož přítomnost budí dojem, že on všechno zachrání je nakonec jen pokrytecká figura, které jde primárně o svoje místo a až pak o něco dalšího. Upřímně doufám, že v podobných kouscích bude minimálně ČT pokračovat a nebudou jen výjimkami potvrzující pravidlo...85% (29.03.2022)